VIDEO | Tlačítka pod neposednými prsty klapou s kadencí lehkého kulometu. Na televizní obrazovce provázeni hláškami komentátora Jaromíra Bosáka kmitají Drogba, Ibrahimovic nebo Lampard. A dvě vytáhlé postavy nacpané do křesel sebou škubou málem víc než virtuální fotbalisté.
„Ty hadráku! Ty seš haluzák…“ kroutí nechápavě hlavou Jakub Štěpánek. Se svým AC Milán právě prohrál 1:2 na penalty s Chelsea Petra Mrázka.
Byl fotbalovější, motal protivníka, ale stejně rupnul. Zase… „Krása fotbalu prohrává s koncovkou. A tak to tady je pořád,“ štve ho, zatímco mladší spolunocležník a skoropříbuzný se spokojeně usmívá.
Mluví za něj fakta. Štěpánka drtí, v počtu vítězných zápasů už se blíží třiceti, zatímco kolega marně sahá po své první desítce. „Ze začátku jsem dostával klepce, protože jsem celý rok zvyklý hrát PlayStation, kdežto Petr v Americe už jede na Xboxu. Ale už se postupně srovnávám,“ vysvětluje brankář Petrohradu.
Mrázek přitakává, že opravdu. Že debaklů už tolik nerozdává. „Ale zlepšuju se, ne? Nemůžeš říct, že ne,“ ohrazuje se Štěpánek. „To jo, jenom ta koncovka pořád vázne,“ rýpne si Mrázek.

A tak je to s těmi dvěma pořád. Když zrovna nejsou na ledě, nejspíš je najdete přibité před herní konzolí. A věřte, že okolí na sedmém patře hotelu Scandic pozná, když se u gólmanů na pokoji hraje místní Liga mistrů. „Kouba totiž porážky těžko snáší, kolikrát už chtěl Xbox vyhodit z okna, nějakou tu židli taky…“ chechtá se Mrázek.
Dokáže rázně bodnout do živého. „Umí do mě pěkně píchnout. Vždycky mě vytočí nějakou kravinou, proseká se přes čtyři hráče nebo mi dá gól v nastavení. To už tady taky bylo tolikrát,“ kroutí hlavou Štěpánek.
Pokoj přesto vypadá neporušeně. „Ale zrovna ta židle, na které sedíte je už poslepovaná,“ varují hostitelé. „No jo, tu jsem málem prokopl do vedlejšího pokoje,“ usměje se ten – zatím – horší z hráčského dua.
Opakujeme: Zatím. Protože on se vážně zlepšuje. Do konce mistrovství s nepříznivým skóre ještě zacvičí. Vždyť je fotbalovější, jen vypilovat tu koncovku.