Finalisté z KHL v posledních dnech odpočívali, jiní se věnovali rodinám. Trochu jinou přípravu na boj o nominaci na hokejové mistrovství světa zvolil David Pastrňák – o víkendu si v Praze zvládl zahrát hokejbalový zápas. Nastoupil za Karvinou v extraligovém duelu proti Kovu Praha a v dobré náladě se dnes připojil k národnímu týmu na srazu ve Znojmě, kde hokejisté sehrají ve středu a v pátek jedny z posledních prověrek proti Švédsku.
„Hokejbal jsem hrával asi čtyři roky, kromě loňského léta, kdy na to nebyl z nějakého důvodu čas. Hodně se tam běhá, nevidím na tom nic špatného. Dobře jsem si zatrénoval,“ hlásil na srazu s úsměvem od ucha k uchu Pastrňák .
Do sestavy Karviné naskočil v zápase v Praze, kde se po návratu ze zámoří připravoval. „Mám tam spoustu kamarádů a hokejbal si vždycky rád zahraju. Je to super sport i výborná příprava v létě na zimu,“ vysvětloval malou odbočku na beton a hraní s míčkem místo puku útočník Bostonu. Porážka Karviné 3:4 po nájezdech mu náladu nezkazila. „A já? Nula bodů, mínus jedna,“ hlásil se k osobní bilanci v utkání skupiny play out.
Na ledě zůstal po skončení základní části v NHL ještě několik dní v Bostonu, kde chodil trénovat třeba i s útočníkem Bradem Marchandem, dalším z účastníků mistrovství světa. Pastrňák nominaci stejně jako další hráči na znojemském kempu jistou nemá, ale rýsuje se před ním možnost zahrát si v jednom útoku se zámořskými posilami, tedy i s centrem Tomášem Plekancem. To by pro něho byla velká zkušenost.
„Je mi ale jedno, s kým budu hrát. Já nejsem trenér. Musím se soustředit, abych se rychle adaptoval, zvykl si na hraní na širším kluzišti. Pak to bude dobré,“ pokrčil rameny 19letý útočník.
Na středeční debut v seniorské reprezentaci se těší. V hledišti bude mít maminku, přijedou se podívat i kamarádi. „Zatím nervozitu nepociťuju. Jsem plný očekávání, těším se na trénink, na zápas. Bude to něco nového,“ vyhlíží.
Poprat se o nominaci na mistrovství světa bere jako možnost splnit si jeden ze svých hokejových snů. Především byl rád, že v Bostonu prošel zdravotní prohlídkou, protože během sezony ho potkala některá zranění. „Nakonec jsem zdravý a můžu si ten svůj sen splnit. Vždycky jsem si přál hrát za nároďák,“ přiznal.
O tom, že by si případným zraněním během hokejbalu mohl šanci zhatit, o víkendu neuvažoval. „Hokejbal je skoro bezkontaktní sport. Navíc, co v dnešní době není riskantní?“ otázal se.
