A zase ta Kanada! Odmítla druhou pohádku. Nejslabší tým? Zlato říká vše
V Nokia Areně byl prostor na veřejné čtení jenom jedné pohádky. Té lotyšské. O historickém bronzu a totálně poblázněné zemi. Na tu německou už se nedostalo. Místo toho zněl klasický příběh o kanadské síle. Zámořská velmoc se rozjížděla pomalu, byla rozkodrcaná. Ale pak zažehla motory a slaví 28. zlato v historii. Ve finále porazila srdnaté a statečné Němce 5:2. To je prostě Kanada… Šampionát je minulostí. Jen pro smutné připomenutí. Češi berou osmé místo.
Když finalisté dostávali zlaté a stříbrné medaile, z ochozů znělo: „Latvija, Latvija!“ Lotyšský příběh byl tak silný, že o něm chtěli dát fanoušci najevo i po finálovém duelu.
Němečtí příznivci byli natěšení, že také pro ně nedělní večer skončí v záplavě euforie. Nepodařilo se. Ale i tak třímají po sedmdesáti letech na šampionátu medaili! Po pár hodinách, až přebolí smutek, jim dojde, jaký je to úspěch.
Němcům přáli i finští příznivci. Ti skoupili lístky v domnění, že uvidí v akci SUOMI. Jenže domácí naděje shořely už ve čtvrtfinále. Mimo pavouk je poslala právě Kanada, takže i kvůli tomu měl německý tým jejich sympatie. I hlasitou podporu.
Kdo by to před turnajem čekal?
Stříbrní Němci. Bronzoví Lotyši, kteří porazili Američany. Pouze zlatá Kanada nikoho nešokuje. Na trůn se vrací po roční přestávce, loni skončila druhá. Předtím ovládla covidový turnaj v Rize. Tentokrát už jejich zlaté oslavy měly důstojnější kulisu. Ještě předtím, než převzali pohár, tak všichni hráči zatleskali i soupeři.
Němci svůj příběh nedopsali. Ale i tak má pevné místo v hokejové historii. Co za ním stojí?
„Tvrdá práce. Opravdu moc tvrdá. A to, že si věříme. V Německu se už před turnajem říkalo, že s tímhle týmem můžeme sestoupit,“ říkal útočník Dominik Kahun, rodák z Plané u Mariánských Lázní, jenž v Česku vyrůstal. A dodneška mluví plynule česky. „My jsme ale vnitřně věděli, že něco můžeme dokázat. Takže si to zasloužíme.“
Urputný soupeř se musel sklonit pouze před Kanadou. Ta ukázala sílu. Opět. Je jedno, jaký sestaví tým.
Trefně to vystihl i obránce Jacob Middleton. Když dostal otázku, jestli tohle nebyl jeden z nejslabších kanadských výběrů za dlouhé roky, ukázal na krku zlatou medaili. „Víc není třeba dodávat,“ řekl jen. Ano, tohle je Kanada.
Se zlatou medailí pózoval i útočník Milan Lucic. Vyhrál Stanley Cup s Bostonem, ale tohle bylo ještě něco jiného. V kanadském dresu. „Takže i tohle pro mě hrozně moc znamená,“ vykládal nekompromisní drsňák, pro něhož to bylo první mistrovství světa.
A hned má zlato! „Měl jsem tady rodinu, děti, maminku. Asi dvanáct lidí. Se všemi si to moc užiju,“ těšil se Lucic.
Lotyšsko ovládla po senzačním bronzu celonárodní veselice. Ten mejdan jen tak neskončí… „Bereme to s pokorou. Ale musíme si to náramně užít,“ hlásil obránce Karlis Čukste, nedávný šampion s Třincem. A teď přidal další placku. Bronzovou, ale možná ještě o něco cennější.
Lotyši prožívají neuvěřitelnou pohádku. Na šampionátu prohráli dva úvodní zápasy, chytili se až proti českému týmu. Nažhavili motory a odpíchli se k báječné medailové jízdě. Když v neděli zaplněná Nokia Arena zpívala spolu s hráči lotyšskou hymnu, běhal z toho mráz po zádech.
Někteří hráči před novináři brečeli štěstím. Stáli zabaleni v lotyšských vlajkách. Když obránce Ralfs Freibergs zjistil, že ho oslovili čeští reportéři, ihned spustil: „Musím poděkovat všem do Česka. Cítil jsem velkou podporu. Četl jsem komentáře, lidi nás podporovali,“ říkal bek, jenž v tu chvíli byl se svými parťáky a všemi Lotyši nejšťastnějšími lidmi na světě.
V emocích mluvil o tom, jak děkuje celé extralize, která dodala osm hráčů. Hlavně obránců. „Dali nám práci, navíc má liga opravdu dobrou úroveň. Takže díky!“
Za rok se hokejové divadlo otevře v Česku. V Praze a v Ostravě.
Takže nashle v květnu. Snad z českého pohledu s lepším průběhem.
