Trenérem slovenské reprezentace by mohl být Vladimír Vůjtek. Podle slovenského tisku je právě 64letý matador hlavním kandidátem. Sám by nabídku přijal. „V každém případě bych měl o tuhle práci zájem,“ potvrdil z ruské Jaroslavle, kde včera přebíral bronzové medaile za uplynulou sezonu.
Glen Hanlon odchází, jeho nástupcem by mohl být Vladimír Vůjtek. Tohle už zkušený kouč zažil. Před dvěma lety, když nástupce kontroverzního Kanaďana hledali Bělorusové. Vůjtek už s nimi byl domluvený, jenže v poslední chvíli angažmá padlo. I proto teď hledí na téma slovenské reprezentace s nadhledem. „Jeden z kandidátů možná jsem, ale zatím mě nikdo neoslovil,“ říká.
Kdyby se tak stalo, lákalo by vás to?
„Ano. Já jsem ještě žádné národní mužstvo nedělal, tedy kromě mládežnických (v roce 1993 získal bronz na MSJ). A přece jenom, jsem už na sklonku kariéry, byla by to pro mě nová výzva.“
Se Slovenskem navíc máte dobré vazby, je to tak?
„Na Slovensko jsem vždycky rád jezdil a jezdím tam rád dodnes. Manželka pochází ze Slovenska, v Trenčíně jsem hrál na vojně, dcera má za manžela Robo Petrovického... Těším se i na zápasy Lva Poprad v KHL, velmi rád se tam podívám na ruské kluby, které jsou mi sympatické.“
Slovenská reprezentace navíc má pořád sílu, není to žádný podřadný mančaft, souhlasíte?
„Jistě. Nevydařil se jim poslední šampionát, nebo poslední dva. Ale třeba loňskou olympiádu ve Vancouveru hráli velice dobře. Je to tam hodně závislé na tom, kolik jejich hvězd z NHL může přijet.“
A další jejich problém je, jak dát tyto hvězdy dohromady a pak je naučit přijmout požadovanou roli. Souhlasíte?
„Možná ano. Musíte s nimi v prvé řadě najít společnou řeč, to je stejné jako kdekoliv jinde. Já ty slovenské kluky skoro všechny znám, hodně jich je z Trenčína, kde mám pořád dost přátel. Sem tam se v létě i potkáme, je jen málo těch, které neznám osobně.“
Některý ze zkušenějších hráčů vám třeba nevolal? Že by vás, řečeno v uvozovkách, brali?
„To ne. Zase až tak dobré vztahy s nimi nemám, abychom si obden volali.“ (usmívá se)
K reprezentaci už jste byl dvakrát blízko. České a běloruské, ale nic z toho nevyšlo. Nejste i tentokrát skeptický?
„Ta běloruská byla blíž, tam už jsem měl i letenky koupené. (směje se) Bohužel pak na poslední chvíli přehodnotili situaci, prostě to nějak havarovalo. Tak už to bývá, přišel jiný adept a ten to vyhrál. I teď se bavíme pouze v rovině spekulací, protože jsem oficiálně nabídku nedostal. Ale jak jsem řekl, byla by to pro mě výzva, nová práce. Vyhledávání hráčů, sledování jejich hry a skládání mužstva na vrcholové turnaje. To by mě bavilo.“
