Lukašenko si mě do pětky nevybral, usmívá se bek Krajíček
ROZHOVOR | VIDEO | Stříbro s Philadelphií z NHL, zlato s Třincem z extraligy a bronz s národním týmem z mistrovství světa. Na cestě dlážděné medailemi se obránce Lukáš Krajíček na chvíli zastavil. V ruské KHL se jeho Dinamu Minsk nepodařilo v play off navázat na výbornou základní část, vypadlo hned v prvním kole s Dynamem Moskva (0:4 na zápasy).
I tak byl Krajíček se svou premiérovou sezonou v Rusku spokojený. A mimochodem, v medailové cestě by znovu rád pokračoval s reprezentací. Na světových šampionátech už s ní slavil dvě medaile (stříbro 2006 a bronz 2011). Jaký kov mu chybí?
Jaká pro vás, Lukáši, byla premiérová sezona v Rusku? Tedy v běloruském Minsku, který KHL hraje…
„Osobně ji beru pozitivně, také jsem už prodloužil smlouvu o další dva roky. To jsem chtěl, šel jsem tam s tím, že tam budu chtít zůstat a to se mi povedlo. Bohužel po týmové stránce jsme byli zklamaní, protože jsme vypadli hned v prvním kole. A ještě takhle jednoduše! Ale z mého hlediska to bylo dobrý.“
Podle spoluhráče Zbyňka Irgla jste hráli do Nového roku super, ale pak jste se nejspíš uspokojili, že máte play off jisté. Také jste to tak vnímal?
„To je určitě jedna z věcí. Další byla, že tam vznikly určité problémy v klubu mezi klukama, které se nedořešily. A už se to s námi táhlo do konce sezony.“
Co to bylo za problémy?
„O tom se nechci bavit. Mezi některými hráči to prostě neklaplo. Stane se, že někdo někomu nesedne, ale musí se to vyřešit. Bohužel se to nevyřešilo.“
Ani zkušený trenér Sýkora to nevyřešil? On je přece „kalibr“ na mezilidské vztahy, ne?
„Stoprocentně je, ale jsou hráči, kteří jsou tvrdohlaví a nedají si poradit. Bylo to neřešitelné.“
Ono je to se Zbyňkem Irglem těžké, co?
(zasměje se) „Zbyňa je ten, co sedí v rohu a poslouchá. Kdepak, Zbyňa je úplně v pohodě!“
Smlouvu jste prodloužil, takže vás návrat do NHL nelákal?
„Po hokejové stránce mi evropský hokej víc vyhovuje, jsem spokojenější. Samozřejmě, NHL je velká show, zase něco úplně jiného. Ale už jsem si tam něco odehrál a už nad tím nepřemýšlím.“
Kolikrát jste se dostal během sezony domů?
„Hodněkrát. Když byla možnost a když bylo volno, sednul jsem do letadla a letěl domů. Na cestování je to super. Navíc Minsk je podle mého nejpěknější město z celé KHL. Ještě Riga, samozřejmě Moskva. Ale města dál na východě jsou už spíš vesnice.“
Lukašenkův režim vás nějakým způsobem nezasáhl?
„Vůbec, o nás bylo postaráno výborně.“
O běloruském prezidentovi se ví, že si hokej rád zahraje, staví si na exhibiční zápasy i vlastní pětku. Dostal jste se do ní?
„Nedostal jsem se, bere si tam místní a kamarády. (usmívá se) S nimi hrává, to jde mimo nás.“
Ani na trénink si s vámi nepřišel zahrát?
„Nebyl tam, letos se nepřišel podívat ani na jeden zápas. Kluci mi říkali, že minulou sezonu na dva, nebo tři zápasy přišel, ale teď ne. Možná, že když příští rok postoupíme alespoň přes první kolo, tak dorazí.“
Sezona pro vás, stejně jako pro všechny kolem, začala obrovským šokem z havárie letadla hokejistů Jaroslavle. Letěli právě na zápas k vám, jak jste to vstřebával?
„Šílené, hroznej šok! Zbyňova manželka se to dozvěděla jako první, pak nám volali. Ten pohřeb, nebo pieta, co jsme jim pak dělali na ledě… Nebylo to nic jednoduchého. O to víc si uvědomíte, jak jsme všichni smrtelní a stát se to může komukoliv – sportovcům, politikům, komukoliv. Bohužel.“
Vrátilo se vám to, když jste se teď na srazu potkal s Ivanem Rachůnkem?
(povzdechne si) „Ono je lepší o tom už radši nepřemýšlet… Nic už se stejně nezmění.“
