Král severu Salák se hlásí do reprezentace: Prý jsem jako Švéd
Alexander Salák je zpátky v reprezentaci, aby potvrdil nadšené ohlasy na své výkony ve Švédsku. Pětadvacetiletý gólman sice na jaře možná definitivně vzdal snahu o proniknutí do NHL, po návratu do Färjestadu ale opět okouzluje místní elitserien. „Jsou tam na mě hodní,“ usmívá se čerstvý rekordman soutěže v sérii bez inkasovaného gólu.
Nejde jen o jeho jedinečný styl chytání. Když přichází Alexander Salák, na první pohled poznáte, že je to člověk „odjinud“. Zajímavě střižený účes, vyladěný zevnějšek, věčný úsměv na tváři. Dorazil Švéd. „Už jsem tohle od pár kamarádů slyšel,“ pokývá…
A co odpovídáte?
„Nic zvláštního. Holt se snažím infiltrovat.“ (usměje se)
Zdá se, že severský styl vám vyhovuje nejen na ledě. Je to tak?
„Dá se říct. Je pravda, že radši žiju v pohodě a snažím se ničím nestresovat, pokud to není nutné. Možná proto se mi líbí ve Švédsku, stejně tak jsem to měl rád předtím ve Finsku. Mám tam svůj klid. Pohodičku.“
Ta se lehce hledá v domě přímo na břehu jezera, kde teď s rodinou žijete…
„No, asi je to lepší než někde jinde… (usměje se) Já jsem teda byl spokojený všude, kde jsme bydleli, ale je fakt, že když ráno sedíme s ročním synem na verandě a dávám mu najíst, mám před sebou docela příjemný pohled. Je to tam fajn, nezastírám.“
Po hokejové stránce si asi taky nemáte na co stěžovat, že?
„Není proč, poslední dobou se daří týmu i mně. A obecně se mi moc líbí, jak ve Švédsku lidi kolem hokeje pracují, co pro něj dělají, jak ho tam vůbec vnímají. Když jsem se do Färjestadu vracel, věděl jsem, do čeho jdu. Za ten rok, co jsem byl pryč, se toho moc nezměnilo, zůstali tam i skoro všichni kluci. Měl jsem radost, že jsem mohl jít zpátky a že vůbec můžu v tak skvělé organizaci být.“
A co další pokus o NHL, kdy přijde?
„Popravdě, už se mi do toho ani moc nechce. Zkusil jsem si to v Americe dvakrát, a sice nikdy neříkej nikdy, ale moje šance i priority jsou teď už trochu někde jinde. Zároveň si ale tyhle otázky ani sám sobě nepokládám. Mám ve Švédsku smlouvu na dvě sezony a dál se uvidí.“
Chytání v Evropě znamená i šanci v reprezentaci. Uvažoval jste o ní dopředu?
„Jo, říkal jsem si, že když se bude dařit, bylo by milé se tady zase ukázat. Snažil jsem se chytat co nejlíp a doufal, že to tam nahoře někdo uvidí. (usměje se) Moc jsem se sem zase těšil. Nároďák je vždycky za odměnu.“
Vy jste teď dorazil ve formě po sérii tří zápasů bez inkasovaného gólu, která skončila švédským rekordem v neprůstřelnosti. Jak jste prožíval jeho sobotní pokoření?
„Věděl jsem už dopředu, že mi v posledním zápase stačí udržet čisté konto dvě minuty. Nijak mě to sice nesvazovalo, ale byl jsem docela rád, když ten čas uběhl. Pak jsem tedy hned docela rychle dostal gól, ale aspoň o tři minutky jsme to natáhli.“
Nedostal jste branku 204 minut a 47 sekund. Zažil jste to někdy?
„Ne, nikdy. Já chytával ve Strakonicích, tam se podobné série nevedly…“ (směje se)
Tam se asi zpátky jen tak nepodíváte, zato teď s reprezentací vyrážíte do Turku, kde jste před lety zažil své průlomové angažmá.
„Docela se těším, přinese mi to dost vzpomínek, pořád mi tam zůstalo pár známých. Zatím jsem neplánoval žádné schůzky, ale možná napíšu pár kamarádům, že zajdeme na kafe, i když moc času asi nebude.
