Brněnští diváci si hodně přáli, abyste dal gól, tak jste je vyslyšel. Vnímal jste ovace směřované na vaši hru?
„Chtěl bych lidem poděkovat za hezké přivítání po dvou letech v Brně. Snažil jsem se v sobě trochu krotit emoce, abych to nějak nedával najevo, ale bylo fajn si tady zase zahrát.“

Však si vás taky vyžádali na individuální děkovačku…
„Jo, to už je takový komeťácký kolorit. Takhle to tu dělají. Lidi pak většinou žádají nějaké větší oslavy přímo na ledě, já na to moc nejsem. Mě stačí vyjet, kývnout, poděkovat, zatleskat… Ale děkuju za podporu.“

Spoluhráči se cestou zpátky na led po zápase ptali, co mají při děkovačce dělat. To si při třetí návštěvě Brna pořád nezvykli?
„Ono se všude jinde většinou jen poděkuje ve středovém kruhu a odjíždí se, tady to je jiné. My dopředu neměli nic připraveného, jeden po druhém jsme spíš koukali, co dělat. Já musel na rozhovor do televize, takže jsem si to – v uvozovkách – nemohl vzít na starost. Třeba se polepšíme příště.“ (usměje se)

Teď k vašemu gólu. Ten růžek, který jste trefil, jste měl vyhlédnutý?
„Ne. Upřímně, když to takhle dostanu, zavřu oči a snažím se to jen trefit k tyčce, směr brána. Většinou mi to lítá z té druhé strany tyček. Je fajn, že ten gól padl, byla to pěkně sehraná akce od celého útoku, Zbynďa (Irgl) odvedl výbornou práci tím, že šel do branky, stáhl na sebe hráče a otevřel mi prostor. Dostal jsem hezkou nahrávku od Jirky (Novotného). Pak už jde jen o to, trefit to. Jsou hráči, kteří to takhle mají desetkrát a dají z toho osm gólů, pak takoví, jako já, co z těch deseti možností dají jeden. Tak tohle byl on…“ (směje se)

Když jste tedy tentokrát otevřel oči, byl jste překvapený?
„Tak nějak. Podle toho zvukového efektu jsem si ale říkal, že to bude gól.“ Vaše formace s Irglem a Novotným šlape. Vidíte to stejně?
„Jo, odehráli jsme spolu už celkem dost zápasů, podle mě si fakt vyhovujeme. Každý jsme na ledě trochu jiný, každý obstaráváme trochu jiné úkoly, ale dohromady si jako lajna perfektně sedíme. I tenhle zápas jsme podle mě odehráli slušně. Bylo by fajn, kdybychom takhle zůstali jako trojka dál.“

Tušíte, jestli s vámi trenér v tomto složení počítá i pro mistrovství?
„Ne, to je moc dopředu, zatím nemá cenu o tom mluvit v kontextu toho, že na tomhle turnaji je pětadvacet kluků a každý se pere o svou šanci, takže nemá smysl se zaobírat tím, že bychom měli být nějak zvýhodnění. Je to jenom o předvedeném výkonu na ledě. Kdo bude hrát nejlíp, pojede na šampionát.“

Jak se vám zamlouval zápas s Finskem?
„Podle mě jsme hráli fakt slušně. Když jsme měli ty dvojzápasy s Lotyšskem, Slovenskem a Německem, nebylo jednoduché koncentrovat se na všechna utkání, která jdou od začátku dubna. Až tady tím výborným soupeřem do toho člověk dal maximální koncentraci a stoprocentní nasazení. My od první minuty hráli aktivní hokej, možná z toho Finové byli až překvapení a vyústilo to ve dva pěkné góly. Je fajn, že jsme vyhráli, protože oni mají dobrý tým a pak si samozřejmě taky vytvořili šance a vyrovnali a bylo to otevřené.“