Vydarený o Soči: Buď nás budou nosit na rukou, nebo hodí do kanálu
Letenky do Soči se budou na Slovensku vystavovat i na jméno René Vydarený. Z původní nominace vypadli trenéru Vladimíru Vůjtkovi dva zranění obránci (Dominik Graňák, Michal Sersen), náhradu za ně si vybral v Hradci Králové. „Všichni vždycky říkají, že olympiáda je něco neskutečného. Tak se nechám překvapit,“ říká účastník šesti světových šampionátů.
Na Hry jede nejproduktivnější bek Mountfieldu v dvaatřiceti letech poprvé. Přes zástupy skvělých slovenských hráčů se do finální sestavy nikdy nedostal. „Tohle pro mě byla poslední šance, jak se tam dostat. V mé kariéře je to velká věc.“
Tak povídejte, jaké máte pocity?
„Trochu smíšené. Pro mě je to parádní zpráva, splněný sen. Ale je to na úkor mých dobrých kamarádů, s kterými jsem něco prožil. Je mi líto, že jim zranění překazilo start v Soči.“
Když se bortily obranné řady, neříkal jste si, že na vás dojde?
„Já to moc nesledoval. Co vím, tak mě vzali za Michala Sersena. Spíš jsem si myslel, že nepojede Ľubo Višňovský, který má problémy s otřesem mozku. Na Slovensku se to dost rozebíralo. V pátek po zápase v Třinci mi volali, že jedu.“
Světové šampionáty máte v malíku, ale na olympiádu jedete poprvé. Tušíte, co vás tam čeká?
„Vůbec nemám ponětí. Všichni vždycky říkají, že je to něco neskutečného. Tak se nechám překvapit.“
Jak na novinu reagovali spoluhráči?
„Moc kluků o tom nevědělo. Snažil jsem se to držet pod pokličkou... Jenže hlasatel na stadionu to oznámil, takže teď už o tom vědí všichni. V kabině z toho samozřejmě mají radost. Oni chápou, že v mé kariéře je to velká věc.“
Obzvlášť, když tohle pro vás byla poslední šance, jak se na olympiádu dostat, že?
„Jednoznačně. Vždyť za čtyři roky mi bude šestatřicet. Měli jsme skvělou generaci. Na olympiádách za nás hrála fantastická mužstva. Jak v Turíně, tak ve Vancouveru. Před osmi lety jsme dokonce vyhráli skupinu, ale pak jste nás vyprovodili ve čtvrtfinále. Minule jsme skončili čtvrtí. Teď nastalo období, kdy skončilo velké množství hráčů. V NHL i v KHL se to trochu rozředilo, tušil jsem, že by se šance mohla naskytnout.“
Celé Slovensko velmi emotivně prožívalo cestu Dominiky Cibulkové do finále tenisového Australian Open. Očekáváte, že stejné, nebo ještě větší, to bude i během olympiády?
„Sám nevím. V době Her jsem nikdy doma nebyl, ale vždycky jsem sledoval, co se u nás děje. Slováci jsou takoví, že když se daří, nosí sportovce na rukou. Když ne, tak by ho nejradši strčili do kanálu. Tak doufám, že se nám bude dařit.“ (usměje se)
Ve skupině narazíte postupně na Spojené Státy, Slovinsko a domácí Rusko. Budete nahánět nejlepší hráče planety. Co to s vámi dělá?
„Bude to zajímavé. Nedávno jsem se díval na NHL a říkal jsem si: Kurňa, je to pěkně rychlé. (směje se) Budu se muset přizpůsobit.“
Zase máte výhodu, že se bude hrát na evropských rozměrech kluziště.
„Možná jen ze začátku, než si hráči z NHL zvyknou. Kanada s Amerikou jsou největšími favority i na širokém hřišti. Systém turnaje je v tomhle směru férový. Ve skupině odehrajete tři zápasy a pak jdou všichni do play off. V tu dobu už budou mužstva sehraná, nikdo se nebude na nic vymlouvat.“
Do startu olympiády vás ještě čeká několik extraligových zápasů. Budete si dávat pozor na zranění?
„Ne, nechci nad tím přemýšlet. To jsou věci, které musím úplně vypustit z hlavy. Teď nás doma čekají dva důležité zápasy, které potřebujeme vyhrát, abychom potvrdili naši pozici v tabulce. Až přiletíme do Soči, tak teprve budu nad turnajem přemýšlet.“
