Ve Švýcarsku neprožívá ideální období. Ačkoliv pravidelně boduje, je Michal Birner s Fribourgem v tamní lize poslední. „Je to těžký, poslední sezony jsem byl zvyklý hrát v týmech, které byly nahoře,“ řekl na pondělním srazu reprezentace, ve které se objeví poprvé od podzimního Světového poháru.
Po přestupu do švýcarského Fribourgu jste se zařadil mezi hlavní opory týmu, který je však v tabulce poslední. Jaký to je pocit?
„Kdyby ty výkony byly ještě lepší, tak nebudeme tam, kde jsme. Jako cizinci jsme tam od toho, abychom tým táhli a abychom nebyli tam, kde jsme. I když se snažíme dělat, co můžeme, tak bohužel to zatím nikam nevede.“
V loňském roce jste hrál s Libercem o titul, letos vás čeká boj o záchranu. Bude těžké se zachránit?
„V neděli jsem se o tom už bavil s pár klukama. Furt jsme se bavili o tom, jak se tomu vyhneme, ale teď už je na čase si přiznat realitu, že nás to nemine. Je jedno, jestli skončíme poslední nebo předposlední, ty dva týmy si to rozdají o to, kdo půjde do baráže. Pro nás to bude, jak zápasy o titul. Musíme se naladit na to, abychom tu sérii vyhráli a do baráže nešli.“
Jste z toho hodně zklamaný?
„Je to těžký, poslední sezony jsem byl zvyklej hrát v týmech, které byly nahoře a výhry se sbíraly celkem snadno. Teď když vyhrajeme, tak je to fakt úžasnej pocit, ani nevím, jak bych to popsal. Když tam máte sérii pěti, šesti, sedmi zápasů bez vítězství, tak to bývá těžký na psychiku.“
Už když jste do týmu přestupoval, Fribourg se plácal na chvostu švýcarské ligy. Tušil jste už tehdy, že to bude tak špatné?
„Už když jsem tam šel, tak jsem se o tom bavil s Romanem (Červenkou), byli jsme v kontaktu. Vysvětloval mi tu situaci, je to celkem jasný. Potenciál ten tým má, ale bohužel za tu dobu, co tam jsem, jsme odehráli možná tři nebo čtyři zápasy celých 60 minut, že jsme hráli tak, jak chceme. V ostatních zápasech s těma top týmama dokážeme odehrát 50, 55 minut neskutečnej hokej a pak najednou zkolabujeme a zápas prohrajeme.“
Může být problém i ve fyzické kondici nebo je to spíše o hlavě?
„S fyzičkou nemá tohle nic společného, tam se opakují pořád ty stejné chyby, je to těžký. Každej den na tom pracujeme, máme kanadského trenéra, kterej se podle mě snaží dělat, co může, aby ten tým zvednul, ale bohužel jsme pořád tam, kde jsme.“
Nominace do národního týmu pro vás tedy musela být vysvobozením, můžete přijít na trochu jiné myšlenky, srovnat si věci v hlavě.
„Jasný. Dostal jsem telefonát, jak se k tomu stavím, jestli je to vůbec reálný v situaci, jaká tam je. Řekl jsem, že chci jet a těším se na to, jako na každej jinej zápas v nároďáku.“
Start sezony v ruském Čeljabinsku se vám příliš nevyvedl, teď jste spadl do záchranářských bojů ve švýcarské lize. Není to pro vás zapeklitý rok?
„Určitě to není zapeklitý rok. Sezona začala fantasticky, dostal jsem se na Světový pohár. To, co se pak stalo v Čeljabinsku, tak se prostě stalo. Nepotkalo to jen mě, potkalo to více hráčů. Někomu ten ruský hokej nesedne, už jsem se k tomu vyjádřil dost. Kdybych do Čeljabinsku neodešel, tak bych si to třeba vyčítal do konce hokejový kariéry. Vůbec toho nelituju, určitě bych neudělal nic jinak.“
Už jste někdy boj o záchranu ve své kariéře zažil?
„Zažil jsem těžkou situaci v TPS Turku, kde jsme jednu sezonu vyhráli titul a další sezonu jsme šli málem do baráže. Tam se snad dvakrát nebo třikrát vyhodili trenéři, pořád se tam dělaly velké změny a nakonec se sezona zachránila až v posledním zápase. Bohužel jsem tenkrát poslední měsíc a půl kvůli zraněnému kotníku nehrál, takže jsem to ještě sledoval z tribuny. Byla to ale podobná situace, jako nyní.“
Dá se švýcarské angažmá užít alespoň z pohledu tamního prostředí. Řada cizinců si působení v NLA výrazně pochvaluje kvůli tamní krajině.
„Řekl bych, že já i Roman si to tam snažíme maximálně užívat. Ta země, to je prostě něco neskutečného. Všichni čeští kluci, co tam kdy hráli, tak podle mě každý mluvil stejně. Jsem rád za tu zkušenost, protože není vůbec jednoduchý se tam dostat, je tam omezenej počet cizinců a je tam strašnej tlak. Chce tam hrát plno Kanaďanů, teď je trend brát výborný Švédy, co se vracejí z KHL, takže je strašně těžký se do tý ligy dostat. Neměnil bych ten krok, co jsem udělal do Čeljabinsku, ani sem.“
Takže byste ve Fribourgu rád zůstal i další sezonu?
„Zatím jsem se tam s nikým nebavil, teď tam jsou úplně jiný starosti. Ale samozřejmě, kdybych mohl a byla tam šance, tak bych ze Švýcarska nerad odcházel.“
Realizační tým Fribourgu nyní doplnil slavný trenér Vjačeslav Bykov, který by měl vykonávat roli konzultanta. Už se zapojil?
„Jo, Sláva už tam je. Hlavně se stará o naší přesilovkovou lajnu. Když jsem do týmu přišel, tak jsme měli přesilovku výbornou, jako lajna jsme si sedli, ale najednou nám to v posledních zápasech odešlo, tak jsme furt nějak hledali, co s tím budeme dělat. Sláva přišel, dal do toho nějaké svoje nápady a poslední dva zápasy už to bylo znát. Opravdu ví, o čem mluví, sleduje to shora a takovej cit, co on má pro hokej, to určitě jen tak někdo nemá.“
Pravidelně nastupujete v prvním útoku s Romanem Červenkou, body sbíráte. Jste alespoň z tohoto pohledu spokojený?
„Od doby, co jsem tam přišel, tak jsme každej zápas odehráli spolu, jsme stabilní lajna ještě společně se Sprungerem, který je podle mě možná nejlepší nebo patří mezi tři nejlepší švýcarské hráče. O Romanovi se vůbec nemusíme bavit, jaký to je hráč. Sprunger dělá každý rok ve švýcarský lize 45, 50 bodů, což mluví samo o sobě. Mám nějakej styl hokeje a snažím se, abych jim vyhověl. Po téhle stránce u mě panuje maximální spokojenost.“
Ke zlepšení týmové situace ovšem ani vaše lajna nestačí.
„Bohužel ne.“
