Manažerka ženského hokeje o Kanadě: Trošku strašidelné. Co předsudky?
Dvakrát v řadě získaly českého hokejistky na mistrovství světa bronzovou medaili a na tyto úspěchy budou chtít navázat i na dubnovém šampionátu v USA. Do pořadu Přes Příkop přijala pozvání generální manažerka ženského hokeje Tereza Sadilová, která promluvila o předsudcích, kterým musí čelit, přiblížila jednání s trenérkou reprezentace Carlou MacLeodovou a zavzpomínala i na roční působení v kanadské národní hokejové federaci.
Jednou jste řekla, že s úspěchem přichází respekt. Získal si ho už podle vás ženský hokej?
„Dostáváme se tam. Výborná otázka, protože je to pro nás proces, který sleduju teď už pátý rok a vnímám, jak holky začínají být respektované. Současně i ony samy k sobě získávají respekt jako k hráčkám a osobnostem, i ten vnitřní respekt k sobě je důležitý. Obě tyto věci se spojují a všechno to vede k olympiádě v roce 2026, kdy chceme mít ten nejlepší hotový produkt. A respekt hraje obrovskou roli.“
I přes úspěchy v juniorských i seniorských kategoriích se hokejistky bohužel stále setkávají s předsudky. Jakým hráčky nejčastěji čelí?
„Tak samozřejmě nálepka hokeje jako sportu pro chlapy, pro holky určitě ne, holky patří do kuchyně, tím asi můžeme otevřít tohle téma. Pro holky je už obrovská překážka, že když jako malé jdou na zimák a táhnou bágl, tak si musí vyslechnout narážky typu, co tam dělají a jestli je ta taška bráchova. Holky to vnímají odmalička, že nemají svoji šatnu a zimák jim není přizpůsobený. Jsou to malinké střípky, které v nich ale zůstávají. A to se vracíme i k respektu sama k sobě, protože samozřejmě ony si tu šatnu zaslouží a narážky tohoto typu, že je to pivní liga a nedá se na to koukat - to jsou věci, které slýcháváme běžně.“
A dá se například to rozložení stadionu nějak změnit? Je zřejmé, že se s tím dříve nepočítalo. Jak se to řeší na západ nebo sever od nás?
„Tam už je to automatické. Třeba ve Švédsku je všechno rovnocenné úplně bez debat, i co se týká zázemí. Máte ženský tým, který funguje na stejné úrovni jako mužský - mají hodně podobné podmínky, kabinu a netrénují třeba v deset večer, jako bývá tady. Mají férové podmínky a přípravu k tomu nejlepšímu výkonu mají stejnou jako muži, což je základ, který žádáme a za který bojujeme. Nechceme něco víc nebo něco ulehčit, to určitě ne, ale holky si zaslouží respekt i v tomto směru.“
Kdybyste měla možnost přidat jedno inovativní pravidlo do ženského hokeje, jaké by to bylo?
„Dobrá otázka. Dala bych tam hru do těla. Právě ve Švédsku to teď druhou sezonu testují a je to hodně zajímavé. Naopak mají studii, že po jedné zkoumané sezoně ubylo zranění. Myslím si, že by bylo super, kdyby se IIHF nad tím trochu zamyslela. Samozřejmě to nemůže být takový kontakt jako u chlapů, ale pomaličku tomu dávat větší prostor, protože to do hokeje patří a hra má pak větší rychlost.“
Co byste prozradila o trenérce Kanaďance Carle MacLeodové, která u národního týmu působí od dubna 2022?
„To angažování samotné byl obrovsky klíčový faktor pro český hokej jako takový. V té době, kdy Tomáš Pacina oznámil svůj konec, padala nějaká jména, přihlašovali se další trenéři, kteří to měli jako nějaký další stupínek v kariéře. A já jsem říkala: Proč se pořád bavíme jen o chlapech? Pojďme se podívat na nějakou ženu, svět je velký. Udělala jsem si seznam a napadla mě Carla, kterou jsem už znala. Ta jednání trvala opravdu dlouho, asi dva měsíce, než mi na to skutečně kývla. A pak nastal stav, kdy jsme museli přesvědčit vedení českého hokeje, že je to ten správný krok.“
Jaká obecně panuje atmosféra v ženské šatně, liší se nějak od té mužské?
„Je tam hodně zpěvu, tance i nějaká sprostá slova. Holky v sobě mají obrovskou energii. Jak působí někde v klubu různě po světě, kde jsou Češky maximálně dvě, ale většinou jsou samy, tak když se pak spojí, je úplně jedno, na jakém jsou turnaji, probudí se v nich energie. Má to svoje kouzlo. To je ale asi stejné i u chlapů, když se v reprezentaci sejde parta.“
Vy jste působila v národní federaci Hockey Kanada, jak na to vzpomínáte?
„Strávila jsem tam rok a byla to pro mě asi ta největší životní zkušenost. Pracovala jsem v produkčním oddělení a měli jsme na starosti všechny velké akce. Spolupracovali jsme s národními týmy, měla jsem možnost nakouknout do všech a to mi otevřelo oči v tom smyslu, že všechny (ženské, juniorské, mužské) mají stejné podmínky. Mají tam i standard, že nic jiného než zlato se nebere a tahle mentalita je pro mě neuvěřitelná. Je to trošku strašidelné, oni jsou opravdu hodně seriózní v té práci. Hokej je pro ně náboženství. A že jsem tam měla před mým angažmá v českém hokeji možnost se podívat na akce ženského hokeje v průběhu olympijského roku, to bylo neskutečné.“
A jaké know-how jste si ze zámoří přivezla?
„Pokud chceme, aby něco bylo úspěšné, jak si to představujete v hlavě, tak se to tak musí prezentovat a musí se to i tak dělat… Nesmíte slevovat ze svých nároků, to je nejzásadnější.“
Na jaké další otázky Sadilová odpověděla:
- Co obnáší práce generální manažerky národního týmu?
- Jaký je rozdíl ve financování ženského a mužského hokeje?
- Jak bojují proti předsudkům a narážkám ze strany veřejnosti?
- Co říká zvyšující se mediální pozornosti věnované ženskému hokeji?
- Jaký aspekt ve hře hokejistky marketingově limituje?
- Jak bude vypadat ženský hokej v roce 2050?
- Proč bylo těžké dotáhnout podpis trenérky?
- Čím je specifická ženská šatna?
- Jak probíhaly oslavy po zisku medailí?
- Kudy vedla její cesta na post generální manažerky?
