Patera: Začínám až v listopadu

Zařadí letos nejvyšší rychlostní stupeň hned od prvního kola? Proč by ne. „Cítím se výborně,“ prohlašuje útočník, kterému bude zítra sedmatřicet let.

Začátek si tentokrát už nechce nechat utéct. Zdá se mu, že nabírá formu v pravý čas. „Posledních čtrnáct dní to graduje. Ale nechci to nějak zakřiknout,“ říká opatrně.

Takže oproti posledním sezonám se dá čekat, že budete zářit hned od začátku?
„Vůbec o tom nechci spekulovat, aby se to neotočilo proti mně. Můžou mi tam padnout jeden dva góly a díky tomu půjde celý výkon nahoru.“

Pavel Patera

Narozen: 6. září 1971 v Kladně Výška/váha: 185 cm/85 kg Pozice: střední útočník Kariéra: Kladno (1990-96, 2001, 2004-?), AIK Stockholm (1996-98), Vsetín (1998-00), Dallas/NHL (1999-00), Cleveland/IHL (2000-01), Minnesota/NHL (200-01), Omsk (2001-04), Färjestad (2006). Bilance v extralize: 459 zápasů/490 bodů (175 gólů+315 asistencí), play off 38/30 (15+15) Bilance ve Švédsku: 108/68 (27+41), play off 25/7 (4+3) Bilance v Rusku: 137/99 (35+64), play off 23/9 (2+7) Bilance v NHL: 32/9 (2+7), na farmě 54/52 (8+44) Úspěchy: olympijský vítěz (1998), 4x mistr světa (1996, 1999, 2000, 2001), vítěz extraligy se Vsetínem (1999), mistr Ruska s Omskem (2004), mistr Švédska s Färjestadem (2006)

A když nepřijdou, nezačne vám vrtat hlavou, že už je to zase tady?
„Nezačne. Naopak, když mi to na začátku nejde, říkám si: ,Klid, začínáš až v listopadu.‘ (usmívá se) Nepanikařím, nijak mě to nerozhází. Ale samozřejmě, když to přijde dřív, budu jenom rád. Protože když se mi nepovede sezona, každý zas bude říkat, že už jsem starej. Jako jsem si to o sobě přečetl už loni na podzim.“

Jak na takové názory reagujete?
„Když to píšou v listopadu, tak to beru.“ (směje se)

Odkdy by vás začaly štvát?
„Horší by bylo, kdyby se to psalo v dubnu. Ale na konci sezony to z mojí strany většinou bývá lepší.“

Prý je to i díky kladenské letní přípravě, kterou si starší hráči pochvalují. Souhlasíte?
„Je to opravdu tak, příprava pod panem Müllerem nám vyloženě sedí. Nehrozí, že bychom z ní byli zbytečně strhaní. Někomu to stačí, kdo si chce přidat, přidává si. Je to na každém. Myslím, že po fyzické stránce jsme všichni připravení výborně. Už bude záležet jen na nás.“

Co ještě stojí za tím, že na ledě mladým stále stačíte a v lecčem je převyšujete?
„Snad jen, že musím trochu upravit stravování. Je třeba si udržovat váhu. Ale jinak asi nedělám nic zvláštního. Hrajou třeba i kluci, kteří jsou o tři, o čtyři roky starší a dál to zvládají, takže něco zase tak výjimečného na sobě nevidím.“

Rád si dáte pivo, to se váha neudržuje moc snadno, ne?
(usměje se) „No, samozřejmě to není zrovna ideální. Ale člověk musí ubrat ve všem.“

To ve vašem případě znamená co?
„Dát si o jedno, o dvě míň. (rozesměje se) A třeba nejíst knedlíky a tak.“

Musíte během sezony hodně odolávat pokušení?
„To zase ne, je to bez problémů.“

Tohle je tedy váš recept jak být stále jeden z nejlepších - nejíst knedlíky a dát si o pár piv méně?
„Nejen to. Člověk tomu na každém tréninku musí dát všechno, aby stíhal.“

Radíte to i mladým spoluhráčům?
„Od toho máme trenéry. Společně možná řešíme situace v jednotlivých lajnách, aby nám to na ledě klapalo, ale abych někomu radil, to ne. Jako starší hráči máme v kabině nějaké slovo, něco si řekneme, když se nedaří, ale rádci nejsme.“

Kladno má celkově hodně mladé mužstvo. Co se vám honí hlavou, když se rozhlídnete po šatně a vidíte, že polovinu týmu tvoří hráči, kteří vaše největší úspěchy sledovali jako žáčci?
„Tak to v hokeji prostě je. Já to měl taky tak. My neřešíme, komu je přes třicet a komu dvaadvacet. Držíme pohromadě, je důležité, abychom byli tým a ne, abychom koukali, kolik je komu let.“

Nezírají na vás někdy mladíci jako na toho, co slavně vyhrál olympiádu?
„Ničeho takového jsem si nikdy nevšiml. Trénuje se denně, člověk je za chvíli okoukaný. Nějaký ostych musí jít stranou, je třeba táhnout za jeden provaz. Byli i tací, co mi chtěli vykat, ale to jsem rychle utnul.“

Takže jste běžný parťák?
„Jasně! I když se někam jde, nerozlišujeme, kdo je starý a kdo mladý. Bavíme se všichni dohromady. Úplně v pohodě si sednu na pivo s osmnáctiletým klukem. Já osobně bych ani nechtěl, aby ze mě někdo měl respekt. Sice už věkem patřím ke starším hokejistům, ale necítím se na to. Jsem rád mezi mladými. Nechci, aby mi to někdo dával najevo.“

Na kolik se cítíte?
„Jak kdy. (směje se) Hlava je pořád mladá. Když jste v mladém kolektivu, je to úplně v pohodě.“

A teď před sezonou je vám vnitřně kolik?
(usmívá se) „To se těžko říká. Hlavní je, že se cítím výborně.“

Počkáte tedy v Kladně na Jaromíra Jágra, který se za dva roky vrátí na Kladno?
„To je zase těžké říct. Dva roky už je pro mě přece jen dlouhá doba.“

Ale láká vás to, neříkejte...
„To samozřejmě! Ale těžko předvídat. Jedu rok od roku, může se stát cokoliv. Bude mi sedmatřicet a bude to už jen těžší. Myslím, že minulý ročník nebyl špatný, uvidíme, co bude dál.“

V létě mohl odejít váš parťák Martin Procházka, řešil novou smlouvu. Radil se s vámi?
„Jsme kamarádi, řešili jsme to spolu. Rozhodnutí bylo ale samozřejmě na Martinovi. Nemusel jsem mu říkat, že tady to je nejlepší, to on ví. Chtěl zůstat na Kladně, to pro něj bylo prvořadé. Čekal, že se tady dohodne. Až kdyby to nevyšlo, začal by jednat s jinými týmy. Stejně jako bych to udělal já.“

Bez vás by stejně asi neodešel, že?
(směje se) „To je otázka pro něj.“

Stále věříte, že můžete s Kladnem vyhrát titul?
„Ta touha je pořád. Už na jaře v play off jsme hráli dobře, jenže třeba v sérii s Budějovicemi se nám zranili tři klíčoví obránci a kádr na Kladně není tak široký. To bylo strašně znát. Kdyby se nám ti hráči nezranili, neříkám, že bychom Budějovice porazili, ale byly by to daleko vyrovnanější zápasy. Kdybychom zlobili ještě víc, nikdo neví, co by to s psychikou Budějovic udělalo.“