Hnilička si ucho nepropíchl

Ale ta pro vítěze extraligy mu ve sbírce chybí. Již za tři dny mu začne další pouť za vyplněním snu.

Před chytáním puků si však pětatřicetiletý gólman ještě odskočil zaházet oštěpem. Milan Hnilička se zúčastnil VIP závodu na Jabloneckém oštěpu.
„Nikdy jsem to ještě nezkoušel, doufám, že tam alespoň dohodím,“ smál se Hnilička před závodem, ve kterém házel na terč dvacet metrů vzdálený. Nakonec nezvítězil, vyhrál herec David Suchařípa.

Oštěp jste ještě nikdy v ruce nedržel?
(rozesměje se) „Ne. Vy jo?“

Já taky ne. Ale řekl bych, že to bude hodně o koncentrovanosti, podobně jako v bráně.
„Taky si myslím, stoprocentně. Bavil jsem se o tom s naším kondičním trenérem, který dříve oštěpem házel. Říkal, že je to o technice a nohách. Což je pro mě nepochopitelné, že hod oštěpem je hlavně o nohách…

Na oštěp jste se tedy připravoval, aspoň teoreticky…
„No, ptal jsem se, jak se jím hází. Abych si ho nezapíchl do ucha.“ (směje se)

Když už jsme u koncentrovanosti. Čeká vás již devatenáctá sezona. Soustředíte se v bráně na stejné věci jako v té první, nebo je to už po tak dlouhé době trochu automatické?
„Teď už je to pro mě trochu dril. Když jsem byl mladší, tak tam bylo hodně emocí a nadějí. Dnes už emoce umím řídit, když je potřeba. Stále je důležité nepoddávat se pocitům, které vyvolá třeba atmosféra.“

Koukáte například na ledě do stejných míst jako na začátku kariéry?
„Odmala mi trenéři říkali, abych nekoukal jen po puku na ledě. V přestávkách se dívám do hlediště a tím se uvolňuji, abych se potom zase dokázal koncentrovat. Ty dvě hodiny v kuse to člověk nevydrží.“

Zdají se vám pak někdy o chytání sny?
„Když jsem byl mladší, tak jsem takové sny míval. Dnes je mám také, ale hlavně v době, kdy to příliš nejde a více než normálně přemýšlím, co udělat, abych se vrátil do ideální formy. Když je vše v pořádku, tak žiji, dá se říci normální život a na ledě to jde v podstatě samo.“

A kdy jste snil naposledy?
„Teď si mi zdají často.“ (směje se)

Jak to?
„V přípravě se mi nedařilo tak, jak jsem potřeboval. Ale taky mám sny o úspěchu. Tím, jak se mi zkracuje kariéra a hokejové biologické hodiny tikají, tak bych se rád dostal do velkého extraligového finále.“

To ve snu nad hlavu zvedáte pohár?
„Ty sny nejdou popsat, jsou různé. Kdyby člověk o úspěchu nesnil, tak jen těžko může něčeho dosáhnout.“

Vraťme se ještě k tikajícím „biologickým hodinám“. Před šesti lety jste prohlásil, že nejlepší gólmanský věk máte před sebou a že brankář je na vrcholu sil mezi 28 a 35 rokem. A vy jste letos již pětatřicátiny oslavil.
„Asi jsem na vrcholu a brzy budu za zenitem.“ (opět se rozesměje)

Teď vážně. Platí to i pro vás?
„Myslím si to pořád. Je to výrok, který není z mé zkušenosti. Uvidíme, jak to bude fungovat u mě. Já to na sobě zatím nepociťuju. Mám sice více zkušeností, ale to neznamená, že nemohu mít nevydařený turnaj, nevydařené zápasy nebo nevydařené play off . A nebo zase naopak, třeba ve třiceti sedmi mít extra vydařenou sezonu.“

Takže byste tu hranici u sebe posunul?
„Asi jo. Tím, jak se dnes trénuje, tak obecně všichni hrají déle. Věkový průměr, kdy jsou kluci schopni dosahovat svého maxima, se určitě posouvá nahoru.“

Takže si neříkáte, že titul získáte teď, anebo už nikdy.
„To rozhodně ne.“

Zmínil jste formu v přípravě, kdy se vám nedařilo podle představ.
„To ale byla jen momentální záležitost. Že se občas nedaří, jak bych chtěl, to je běžné po celou kariéru. Jinak se ovšem cítím dobře, mám natrénováno a na novou sezonu se těším.“

Ale zdravotní komplikace se vám v přípravě nevyhnuly, že?
„Měl jsem jen lehčí zdravotní problémy, když jsem se jeden čas necítil úplně dobře. Ale poběhal jsem si po doktorech a zlepšilo se to.“

Můžete být konkrétnější?
„Nevěděl jsem, co to je, prostě jsem z ničeho nic začal být hodně unavený. Ale už se cítím dobře.“

Jednou jste řekl, že od dob, kdy jste hrál NHL, jedete stále stejnou přípravu. Opravdu nic s přibývajícím věkem neměníte?
„Jen malinko. Teď to více zaměřuji na rychlost, výbušnost a sprinty, naopak ubírám na vytrvalosti, kterou mám už za ta léta natrénovanou.“

Rychlost asi budete potřebovat, když Liberec před novou sezonou zúžil hřiště. Jste rád?
„Je to změna. Bude to akčnější. Hráči, kteří pojedou podél mantinelu, budou o dva metry blíže než dříve. To hodně zkresluje. Kolikrát to vypadá, že od mantinelu nejde dát gól, ale na užším kluzišti je to docela dobře možné. Teď bude střelecká pozice kdekoliv v naší třetině. To je největší rozdíl.“

Takže vám přibude práce...
„To nepochybně. Přibudou gólové situace.“

Vyhovuje vám větší zápřah?
„To ano, ale přibude i více nepřehledných situací, kdy neuvidím přes hráče, kteří se najednou sjedou před bránu a nebude tak vidět puk, což je pro gólmana špatné.“

Pomáhat vám bude i značně obměněná obrana. Jak moc se tým proměnil s příchodem Jaroslava Modrého?
„Pro Liberec je to zásadní změna. Jarda do kabiny přinese obrovský kus zkušeností ze své kariéry. A hlavně půjde obrovským příkladem na ledě. Je vynikající člověk a velký charakter. A trenérovi pomůže dát do pořádku takové ty maličkosti, které v konečném důsledku dělají výsledek.“