Hadamczik vs. Růžička: znovu proti sobě
Jeden v saku, druhý ve svetru. Jeden s papírkem v ruce, druhý bez něj. Ale oba zápasem naprosto pohlceni. Včera se proti sobě po čtyřech letech v extralize postavili Vladimír Růžička a Alois Hadamczik.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Jak zápas prožívali? Podle očekávání. Naplno. Ale každý po svém.
Růžička neporušil tradici - na sobě měl svetr. Neustále žvýkal, rukou si několikrát typicky prohrábl vlasy.
A když se mu něco nezdálo, otočil hlavu ke stropu, nebo si ji schoval do dlaní. I když včera slávisté vyhráli, v zápase kupili chyby. Proto těch gest zmaru bylo více. Hráče musel „pucovat“.
Hadamczik, z reprezentace zvyklý na oblek, měl sako i včera. Jinak v ruce neustále žmoulal bílý papírek se sestavami. Jednu nohu měl opřenou o lavičku, podpíral si hlavu.
Malou čtvrtku s napsanými sestavami si občas přiložil k ústům. A dumal. V očích měl soustředěný výraz -přesně tak si ho fanoušci pamatují z působení u národního týmu.
Nejvíce ho dopálil chybou obránce Ctirad Ovčačík. Sklonil se k němu a vehementně mu vysvětloval, co udělal špatně. Už na kostce mu to ukazoval. „Několikrát hráči něco zdůrazním a on to udělá úplně naopak,“ kroutil hlavou pak vítkovický trenér.
Po první přestávce v útrobách supěl. Těžko vydýchával, že rozhodčí Husička jeho tým během úvodních dvaceti minut poslal dvakrát do tří. Když oba šli z ledu, vítkovický kouč na něj několikrát v návalu emocí křikl.
A po zápase ještě nemohl vydýchat, jak sudí Vampola zpackal úterní bitvu Vítkovic se Zlínem. „Po zápase jsem mu osobně řekl, že je arogantní sráč. Takhle nechutné chování jsem ještě nezažil!“ vykládal. A o jeho chybách se pak ještě na dlouho rozpovídal.
To Růžička postával kousek vedle, cosi probíral před kabinou s lidmi z klubu. Mohl být spokojený. Už před zápasem říkal: „Souboj s Lojzou? A proč? Ne ne. To je souboj hráčů, ne náš.“
Podobně mluvil po bitvě i Hadamczik. „Voláme si často, máme dobrý vztah. Dlouho jsme si povídali i při rozbruslení. Nejel jsem do Prahy s pocitem - ježiš, stojí tam Růžička. Chtěl jsem vyhrát, on v tom ale nehrál žádnou negativní roli,“ vykládal někdejší reprezentační šéf.
Naposledy se oba v extralize potkali v roce 2004. Růžička už tehdy na slávistické střídačce, Hadamczik na té sparťanské. A právě on byl blizoučko k triumfu.
Sparta vedla v semifi nále 3:1 na zápasy a v posledních vteřinách dalšího boje měl před sebou Chabada úplně odkrytou branku. Stačilo ji trefit. A šampaňské mohlo bouchnout.
Ale on ji netrefil! A Slavia nakonec zázračně povstala a celou sérii ještě vyhrála 4:3...
