Vykoukal nehraje. A ubíjí ho to

Sparťanský obránce zatím neodehrál jediné ligové utkání, ale doufá, že už v příštích dnech naskočí.

Rozhodně se nefláká. Chodí na tréninky, aby byl připraven na premiéru, které se nemůže dočkat.

"Vyzkouším to, a když se cítím dobře, odtrénuju to. Jinak z ledu slezu," říká sedmatřicetiletý zadák, přezdívaný Bača. Návrat musí stále odkládat. Hrát nejspíš nebude ani dnes na Kladně.

Žebro pořád bolí?
"Zpočátku tréninku je to dobrý, ale při větší námaze se bolest vrací. Ale je to lepší a lepší."

Za simulování klidně platí

Na jaře se Jiří Vykoukal setkal s Pavlem Halasem, tehdejším šéfem komise rozhodčích. Deník Sport byl u toho, když se oba shodli na jednom. Extraliga by měla trestat simulování, a to výraznými finančními postihy pro hráče, kteří budou usvědčeni. Nové pravidlo už platí. Provinilec musí zaplatit 10 procent ze základního měsíčního platu. „Jo, četl jsem to v novinách,“ usměje se Vykoukal. „Je to dobře. Spousta týmů tím byla loni bita, a pokud se simulování potrestá, je to pro hokej jen dobře. Simulování nebude ovlivňovat tabulku.“ Zatím postih nikdo nedostal. Co když ale účet za pokutu přijde někomu ze spoluhráčů? Obránce v tom nevidí problém. „Hráč je na ledě od toho, aby stál na bruslích. Ne aby padal. Lehnout si může doma v posteli,“ hlásí rezolutně. „A když trest dostanu já, samozřejmě zaplatím.“

Takhle to trvá už dlouho?
"Už od Salcburku, kde mi to prdlo. Furt to zkouším."

Máte svolení od lékařů?
"Dá se říct že jo. Záleží, jak se budu cítit na ledě. A ještě to není ono."

Kdy tedy nastoupíte?
"Nedokážu odpovědět. Chtěl bych co nejdřív. Nevylučuju čtvrtek, ani neděli, ani příští úterý."

Poslouchejte, to se trenérům asi špatně plánuje sestava, že?
"Samozřejmě by byli rádi, kdybych hrál. Ale dokud se nebudu cítit na osmdesát procent, nenastoupím. A zatím je to tak na padesát."

Osobní souboje u hrazení pro vás asi nebudou moc příjemné.
„Nemám strach. Naše třetí lajna do toho chodí naplno i na tréninku. Spíš tam mám strach, že si něco udělám.“

Jak se vám zranění stalo?
„Upadl jsem před bránou, pak dojížděl někdo druhý. Nedobrzdil a kopl mě bruslí do žebra.“

Dohrál jste?
„Ano. A hrál jsem i další zápas, trénoval jsem. Pořád to bolelo, ale na prvním vyšetření nebylo nic vidět. Pak jsem šel do druhé nemocnice, kde zjistili, že žebro je prdlý.“

Zraněný nejste v týmu sám. Chybí také Lotyš Jerofjejevs, který má zlomenou ruku. Popovídáte si?
„Moc jsme nepokecali. Sašu pozdravím, řeknu 'zdrastvuj' a tím to končí. Aspoň odpoví. Ale je v pohodě, dobrej kluk.“

Protože jste oba na marodce, v obraně nastupují mladíci Cunik, Vojta a Bolf. Radíte jim?
„Až budu hrát, poradím se s nimi, trochu potrénujeme. Vypadají dobře. Ale teď mám problémy hlavně sám se sebou.“

Jiří Vykoukal

Narozen: 11. března 1971 Kariéra: 1986–89 Olomouc (I. liga), 1989/90 Sparta, 1990–92 Baltimore (AHL), 1992/93 Hampton (ECHL), 1993–94 Sparta, 1994/95 MODO, 1995–98 Sparta, 1998–03 Espoo, 2003–05 TPS Turku, od 2005 Sparta Úspěchy: mistr světa 1996 a 1999, mistr republiky 1993, 2006, 2007

Sparta by vás přitom potřebovala. Třeba vaše přihrávky dopředu…
„Nevím. Ti, kteří cítí, že když jsem v mančaftu já, nedostávají tolik ledu, to musejí vzít na sebe a musejí něco udělat. Protože se může stát, že až se vrátím, budou odsunutí na druhou kolej. Musejí se snažit o to, aby mě nepustili před sebe, až se vrátím. Mají parádní příležitost.“

Jak vám bylo, když se trápila vaše první lajna a vy jste nemohl pomoci?
„Abych pravdu řekl, jsem tak otrávený sám ze sebe, že jsem na naše zápasy nekoukal. První zápas jsem sledoval až v neděli proti Znojmu. A předtím jen první třetinu v Litvínově. Jinak nic.“

Otrávený z toho, že nemůžete hrát?
„Přesně. Je to ubíjející. Když se na hokej jen koukám, ničím si nepomůžu. Při zápasech jsem byl většinou někde na cestě.“

Takže proti Znojmu vás asi štvalo, že nehrajete.
„Ne štvalo. Sralo! Úplně hrozně. Chtěl bych hrát a zápasy si užít.“

Rozjezd sezony nebyl podle představ, co myslíte?
„Říkalo se, že přijdou superhvězdy. Ale musíme si uvědomit, že ti hráči tady nějakou dobu nebyli. NHL je trošku jiná než extraliga. Klukům bude tak deset zápasů trvat, než jim všechno sedne a oťukají si mančafty, se kterými hrajeme. Pak se jim začne víc dařit. Jenom blázen si mohl myslet, že přijdou a budou dávat v každém zápase hattricky.“

Dvakrát jste vyhráli, třeba už se zvednete.
„Naše rozlosování bylo strašně těžký. Z prvních pěti zápasů čtyři mega těžký zápasy venku. Tlak byl enormní a podle novin mi připadalo, že neexistuje jiné mužstvo než Sparta. Všichni nás tlačí do pozice, že to máme na růžovém koberci. Ale není to pravda. Bude tam hodně spadanýho listí a stromů. Ostatní týmy mají velkou sílu. A zezačátku mají všichni natrénováno. Nedělal bych si z toho hlavu. Kluci se musejí zklidnit, proměnit nějakou šanci, a když nevyhrajeme základní část a skončíme druzí třetí, pořád se nic neděje. Důležité je, aby byl dobrý konec.“

Když teď nehrajete, máte víc příležitostí jezdit do Olomouce za rodinou?
„Párkrát jsem tam byl. Abych si odpočinul od hokeje a nedostával se níž a níž. Je ubíjející, když člověk chce hrát a cítí, že by to třeba šlo, ale nakonec převáží fakt, že sezona je dlouhá a nemá cenu se mordovat kvůli jednomu zápasu.“

Jak zvládáte otcovské povinnosti?
„Snažím se. Začíná to být těžší a těžší. Děti rostou, už se dostávají do věku, kdy se staví na zadní. Klukovi je deset let a holce sedm. Začíná to být boj.“

S kým je to horší?
„S klukem. Není to vyloženě hrozný. Ale už je to malý souboj.“ (usmívá se)

Co vám řekl pěkného v poslední době?
„Staví si hlavu. Když mu řeknu, aby něco udělal, povídá, že to dělat nebude. Že to nepotřebuje. Začíná mít svůj postoj. Člověk to musí začít respektovat, ale zase to musí být rozumné. Bude to těžší a těžší.“

Dřív hrál v Olomouci hokej, chytal. Dělá pořád nějaký sport?
„Byl na operaci s nohama, protože měl propadlé klenby. Rok strávil rehabilitacemi. A teď dělá házenou. Snaží se v bráně.“

Zase v bráně?
„Jo. Je takový samotář. Všechno dělá vždycky sám, tak se staví někam, kde mu do toho nikdo moc nekecá a je si za to sám zodpovědný.“

Tak to s ním bude opravdu těžký boj.
„S ním to bude… (směje se) Uvidíme. Ale doufám, že bude studovat. To bych si přál.“

Je chytrý?
„Nemůžu porovnávat s jinými dětmi. Každé dítě je v očích svých rodičů chytré. Ukáže čas, jestli se dostane na víceleté gymnázium, nebo ne. V dubnu bude dělat zkoušky.“

Jak často se vídáte?
„Jednou dvakrát týdně. Obvykle přespávám v Praze. Občas jedu do Olomouce i na otočku po tréninku, večer se vracím zpátky.“

Takhle budete cestovat do doby, než skončíte s hokejem. Platí, že to mají být ještě dvě sezony?
„Jo, mám smlouvu ještě na dva roky. Proto mě mrzí každý zápas, který nehraju. Mým cílem bylo odehrát v sezoně úplně všechno a ono se mi to zboří hned na začátku jako domeček z karet. Z toho jsem byl zklamanej.“









J