Pořád jej baví poslouchat dunivý zvuk mantinelu, když na něj přišpendlí protivníka. Ale pozor, hokejový buldok Václav Varaďa umí rozdávat i jiné rány.
Naposledy to na vlastní kůži poznalo Kladno. Vítkovický útočník jej sestřelil čtyřmi kanadskými body (1+3)!
Václave, kdy naposledy pamatujete takovou explozi?
„Počkejte, čtyři body? Já věděl o třech.
| Václav Varaďa |
| Narozen: 26. dubna 1976 Pozice: útočník Klub: HC Vítkovice Steel Kluby v NHL: Buffalo (1996–2003), Ottawa (2003–2006) Bilance v NHL: Základní část – 493 zápasů/183 bodů (58+125). Play off – 87 zápasů/30 bodů (11+19) Největší úspěchy: dvojnásobný mistr světa (Petrohrad 2000 a Vídeň 2005), finále Stanley Cupu 1999 s Buffalem, semifinále Stanley Cupu 2003 s Ottawou Aktuální bilance v extralize: 7 zápasů/7 bodů (3+4), 5 plusových bodů, 10 trestných minusti |
Dodatečně vám připsali asistenci u branky, kdy jste se skácel na gólmana Kopřivu.
„Aha, to jsem možná trošičku tečoval, i když si tím nejsem stoprocentně jistý. V minulé sezoně se mi podařilo za Langnau v zápase uhrát tři body, ale čtyři? To je fakt dost.“
A v NHL?
„Párkrát tři body, ale čtyři asi ne. Možná v dávných dobách, kdy jsem ještě hrál v Kopřivnici.“
Počkejte, když jste na začátku své zámořské kariéry hrával WHL za TacomuRockets, tak jste měl v šedesáti zápasech přes osmdesát bodů. Tam jste musel takové hody občas zažít, ne?
„Jó, tam mi to padalo, tam to bylo super. Na tyhle sezony před NHL vzpomínám moc hezky, měl jsem dobré spoluhráče.“
Že byste se sbíráním kanadských bodů vracel do mládí?
„To zase ne… Byl to jeden povedený večer. Nemyslím si, že to takhle půjde dál. Že bych měl čtyři body na zápas, to je hodně vysoká laťka.“
S jídlem roste chuť.
„To ano, ale když to pak nepřijde, tak je zklamání větší. (usmívá se) Takže si takové předsevzetí ani dávat nebudu. Hlavně chci hrát dobře a pro tým.“
V juniorských soutěžích jste býval hodně produktivní. Nemrzí vás s odstupem času, že z vás trenér Lindy Ruff v Buffalu udělal vyloženě specialistu na černou práci? Buldoka, který hlavně hlídá největší hvězdy soupeře?
„Ani ne, zvykl jsem si. Byl jsem rád za šanci, kterou jsem dostal. A pro ni jsem udělal všechno. Tahle role mi sedla na tělo a už jsem od ní ani nechtěl upustit.“
Stránky novin ale plní vítězové kanadského bodování…
„Každý tým musí mít hráče, kteří sbírají body, a hráče, kteří dělají černou práci. Takhle to máme namixované i my v Ostravě. Jsem rád, že to funguje a vychází to.“
Říkáte, že vám tahle role sedla na tělo. Ale vy nejste zase tak vysoký, měříte 183 centimetrů.
„Na ledě si připadám větší. (usmívá se) Nevadí mi to, nikdy jsem před nikým neuhnul. Že bych souboj nedohrál, i když byl protihráč třeba větší. Nebál jsem se.“
Ovšem takový styl se musí podepsat na těle. Cítíte to?
„Určitě, stálo mě to hrozně moc sil. Cítím to na sobě, taky zranění jsem si užil dost. Musím se prostě víc připravovat na zápasy, víc se věnovat regeneraci. Pokud chci hrát takovým stylem.“
Nebylo by jednodušší nechat černou práci na mladších? A vy byste slíznul smetánku?
„Nó… Já už jinak hrát nebudu. Možná po kariéře, až si půjdu v Kopřivnici ze srandy zahrát s klukama hokej. Ale teď ne. Chci být vzorem pro mladší kluky. Když vidí, že člověk lehá do střel, maká a dohrává souboje, tak je to strhne taky.“
Začátek sezony jste nestihnul kvůli operovanému kolenu. Drží, je v pořádku?
„Hraju s ortézou, problémy nemám. Po zápase jsem unavený, ale to spíš kvůli tomu, že jsem po zranění odehrál jen sedm utkání. Jinak s kolenem problém nemám.“
Ani podvědomě je nešetříte?
„Ne, ne. Stejně se to nedá ovlivnit. Teda dá. Že bych do rohu nebo před bránu, kde to nejvíc bolí, nešel. Ale to bych nebyl já.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
