Vlasák: Nároďák? Nemám šanci

Jeho vztahy s koučem Vladimírem Růžičkou se zkazily před dvěma lety. Tehdy byla Slavia nucena šetřit a on musel odejít do švédského Linköpingu. Létala ostrá slova... Teď, ač Vlasák v extralize září, stejný trenér ho nepozval do reprezentace s tím, že realizační tým nedělá nominaci podle produktivity. Vlasák to však cítí trochu jinak...

Čekal jste od Vladimíra Růžičky reprezentační pozvánku?
„Upřímně můžu říct, že jsem nic nečekal. Od začátku jsem věděl, že za tohoto vedení národního týmu je pro mě reprezentace uzavřená.

Co řekl asistent Jandač o Vlasákovi

„Většinu bodů získává v přesilovkové formaci se Strakou. Jenže ten už reprezentovat nechce. Nebrat jeho a Brendla byla jasná volba. Jednoznačně jsme se na tom shodli všichni tři.“

Rozpory, které vznikly vaším odchodem ze Slavie, tedy ještě nevyšuměly...
„To byste se musel zeptat někde jinde.“

A u vás?
„Já jsem řekl, že se reprezentace nezříkám, ale za tohoto vedení se mi dvakrát ukázalo, že šanci nemám. Takže to uzavírám, jdu dál. Soustředím se na Plzeň a snažím se hrát co nejlépe.“

Nebyl jediný kontakt mezi vámi a reprezentačními trenéry?
„Ne. Akorát jsem si přečetl, že boduju jen v přesilovkách a díky Stráčovi. Je fakt, že Martin mi hrozně pomohl, ale dlouho jsem se takhle nezasmál, když jsem viděl takovéhle zdůvodnění.“

To jste si přečetl?
„Volali mi známi, že to četli na internetu. Říkal to prý pan Jandač, ale všichni tři trenéři se nad tím absolutně shodli. To mě hodně pobavilo.“

A ani trochu vás to nezamrzelo?
„Ne. Protože vím, co od těch lidí můžu čekat. Čekal jsem to a vůbec o tom nepřemýšlím. V reprezentaci jsem si odehrál své a jsem na to hrdý.“

Hráči často na evropské turnaje nechtějí jezdit. Vy byste za normální situace pozvánku přijal?
„Určitě. Nevidím důvod, proč ne. Reprezentace je motivace pro každého. Je to pro mě čest, ale jsem realista. A za současného vedení to asi moc reálné není.“

Dobře. Povězte, jaké to je vést kanadské bodování extraligy a přitom sledovat tabulku, ve které se s Plzní pomalu sunete dolů?
„Vést bodování je příjemné, ale je mi nějakých třiatřicet let a vím, že se všechno odvíjí od úspěchů mužstva. Bodování je jen takový bonus pro mě.“

Když jste vyhráli jen tři z posledních čtrnácti zápasů, nálada v týmu asi není nic moc.
„Není to příjemné období, ale pořád myslím, že je o co hrát. Nálada je bojovná, ne pesimistická. Musíme dál makat a věřit, že výsledky přijdou. Máme blízko ke spodku, ale i k vršku.“

Osmé místo sice nevypadá dobře, ale na první pozici ztrácíte jen osm bodů. To vás uklidňuje?
„Abych řekl pravdu, na první místo už se nekoukáme, ale sledujeme šestku. O tu chceme bojovat.“

A jak chcete zlomit sestupnou tendenci?
„Ničím jiným než makáním v tréninku i v zápasech. V posledních kolech to děláme, ale nedaří se nám střelecky. Dáme jeden dva góly za zápas. Přitom na začátku nám tam spadlo všechno.“

Pořádáte i nějaké svačinky, abyste z toho vybředli?
„Každou středu, když je rehabilitace. Jen teď jsme neměli, protože hrajeme zápas s Budějovicemi.“

Takže to odkládáte na pátek?
(směje se) „To nevím. Ale kdyby se vyhrálo, tak možná jo. Něco bychom si dali. Kuřata, párečky, tatarák, polívku. Bývá to hodně pestré. Vždycky řekneme masérovi, co bychom si přáli a on to objede. Už má známé řezníky a vždy přiveze něco dobrého.“

K výhrám vám už nepomůže Petr Vampola, který odešel do Ufy. Na druhou stranu klub utržil něco za jeho prodej. Už vám přišly dlužné výplaty?
„Určitě už něco zaplaceného máme. Ale peníze určitě nejsou ten důvod, proč se nám nedaří.“

I při špatných výsledcích při vás stojí diváci. Na druhou stranu v pátek i v neděli se moc nevyznamenali. Doma se Spartou házeli odpadky, ve Varech zase dýmovnice. Co na to říkáte?
„Když jsem na ledě, soustředím se na výkon, ale po zápase se o tom píše a bavíme se o tom. Není to příjemné. Vůbec diváky nechci obhajovat. Házení odpadků na led a sprosté pokřikování sem vůbec nepatří, zvlášť když vezmu, že na hokej chodí děti. Na druhou stranu, co předvádí už několikátý zápas pan Hodek, to extraligový rozhodčí dělat nemůže.“

Například?
„Byl jsem u toho, když Stráča dostal desítku. Jen za to, že mu jako kapitán bez sprostého slova řekl, ať se dívá, že ho protihráč celou dobu drží. To je něco špatně.“

A nepřeslechl jste nějaké slovíčko navíc?
„Ne. (důrazně) Určitě ne.“

A za co jste pak desítku dostal vy?
„Já jsem bouchnul dveřma, moje desítka byla oprávněná. To by se mi nemělo stávat, ale v hokeji jsou trochu emoce, které jsem neudržel. Na druhou stranu se mi to stalo poprvé v sezoně a doufám, že se to nebude opakovat.“