Vlasák: Snad pomáhám i já Strakovi

A řeči, že je to jen kvůli Martinovi Strakovi, ho nerozhází.

Se zaujetím a ochotně vypráví o svém loňském trápení, o finanční krizi, o koncertu Karla Gotta, o neproměněných nájezdech. Jen při jedné věci se mu až tolik povídat nechce – o vztahu s reprezentačním koučem Vladimírem Růžičkou, jenž ho vedl předtím ve Slavii. A hokejový rozchod byl třaskavý...

„Už se toho napsalo až dost,“ říká. Rozpovídal se po čtvrtečním tréninku v plzeňské hale. Za chvíli se přišel najíst i Martin Straka, klíčový spoluhráč. „Jen to všechno pěkně řekni!“ smál se plzeňský kapitán a generální manažer. Jeho „podřízený“ tedy vyprávěl...

Tomáš Vlasák v minulém ročníku a v tom současném. Rozdíl, co?
(pousměje se) „Docela jo. Když si promítnu kariéru, tak z devadesáti procent byly sezony úspěšné, až na tu poslední.“

Pomohla vám ta negativní zkušenost?
„Určitě. Spadnul jsem zase na zem a začal jsem si vážit toho, když se daří.“

I teď se to projevuje?
„Beru všechno s větší pokorou. Vím, jaké to je být dole, když se nedaří.“
Prý jste vyhledal pomoc psychologa. Je to pravda?
„Ano, byl jsem na jedné schůzce.“

A byla užitečná?
„Ano. Sezení u psycholožky trvalo skoro dvě hodiny, říkala mi, ať se moc nestresuju a hokej si spíš užívám. Což jsem si potom i sám uvědomil a prospělo mi to. Prostě jsem to chtěl zkusit a byla to pozitivní zkušenost.“
Co vám teď udělá větší radost než pohled na kanadské bodování extraligy?
(směje se) „Jsou důležitější věci, to je jasné. Děti, rodina, zdraví. Ale na druhé straně je to moje práce i koníček, takže mě to těší. Je hlavně důležité, aby se dařilo mužstvu. Potom je i v kabině jiná atmosféra, všechno je příjemnější.“

Odpočítáváte si, kolik kol zbývá do konce a jak dlouho musíte odolávat soupeřům za vámi?
„Samozřejmě to celkově sleduju, lhal bych, kdyby řekl, že ne. To dělají všichni. Ale zase to moc neprožívám a neříkám si, kolik musím ještě do konce získat bodů, abych vyhrál. Budu šťastný, když budeme v play off. To je priorita.“

Mrzelo by vás, kdybyste nakonec o triumf přišel?
„Podařilo se mi to vyhrát před lety v nabité konkurenci v Rusku, tady v Česku ale ještě ne. Takže mě to láká, to je jasné. Bylo by to příjemné, takový bonbónek. Ale stejně na prvním místě zůstává jasný týmový cíl – být do šestého místo.“

Tehdy v dresu Omsku, před pěti lety, jste také vládl v bodování skoro celý ročník, ne?
„To zase ne, v úvodu to nebylo tak růžové. Ale potom jsme se s Patýsem (Pavlem Paterou) rozjeli a bylo to dobré. Patýs nakonec skončil těsně druhý za mnou jen kvůli tomu, že měl míň gólů.“

Poraďte – kolik si lidé mají na vás vsadit peněz, že vyhrajete?
(usměje se) „Nechci nikomu radit, i když i mě se z legrace někdo zeptá. Ale já na to nechci až tolik myslet, protože to pak svazuje. Do konce je ještě dlouhá doba. Já osobně bych tedy zatím nevsázel nic...“

Vysvětlete, prosím, laikovi ten rozdíl mezi vámi v minulé sezoně a tentokrát. Je to opravdu všechno jen v psychice?
„Na tom není nic objevného – je to opravdu v hlavě. Když se člověk chytne, jde nahoru. Ale hlavní je, aby si minimálně dva lidi v lajně sedli. A já jsem moc rád, že nám to takhle vychází s Martinem Strakou. A věřím, že je to i naopak, že já jsem sednul jemu. To je klíčové.“

Právě ideální spoluhráč vám předtím asi chyběl.
„To bych takhle neřekl – ne, že by třeba Divoch (Tomáš Divíšek) byl špatný hráč, ale třeba konkrétně my dva jsme si na ledě až tak nevyhověli.“

Zato se Strakou je to jiné kafe...
„Je stejně jako já zvyklý hrát do kombinace, navíc kolikrát místo střely přihrávám, takže v tom si vyhovujeme. Jsem moc rád, jak nám to zatím jde.“

V čem je jeho největší kouzlo?
„Je to komplexní hokejista. Excelentní bruslař, do kombinace, dokáže na sebe navázat dva tři protihráče a ještě umí přihrát. Je to opravdu super hráč, před kterým se musí smeknout. A pro mě je důležité, že je to i výborný člověk. Mám velkou radost z toho, že je tady. Pro mě je to jedině dobře.“

Zahrál jste si s v kariéře s někým lepším?
„Hrál jsem se spoustou centrů. Na začátku mi to vyšlo s Honzou Alinčem, pak s Patýsem, to byl takový milník. A teď Martin. Ale je jasné, že on má ty největší zkušenosti i úspěchy.“

Vážíte si toho? Nebo už to ve vašich letech tolik neřešíte, že hrajete s někým tak slavným?
„Už mám něco za sebou, ale jistě si toho vážím. Přál bych si, aby to takhle vycházelo do konce sezony. A doufám, že bude Stráča ještě hrát i v té další!“

Bavil jste se s ním o tom?
„Říkal, že bude. Tak snad to dodrží!“ (směje se)

Proč by neměl?
„Moje řeč... Ten může hrát do čtyřiceti!“

Jak funguje, že je zároveň manažer i hráč?
„Výborně. Je to především díky tomu, jaký je nejen hokejista, ale je to člověk. Dodneška nebyl jediný problém.“

A ty finanční potíže, během nichž jste asi dva nebo tři měsíce nedostávali peníze?
„Takové věci mohou člověka rozptýlit, ale já už hraju dost dlouho a vím, že o ty peníze prostě nepřijdeme. Vedení bylo v kabině a řeklo nám, jak se vše vyřeší. Hlavně nás naštvalo, že se to dostalo do novin, protože takové věci musí zůstat uvnitř. Ale je to za námi. Nemyslím si, že nás to vykolejilo. V dnešní době navíc když vládne finanční krize, je to normální. Stopy to nezanechalo. A výkyvy, které jsme měli, rozhodně nebyly zapříčiněné tím, že bychom neměli peníze.“

Nebyly u Vlasáků kvůli tomu chudší Vánoce?
(pousměje se) „Určitě ne. Kariéra je dlouhá, něco jsem našetřil. A jestli jsme neměli dvě výplaty? U mě to problém nebyl. Je to spíš těžší pro kluky, kteří začínají a nemají smlouvy, platí hypotéky.“

Vyhovuje vám, že v Plzni všechno teď nestojí na vás? Nebyl to také důvod, který vás v uplynulé sezoně svazoval?
„Tohle mi vyhovuje, jistě se to projevuje. Lhal bych, kdybych řekl, že ne. V minulé sezoně to očekávání bylo obrovské, moc jsem ho chtěl naplnit. A pak to dopadlo jinak. Teď to ze mě spadlo a je dobře, že je to rozdělené na více lidí.“

Nevadí vám tedy, že přišel hráč, který je slavnější...
„To tedy vůbec ne! (usměje se) Jsem radši, když jsem v ústraní, nepotřebuju kolem sebe žádný mediální humbuk. Jsem typ do rodiny, nechci být středem pozornosti.“

Jak se vám poslouchají narážky, že tolik bodů máte právě jen kvůli Strakovi?
„Také jsem to samozřejmě slyšel... Jde o vynikajícího hráče, určitě mi pomáhá. Ale to snad i já jemu. Bez něj bych asi tolik bodů neměl, ale jak už jsem říkal – je to o tom, jak si dva lidi sednou. Třeba kdyby hrál Stráča s někým jiným, ani on by tolik bodů neměl.“

Jak tedy takové řeči vnímáte?
„Nechávají mě chladným...Mám i dost přihrávek, takže netěžím jenom já z ostatních.“

Zeptám se na reprezentaci, do které jste se pod Růžičkou nedostal, i když vedete produktivitu. Máte chuť se o ní ještě bavit?
„Už moc ne. Napsalo se toho že jsem to hodil za hlavu ho a soustředím se na Plzeň.“

Jste smířený s tím, tí že si pod Růžičkou Růžičk nezahrajete?
„Jo. (zamyslí se) Když trenér řekne do novin, že pojedou hráči, kterým věří a kteří pro něj mají cenu, je to v pořádku. Takže by bylo divné, kdyby mi přišla najednou pozvánka. Před měsícem se mi nevěřilo a teď už se mi věří? To mi přijde nereálné.“

I kdybyste měl sto gólů...
(směje se) „Asi tak. Snažím se dělat věci na maximum a ostatní neřeším.“

Jaký vůbec máte po zjitřeném odchodu ze Slavie s trenérem vztah?
(moc se mu do odpovědi nechce) „Neměl jsem ho od té doby možnost potkat. Určitě bych ho pozdravil, kdyby k tomu došlo, protože je to slušnost. Ale víc se v tom nechci šťourat a něco rozviřovat. Každý z nás je přesvědčený o své pravdě, na ní si trváme. Víc k tomu nemám co říct.“

Jste na něj naštvaný?
(přemýšlí) „Když mě do toho vyjádření tlačíte... Dobře, řeknu to asi takhle: Vážím si ho jako hráče, byl vynikající. Stejně jako trenéra, má výborné úspěchy. Ale po lidské stránce si s ním asi nemám co říct.“

Je vám nepříjemné o tom mluvit?
„Nechci rozdmýchávat nějaké vášně. Já jenom odpovídám na vaši otázku. Je mi blbé říkat bez komentáře, tak odpovídám. Ale víc se v tom pitvat už nechci.“

Neptám se jistě jenom já...
„Určitě ne, i lidi z okolí vyzvídají. Já už to ale nechci opět nějak rozviřovat.“

Po odchodu z klubu v roce 2006 jste říkal, že vaše srdce pořád bude patřit Slavii. Změnilo se to?
„Hokejově už jsem víc v Plzni, jinak fotbalově je ve mně slávistické srdce pořád. (směje se) Řeknu to takhle - slávista jsem pořád, ale teď už spíš fotbalovej... (usměje se) Slavia se prostě vymazat nedá, ale v Plzni jsem už druhý rok, zvyknul jsem si tady. Jsem spokojený. Město, klub, fanoušci... A to není jen kvůli tomu, že se mi teď daří. Já byl v klubu spokojený také v minulé sezoně, měl jsem i výborný vztah s tehdejším prezidentem Tomášem Králem. Málokdo ví, že já jsem mu sám dokonce volal, v době, kdy se mi nedařilo, že klidně půjdu s penězi dolů. On se zachoval perfektně a říkal mi, že až něco proti mně bude mít, řekne mi to přímo do očí.“

Hlodá vás, že jste ze Slavie odešel? Máte pocit, že tam máte nedodělanou práci?
„I kvůli rodině by pro mě bylo příjemné, kdybych tam zůstal. Byl bych doma. Ale hokej je takový. Teď jsem v Plzni a jsem rád.“

Co říkáte jejím fanouškům? Zažil jste někdy tak bouřlivé publikum?
„Jsou perfektní, stojí za námi, ať se daří, nebo ne. Což je nádhera a je to správné fanouškovství. Máme báječnou návštěvnost, i když nehrajeme na úplné špičce.“

A nevadí vám, že jsou občas velmi vulgární? Především na hráče soupeře a rozhodčí.
„Při hře jejich pokřiky na ledě nevnímám. Samozřejmě někdy k tomu nepatří, ale kdybyste slyšel, co si musíme vyslechnout my na jiných stadionech! Hlavně od starších lidí, do kterých bych to tedy vůbec neřekl... Takže bych nemluvil v této souvislosti jen o Plzni. Všude je to stejné.“

Nedávno jste diváky potěšil tím, že jste na děkovačku přišel v paruce. Co dalšího pro ně máte nachystaného?
„To mě vyhecovali hráči, bylo před Silvestrem, tak jsem na to kývnul. Ale jinak nejsem zas až tak velký srandista nebo šprýmař. To byla výjimka.“

A jak vám podle vás slušela?
„Vypadal jsem fakt hrozně.“

Vyslechl jste si to doma
„Všude.“ (směje se)

Zabrousím na trochu závažnější téma. Není tajemstvím, že hodně investujete peníze, nebojíte se o ně během finanční krize?
„ Mám velmi schopného člověka, který dělá pro privátní rakouskou banku. Měl jsem hodně peněz investovaných konzervativně, byly to vesměs garantované fondy. Asi jen tak deset procent financí jsem měl na riziko, takže jsem většinou vydělával. Musím zaklepat, peníze jsem neztratil. Hlavně díky němu, je fakt výborný. Moc mu za to děkuju.“

Máte strach o celý český hokej v této souvislosti?
„Je logické, že se to projeví i u nás, když krize úřaduje v celém světě. Jde ale o to, do jaké míry jsou problémy až tak velké, nebo do jaké míry to lidé dokáží využít nebo zneužít. Faktem je, že něco se stane, peněz bude méně.“

Bojíte se, že byste jednou musel jít s platem dolů?
„Nebojím. Je to otázka dalších jednání, uvidíme, co bude. Ale podvědomě s tím počítám.“

Vám v Plzni končí smlouva, že?
„Ano.“

Teď si můžete pořádně dupnout, když se vám tak daří...
„To dělat nebudu, vím, jaká je situace.“

Chcete v Plzni působit i nadále?
„Pokud zůstanu v Česku, určitě bych rád pokračoval v Plzni. Nějaké jednání proběhlo, ale je předčasné něco k tomu říkat.“

Musíte asi více přihrávat Strakovi, který je zároveň vaším šéfem...
„Asi jo!“ (směje se)

Když už jsme u toho - neštve ho, že jste v bodování před ním?
„O tom jsme se vůbec nebavili, ale určitě ne. Já bych také nebyl naštvaný, kdyby on byl přede mnou... Nějak to spolu neřešíme. Bavili jsme se o tom pouze jednou, když se psalo, že mám hodně bodů jen díky němu. Říkal, že to tak není. Jasně, pomáhá mi strašně moc, ale zároveň věřím, že to funguje i obráceně.“

Bavíme se o tom, jak se vám daří, ale ne všechno klape, co?
(už se pousměje) „Kam asi tak míříte?“

K nájezdům... Dřív jste dominoval, tentokrát už to taková sláva není
„Je to paradox, co? Přitom v minulé sezoně, kdy se mi vůbec nedařilo, tak aspoň ty penalty mi šly. Tentokrát vůbec ne.“

Čím to?
„Možná už mě brankáři přečetli... Fakt nevím, každopádně s tím nejsem spokojený.“

Už je to v takové fázi, že si na nájezd nevěříte a odmítnete ho jet?
„Jednou jsem to udělal. Pak jsme ale měli pohovor s trenéry a ti mi řekli, že bych nájezdy jezdit měl, dlouhodobě mám úspěšnost dobrou. A není dobré vzhledem k mužstvu říkat, že nájezdy nechci jezdit, když se mi jinak daří. V tom měli pravdu. Už odmítat nebudu, musím to prorvat!“

Vy máte v této souvislosti nějakou sázku s Milanem Antošem, ne?
„Ano. On se chtěl původně vsadit o vítězství v bodování. Ale to jsem říkal, že nechci, abych na to podvědomě nemyslel. Že se tedy vsadíme o nájezdy. Já jsem tvrdil, že budu mít minimálně padesátiprocentní úspěšnost, on říkal, že ne. A od té doby jsem snad nájezd nedal ani jeden! Mám desetiprocentní úspěšnost. (směje se)

Takže je to kvůli němu!
„Asi jo... Už abych šetřil na útratu v restauraci U Rudolfina, kam chodíme občas na pivo.“

Nepředpokládám, že si nechá zaplatit večeři jen sobě...
„Sám tam asi nebude. Ale s tím počítám.“

Nedávno jste se byl podívat na koncertu Karla Gotta. Jaký to byl zážitek?
„Skvělý! Šlo nás pár z kabiny a fakt to bylo fajn. Musím říct, že Gott je úžasný. Jestli je někdo celebrita, tak je to určitě on.“

Líbí se vám jeho písničky?
„Určitě. Mates (Raděk Matějovský) potom hned získal cédéčko s jeho největšími hity, takže už mi to letí neustále v autě. A i v kabině.“

Mladší hráči neprotestují, že v kabině zpívá zrovna Gott?
„Občas nějaké slovíčko padne. Ale nás starých je v týmu dost, takže si to prosadíme!“

Jak vás vůbec napadlo, že zajdete na Gotta?
„Viděli jsme plakát, že v Plzni bude mít koncert. Říkal jsem si: Hm, v životě jsem ho ještě neviděl! Tak jsme vyrazili.“