Růžička ml.: Nemám protekci, spíš naopak

„Je to jeho názor, já se nijak nepotřebuju obhajovat. Kdo chodí na hokej, tak vidí, kolik toho odehraju,“ reaguje v klidu sám dvacetiletý útočník Vladimír Růžička.

Prezident Slavie: Růžička protežuje syna a ničí klub »

Když si včera otevřel deník Sport, v němž Tvrdý podobná slova vyřkl, kroutil hlavou. „I kluci v kabině se divili,“ přiznává.

Jaká byla vaše prvotní reakce?
„Není to nic příjemného, když si člověk o sobě něco takového přečte, ale ani tohle se nevymyká z toho mého hokejového života. Buď se píše, jak se mi daří, když třeba dám nějakou penaltu, nebo že je všechno špatně. No a tohle byl teď zrovna ten druhý případ...“ (usměje se)

Takže jste to bral v klidu?
„Nebudu hledat výmluvy, v poslední době nehraju dobře. Ale že bych byl protežovaný? Nevím, co ho k těm výrokům vedlo a co na to mám říct.“

Je pravda, že se v médiích pohybujete z extrému do extrému. Buď jste na vrcholu, jako třeba v minulé sezoně, kdy jste povedenou penaltou poslal Slavii do finále, nebo dole. Jako poté, co jste s osmnáctkou spadli z elitní skupiny. Nebo teď.
„Jo, to je pravda. Už jsem toho zažil v tomto ohledu dost. Ale vím, že jsem od toho, abych hrál hokej. A ne abych se k něčemu pořád vyjadřoval.“



Otec vás v posledních utkáních často posadil, nedohrával jste. Takže se nezdá, že byste měl takový prostor, spíš naopak.

„To musí všichni vidět. Víte, já nepotřebuju, abych se teď v novinách nějak obhajoval a vyvracel něčí názory. Chci hrát hokej a co nejvíc pomoct Slavii. Nic jiného neřeším. A lidi, kteří chodí pravidelně na hokej, vidí, kolik toho odehraju, když se mi daří, nebo když ne. Panu Tvrdému někdo může dát za pravdu, někdo ne. A mně je to vlastně jedno. Když jsem býval mladší a někdo mi na ledě řekl něco o protekci, třeba jsem se i urazil. Ale teď? V tomhle ohledu už jsem otrkaný. Rozhodně kvůli tomu zítra neskončím s hokejem.“ (usměje se)

Růžička mladší ve Slavii Vladimír Růžička mladší • Michal Beránek SPORT

* v klubu působí od žáčků, ve své kategorii vždycky býval nejlepší * od začátku ho vede jeho otec, současný slávistický kouč * v A týmu se poprvé objevil v sezoně 2005/06 (odehrál 13 zápasů) * jeho kritici mu nezapřou, že má šikovné ruce, ale vyčítají mu malou rychlost * 17. února mu bude 21 let * většinou hrává ve třetí nebo čtvrté formaci, občas naskočí i do přesilovek * povedenou penaltou proti Plzni poslal v minulé sezoně tým do finále extraligy, prožil největší slávu * je penaltovým specialistou, vyniká především nechytatelným „florbalovým“ fíglem * celkově už v extralize odehrál 162 zápasů, v nich dal 21 gólů

Stále vás ale slova o protekci štvou, nebo mrzí?
„Nebudu říkat, že je mi to úplně jedno, pořád je to nepříjemné. Vždycky si v duchu řeknu, jestli to má ten dotyčný zapotřebí takhle ventilovat. Ale už jsem zvyklý, jen tak mě něco nerozhází. Naopak je to pro mě motivace do další práce.“

Dokázat všem, co ve vás je?
„Samozřejmě i tak se to dá říct. Ale moc dobře vím, že se nezavděčím všem, to je jasné. Když jsem byl malý, v duchu jsem si přál, abych byl ten nejoblíbenější hokejista na světě. Ale z toho už jsem vyrostl. Vím, že to tak určitě nebude. (usměje se) Navíc vím, že i kdybych dokázal cokoliv, pořád se bude říkat, že je to jenom kvůli tátovi. Tohle nikdy nevymizí a jsem s tím smířený.

Pan Tvrdý vám o tom, že vás otec nekriticky protežuje, řekl do očí?
„Ne, v životě ne, dozvěděl jsem se to z novin. Nevím, jestli je to nějaké vyřizování účtů mezi ním a tátou, ani to nechci dál komentovat. Prostě to řekl, nezazlívám mu to, je to jeho názor. “

Ono to přitom vypadá, že je na vás táta naopak mnohem přísnější než na ostatní.
„Já takový pocit mám, ale to není rozhodující. Jak už jsem říkal - nemám potřebu se tady nějak obhajovat, vím, jaká je pravda. I spoluhráči v kabině se dost divili, co si početli.“

S tátou jste to během dne probírali?
„Přišel za mnou, prohodili jsme pár slov. Ale ani ne k tomu tématu, nedá se říct, že bychom to nějak řešili. Hlavní pro mě je, abych se dostal zpátky do formy, stejně jako celý tým. To je to, na co myslím. Musím prostě sklopit hlavu a zase se zlepšit.“

Čím to, že jste se dostal do takového útlumu?
„Celý tým je pod dekou, s tím se svezou i hráči. Ale nechci to na nic svádět, prostě nehraju tak, jak bych měl.“

Neříkal jste si někdy: Sakra, proč zrovna já musím mít tak slavného tátu?
(usměje se) „To je blbost! Taťku i maminu stejně jako ségru miluju, protože i oni mi dávají lásku, podporují mě. V životě jsem si neřekl, proč jsem se narodil zrovna těmhle rodičům. Naopak! Vždycky jsem v tom hledal to pozitivní. A nikdy bych neměnil, je to přeci moje rodina, která je pro mě nejdůležitější.“

Pod tátou hrajete úplně od žáčků. Neuvítal už byste změnu?
„Samozřejmě mi to taky proběhlo hlavou. Jsem draftovaný Phoenixem v NHL a Petrohradem v KHL. Chtěl bych to určitě jednou zkusit v cizině, i když nevím, kdy. Zatím je docela ještě čas, je mi dvacet. Zatím to neřeším, pro mě je rozhodující, abychom se Slavií co nejlíp zvládli tuto sezonu. Pak se uvidí, co bude dál.“

Vladimír Růžička (vlevo) a Roman Červenka oslavují gól. • Barbora Reichová SPORT

S otcem jste měli společně odejít právě do Petrohradu, pak z toho ale couvnul. Nemrzí vás to?
„Táta to se mnou moc nerozebíral, vždycky si taková rozhodnutí dělá sám. Mě do toho nezatahuje, abych se mohl naplno soustředit jenom na hokej. V posledních dnech už jsem stejně tušil, že do toho Ruska nepůjde.“

Přiznejte - jak jste si třeba před pěti lety maloval, že se bude odvíjet vaše kariéra?
„V nějakých třinácti letech jsem si představoval, jako každý malý kluk, že budu hrát v NHL, všude jsem měl plakáty zámořských hvězd. A teď? Ve Slavii jsem spokojený, je to pro mě srdeční záležitost, hraju tady od mládí.“

Zamýšlel jste se někdy nad tím, jestli byste se v jiném extraligovém klubu uchytil lépe, nebo hůř?
„Zatím je mi dvacet let, takže těžko bych někde jinde hrál první lajnu, na druhé straně bych v nějakém mužstvu třeba neměl vůbec místo... Takže takhle na to nekoukám, snažím se hrát to, co mi řeknou trenéři. Jinam se neohlížím.“

Jaké to pro vás je, když od vás všichni od mládí čekají, jestli budete dobrý jako táta?
„Ono je hrozně těžké se mu vyrovnat, vždyť je to hokejová legenda, pan Hráč. Budu prostě hrát svůj hokej. A budu makat na tom, abych se mu aspoň přiblížil.“

A když to nevyjde?
„Prostě vždycky budu mít skvělý pocit z toho, že zrovna on byl takový hokejista.“