Hruškovice s mistry. Pardubická cesta z Ostravy

Řízky, okurky a šampaňské - občerstvení čerstvých mistrů
Zbyněk Kusý ve slavícím autobuse
Razjaření hokejisté Pardubic na cestě z Ostravy - Radovan Somík, Rastislav Špirko, Libor Pivko, Robert Kousal
Mistrovská cesta z Pardubic - slavící Dominik Hašek
Mistrovská cesta z Pardubic - Kevin Mitchell (vlevo) a Dominik Hašek
S Pardubicemi na mistrovské cestě z Ostravy - Petr Koukal (vlevo) a Jan Starý
V brzkých ranních hodinách vítaly pardubické hokejisty na náměstí tisíce lidí
22
Fotogalerie
Ročník 09/10
Začít diskusi (0)

Spanilá, bláznivá, neskutečná... Taková byla jízda hokejových mistrů z Pardubic nejen finálovou sérií, kdy přehráli Vítkovice ve čtyřech zápasech, ale i cesta z vítkovické arény na Perštýnské náměstí v Pardubicích. Tam na Haška a spol., borce s „plackou“ na krku, čekalo několik tisíc oslavujících fanoušků.

Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně

Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás

Kdo z vás viděl čtvrteční zápas, ví, jak neuvěřitelné a strhující to bylo. Teď si ještě zkuste představit, jaká byla cesta pardubických hokejistů domů... Že je to jednoduchý úkol? Dobře, tak se zkuste vžít do situace, že jste jediná slečna v autobuse.

Měla jsem jedinečnou a exkluzivní možnost strávit s hokejovými mistry zhruba hodinu cesty z Ostravy. Byla jsem přímo v centru rozbouřených oslav titulu!

Odjezd od ČEZ Areny ve Vítkovicích byl naplánován na 22:30, což bylo téměř hodinu a půl potom, co Radovan Somík vstřelil možná nejdůležitější gól svého života. Já se během té doby klouzala po ledě kolem oslavujících hokejistů, nechala se celá, včetně fotoaparátu, zmáčet od šampaňského v kabině a vstřebávala informaci, že se jako jediná fotografka podívám do autobusu mistrů.

Po příchodu na palubu autobusu mě krátce uvedl generální manažer Zbyněk Kusý. Hráčům, nejspíš pro uklidnění, sdělil, že jsem fotografk a a že je na nejbližší benzince zase opustím. Krátce je poprosil, aby ze mě nestrhávali oblečení a nedělali podobné nepřístojnosti, jelikož jsem v autobuse pracovně.

Samozřejmě jsem se nevyhnula dvojsmyslným narážkám a podobným připomínkám, které jsem s úsměvem na rtech musela ignorovat. Pan Kusý, krom uvítacího proslovu ke mně, zahájil cestu proslovem k hráčům, kteří mu hned několikrát po prvním slůvku skočili do řeči ohromujícím výkřikem „Hééééééééj!“

Na několikátý pokus proslov dokončil a hráčům sdělil informace o tom, jak bude probíhat mejdan na náměstí. Neopomněl v humorném duchu požádat, aby nezvraceli na veřejných místech, a těm, kteří jsou zadaní, kladl na srdce, aby nebyli spatřeni s cizími slečnami.

To už se autobus proplétal uličkami Ostravy, v první řadě směr benzinová stanice. Možná ani ne proto, abych autobus brzy opustila, ale především proto, aby se nakoupily zásoby a mohlo se pořádně slavit! Do té doby v autobuse putovalo „jen“ několik málo flašek šampaňského a pár piv.

Jenže ouha. Řidič přezdívan Šóf našel jedinou pumpu, která byla zavřena. Hráčům tak nezbývalo nic jiného, než si žaludek naplnit alespoň řízkem s chlebem a okurkou. Burácející atmosféra doplněná pokřiky „My jsme mistři, kdo jste vy?“ a „Benzinka! Benzinka!“ se pomalinku zklidňovala.

Zbyněk Kusý ve slavícím autobuseZbyněk Kusý ve slavícím autobuse • Barbora Reichová (Sport)

Hráči si začali povídat a porovnávat dojmy z posledního zápasu, telefonovat svým blízkým a vyřizovat esemesky. Třeba takový Dominik Hašek jich dostal během té chvilky minimálně 70 a na každou z nich odpověděl třeba krátkou esemeskou se smajlíkem. Blízkým lidem, jako například osobnímu trenérovi Josefu Brukovi, hned volal.

Oslavy plynuly. A nevyhnuly se ani mně. S pár hráči jsem si ťukla hruškovicí, ale jejich přání „Do dna! Do dna!“ jsem nevyhověla. Za zvuku českých hitovek, které byly doprovázeny zpěvem a kritikou zahraničních posil, jsme se po hodince dostavili na vytouženou benzinku v Olomouci. Tam hráči doplnili zásoby, aby se konečně mohlo začít vesele hopsat a slavit v autobuse.

Cestou do Pardubic se stavělo už jen jednou a to mezi poli na hromadné čurání. Krátce po příjezdu do města na autobus čekala dvě policejní auta, která jej doprovázela až k náměstí přeplněnému fanoušky. To už někteří hokejisté vylezli na střechu autobusu a s hlasitým halekáním zdravili věrné příznivce. Po bujarém juchání na náměstí se hráči přesunuli do oblíbené hospůdky Patapuf, kde si i Dominik Hašek mohl zakřičet: „My jsme mistři, kdo jste vy? Kdo jste vy? Kdo jste vy?“

Začít diskuzi

Doporučujeme

Články z jiných titulů