Jeho jméno padalo v úvahách řady oslovených útočníků. Nakonec jej s definitivní platností vyřkla čtveřice dotázaných. A to stačilo na opanování první kategorie předsezonní ankety deníku Sport. Marek Schwarz je pro extraligové střelce nejtěžší překážka k překonání.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Ta volba není náhodná. Zázračných, spásných zákroků už Schwarz předvedl na českých stadionech i během Euro Hockey Tour nespočet. Beton v mžiku šoupnutý na opačnou stranu branky, skok ke druhé tyčce... „V takových chvílích máte před očima jenom černo,“ přibližuje čtyřiadvacetiletý gólman.
Takže vaše kouzla jsou spíš instinktivní záležitost?
„Je to tak. Při takových zákrocích vůbec nepřemýšlíte, co chcete udělat. Najednou se to stane. Reagujete na poslední chvíli a buď to skončí gólem, nebo ne. Bývá to i o štěstí. Ale řídím se tím, že když nemám co ztratit, je lepší zkusit udělat aspoň něco, než nic. A ono se to občas třeba povede.“
Co vás spolehlivě v utkání dostane do ráže?
„Musí to být nějakej důležitej zákrok. Třeba když za vyrovnanýho stavu chytím nějakou větší šanci a udržím tím mužstvo ve hře o solidní výsledek. To povzbudí, takový zákroky jsou totiž nejdůležitější. To se pak dostanete do úplnýho tranzu, hlavně když jde o nějakou vyhrocenou situaci. Člověk nemyslí na nic jinýho, zakousne se do toho.“
Dokážete sám sebe pochválit za podařený zásah?
„Snažím se to nedělat. Dobrej zákrok samozřejmě psychicky podpoří. Ale jakmile se pochválíte, příští situace dopadne úplně opačně. Je třeba se radši soustředit na další věc, která přijde.“
A jde to vždycky, když ze sebe má člověk dobrý pocit?
„Ale jo. Těžší je podle mě nenechat se rozhodit gólem. Na ten se snažím rychle zapomenout. Když na něj budu myslet, za chvíli dostanu další. Tak to je.“
Je pro vás proto lepší, že v Boleslavi není nad ledem kostka, kde by běhalo opakování akcí?
„To je fuk, já na ni nekoukám ani když hrajeme venku. Maximálně se podívám na gól. Třeba když padne nějak divně, chci vědět, kudy prošel. Na opakované zákroky ale fakt nekoukám. Právě kvůli tomu, aby mě to nerozptylovalo.“
Bývá těžké odolat sklouznutí pohledu nad hřiště?
„Občas to je těžký, to jo. Někdy se na to i vyloženě chci podívat. Ale říkám si: ,Radši na to nekoukej, pak na to budeš myslet a nebudeš se soustředit na hru.‘ Zakážu si to.“
„Spíš takoví ti důrazní. Když do vás někdo dloubá v brankovišti, strká před vás zadek, abyste neviděl. To nemám rád. Ale zvykám si na to. Věřím, že už se přes to dokážu přenést. Přece jenom už tohle dělá hodně kluků. Každej zápas se tam někdo motá. A musím říct, že tohle je u nás horší než v Americe.“
Opravdu? Jak to?
„Tam si to hráči tolik nedovolej. Je to dané asi tím, že tam když do gólmana někdo vjede, obránci ho hned potrestají. To tady nejde. Kdyby se za mě šel někdo prát, dostane pět minut a do konce. Se spoluhráčema se bavím o tom, co mi od soupeřů vadí. Ale chápu, že se nemůžou věnovat jenom tomu a ještě třeba proto oslabovat tým.“
Postavou nepatříte zrovna mezi velké gólmany, měříte 180 centimetrů. Co musíte dělat jinak, než mohutnější kolegové?
„Mám to trochu těžší, ale nedá se říct, že by to bylo zase tak odlišný. Jen třeba nemůžu chytat moc zalezlej v bráně. To samé má třeba Mensi (Lukáš Mensator), kterej je ještě menší než já. Musíme vyjíždět víc z branky, abychom opticky zabrali víc místa. Jenže tím se zároveň otevírá prostor pro přihrávku do prázdný brány.“
A tím pádem i pro vaše zázračné zákroky...
(usměje se) „Přesně tak.“
Je pravda, že jste dřív chytával i házenou?
„Jó. Ale to jsem byl hodně malej. Jen na základní škole. A bylo to jenom pro zábavu, nic výkonnostního. U nás na vesnici je klub, kde se hraje místní liga.“
Ale stejně, když je člověk schopný chytat v házené, to už ho při hokeji nic nevystraší, ne?
„Tak tohle byla ještě navíc národní házená, co se hraje na vysoký brány. Tam člověk stojí furt narovnanej. A to je úplně něco jinýho, s hokejem to vůbec nejde porovnávat. Úspěšnost zákroků je trochu někde jinde...“ (směje se)
Ale bát ran se asi nebudete, ne?
„V tom máte asi pravdu. Člověk není moc chráněnej a když dostane míčem, docela to bolí. Při hokejovým zápase se ale stejně nesmíte bát. Na to ani nejde myslet.“
