V Pardubicích se narodil, je odchovancem Dynama, odmalička hltal kousky Aleše Hemského. A když se na Daniela Voženílka (27) v základní části snášely nadávky z ochozů v konkurenčním Hradci Králové, sám pak doslova řekl: „Pořád jsem pro ně pardubický debil.“ V semifinále Generali ČP play off teď v dresu třineckých Ocelářů půjde proti rodnému klubu. A bude nepříjemný. Tak to má v povaze.
Hokejová šikovnost a suverenita Aleše Hemského? Daniel Voženílek s úsměvem říká, že poměrně záhy pochopil, že takové úrovně nedosáhne. Vydal se jinou cestou. Z Pardubic ho přes několik prvoligových klubů, nižší soutěž ve Finsku, České Budějovice a epizodku ve Spartě dovedla do mistrovského Třince. Tam se vyloženě našel. Tvrdý, přímočarý a bojovný styl mu sedí. Z nenápadného dříče je osobnost play off. Univerzál a lídr.
„Aleše Hemského jsem sledoval odmala, chtěl jsem být šikovný jako on,“ vrací se ke svému vzoru Voženílek. „Viděl jsem ho i naživo, když hrál během výluky NHL v Pardubicích a pomohl k titulu (2005). Tehdy mi i předával cenu pro nejlepšího hráče v mládeži. Časem jsem ale pochopil, že jsem typologicky jiný hráč...“
Kolega Pavel Ryšavý o vás na Twitteru napsal, že jste český Brady Tkachuk. Tohle sedí víc? Jak se vám takové přirovnání poslouchá?
„To je docela… (nedopoví) Což o to, mně se to přirovnání líbí, protože zrovna jeho i bráchu Matthewa mám rád. Jsou to fakt dobří hráči v NHL, rád je sleduji. Ale myslím, že Brady Tkachuk je na jiné úrovni.“
Co vám naskočí, když se řekne Pardubice?
„Narodil jsem se tam. Jako první si vybavím město. Když jsem tam hrával, klub procházel obměnou. Teď jsou nahoře, což je dobře pro český hokej. Těšíme se na sérii.“
Jsou pro vás Pardubice srdeční záležitostí?
„Začínal jsem tam, ale už v Pardubicích nějakou dobu nehraju, ani nežiju. Samozřejmě se přijdou podívat příbuzní, rodina tam pořád žije, já tam vyrůstal. Těším se. Ale že by to bylo něco jiného, než proti Spartě, to úplně ne.“
Za Pardubice jste v sezoně 2013/14 odehrál první ligový zápas, to musí zanechat stopu. Ne?
„V tomto klubu jsem vyrůstal a úspěchy, co měl, jsem prožíval. Jako malý jsem chtěl vždy hrát za Pardubice. Ale od té doby už uplynul nějaký čas.“
Když jste nakouknul do extraligy, byli už v týmu Jan Kolář, Tomáš Zohorna, Lukáš Radil, Robert Kousal nebo Patrik Poulíček. Vzhlížel jste k nim?
„S Patrikem Poulíčkem jsem hrál v dorostu i juniorech a jsme doteď dobří kamarádi. Starší kluky jsem obdivoval, vyhráli dva tituly a dost nám je v mládeži podsouvali, protože to byl takový úspěšný produkt pardubického hokeje. Radil, Kousal, Zohorna, Honza Buchtele nebo Dan Rákos. Hodně nám je v mládežnických kategoriích podsouvali, takže jsme k nim vzhlíželi.“
Bylo pro mladé hráče složité jít v jejich stopách a navázat na jejich úspěchy?
„To si ani nemyslím. Doba byla trochu jiná, než měli oni. Na tohle jsme vůbec nekoukali.“
Do prvního týmu se vám nikdy napevno prosadit nepovedlo, přestože jste byl na dvou mistrovstvích světa do 20 let. Bylo třeba dozrát?
„Spousta lidí to tak říká, ale já si myslím, že jsem byl ve špatný čas na špatném místě a pak tam bylo hodně okolností okolo. Nebylo to jednoduché.“
Co přesně?
„Každý hráč jde nějakou cestou, mně to vyšlo takhle. Pardubice prožívaly horší časy, během pár sezon se tam otočilo šest sedm trenérů. Stalo se mi, že jsem si vybojoval místo v áčku, ale týmu se nedařilo, změnil se trenér a poslal mě dolů. Mladší hráči v takových situacích moc šancí nedostávali. O to více si cením, kde teď jsem. Každý den pracuju, abych se udržel.“
Patrik Poulíček je teď kapitánem Pardubic, napadlo by vás to, když jste spolu hrávali v mládeži?
„Je to poctivý kluk, který musel hodně pracovat, aby tam pozici dostal. Myslím, že si to zaslouží a jsem rád i za něj.“
Hecujete se před semifinále?
„Na tohle já moc nejsem. Po sezoně si k tomu něco řekneme, ale teď před zápasem a během série určitě ne, protože se každý soustředíme na svou práci. A myslím, že se to ani nehodí.“
Když jste v základní části hráli v Hradci Králové, po zápase jste doslova řekl: ‚Pořád jsem pro ně pardubický debil.‘ Co budete pro pardubické fanoušky?
(usměje se) „To je pro pardubické fanoušky opravdu nepříjemné, ale zrovna v Hradci, odkud je má paní a narodil se nám tam i syn, je to zvláštní. No, nevím. Možná si někdo zařve i v Pardubicích, ale co se dá dělat? Jsem v Třinci a jsem za to rád.“
Budete mít proti svému bývalému větší motivaci?
„Jak jsem říkal, já už to tolik ani neberu. Motivací je samotné semifinále play off. A obrovskou.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
