ROZHOVOR - Návrat třineckého buldoka Václava Varadi (35 let) do extraligy se blíží! Dvojnásobný mistr světa po operaci kolene naplno trénuje, v neděli si před zápasem s Brnem dokonce vyzkoušel i předzápasové rozbruslení v plné výstroji.
„Jsem v pořádku, kondičně na tom budu dobře, teď jde o herní praxi, kterou zkusím trochu nabrat v trénincích,“ říká Václav Varaďa v rozhovoru pro iSport.
Kdy přesně do ligy naskočí, si zatím netroufá odhadnout. Nicméně se dá očekávat, že jej doktoři už dlouho mimo extraligové arény neudrží. Klidně se může stát, že třinecké fanoušky překvapí nástupem na led už v pátečním duelu proti Zlínu...
Varaďa měl v létě problémy s kolenem. Původně se zdálo, že bude stačit klid a rehabilitace. Nestačily, zkušený útočník musel ve druhé půlce září na operaci předního křížového vazu.
„Fotbalista po takovém zranění nehraje šest, až sedm měsíců,“ říkal Varaďa po operaci. „Já jsem se vždycky vracel mnohem dřív. Do tří měsíců jsem byl vždycky schopen nastoupit.“
V třineckém dresu jste se ukázal už na rozbruslení před zápasem s Brnem. Znamená to, že jste zcela v pořádku?
(pousměje se) „Prostě jsem si už chtěl zabruslit s klukama, protože už mě nebaví jezdit po ledě jenom tak sám. Po nedělním obědě jsem se rozhodl, že bych rád šel ještě na led, že bych si ještě trošku bruslení přidal. A už nebyl jiný prostor, než při rozbruslení před zápasem s Brnem. Bylo to příjemné oživení.“
Nebyli trenéři překvapení, že vás po takové době vidí v dresu?
„Možná byli překvapení jen z toho, jak jsem během rozbruslení vypadal. (usmívá se) Ale věděli o tom, říkal jsem jim, že chci jít s klukama na led.“
Jaký máte z bruslení pocit? Operované koleno drží?
„Byl jsem na ledě konečně v plné výstroji a bylo to všechno v pohodě. Bruslím už nějaký čas, ale bruslit jen tak sám, takřka bez puku a jen dostávat záhul od kondičního trenéra, to už je dost na hlavu. Chtěl jsem být zase v týmu.“
Po operaci jste plánoval, že chcete v prosinci bruslit a pak uvidíte, jak bude koleno reagovat. Rehabilitace šla tedy dobře?
„Ano, dobře. Samozřejmě jsou dny, že když do toho šlápnu, tak to druhý den cítím. Ne, že by mě to pobolívalo, ale jsem hrozně unavený. Dá se říct, že jsem nohy dlouho nepoužíval, protože pohyb na ledě je úplně jiný a nedá se to nějak nahnat cvičením. Musím si zvyknout.“
Kdy byste se tedy mohl vrátit do ostrých zápasů?
„Tak to opravdu nevím. Až to bude dobré a budu připravený... Už se blížím k šesti měsícům, co jsem nehrál zápas, takže návrat nebude legrace.“
Nemáte ani odhad nebo přání?
„Fakt nevím. Uvidíme, jaká bude situace. Teď se daří, kluci vyhrávají, je celkem pohoda, takže není nějaký tlak, abych se rychle vracel. Abych to nějak uspěchal. Jsem v pořádku, kondičně na tom budu dobře, teď jde o herní praxi, kterou zkusím nabrat v trénincích. Uvidím, kdy mě to pustí do zápasů.“
Na rozbruslení jste měl na sobě dres s číslem 37, proč zrovna tohle?
„Změnil jsem si pro letošní rok číslo, místo čtyřicet sedmičky budu mít 37.“
Proč? Snažíte se tím alespoň opticky srazit věk, omladit?
„Ne, tohle ne… (usmívá se) Není to jenom tak, nějakou symboliku to pro mě má, ale nerad bych to rozebíral. Stará sezona je pryč a já se rozhodl změnit číslo.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
