Pardubický zachránce Martin Bartek: Cítím obrovskou úlevu…

„Celý zápas jsme dotahovali, museli jsme do nich bušit, o to to bylo těžší,“ pravil s úlevou slovenský útočník. „Od prvního do posledního hráče jsme do toho dali maximum a teď můžeme slavit. Necítím únavu, ale obrovskou úlevu…“

Co se odehrává hráči v hlavě, když v zápase roku musí čtyřikrát dotahovat soupeřův náskok?
„V moje mysli se odehrávalo doufání, že snad sezona neskončí. Celou půlku jsem nemohl hrát kvůli zranění. Věděl jsem, že naše mužstvo má na víc, než skončit ve čtvrtfinále. A takovéto vítězství nás obrovsky posilní.“

Kde jste v sobě našli sílu na obrat?
„Přišlo mi, že jejich beci jsou hodně unavení, faulovali. Snažili jsme se je co nejvíc napadat a házet všechno na Málka. A naštěstí to dobře dopadlo.“

Zvýšená aktivita se vám obrovsky vyplatila při vyrovnávacím gólu…
„Zpoza branky jsem to nahrával Ceckovi (Cetkovskému), puk se tam motal a i když jsem to viděl, honem jsem najel před branku. Málek byl mimo, tak jsem to mohl dát do branky.“

Co jste v tu neuvěřitelnou chvíli cítil?
„Že jsem přesně na tohle tři měsíce dřel. Každý den jsem bojoval o návrat s kondičním trenérem (po zranění natržené šlachy v ruce), už mě to ani moc nebavilo, ale pořád jsem v koutku duše věřil, že play off stihnu a že zažiju něco takového jako dnes večer.“



Snil jste o tom?
„Dá se říct. Vybavila se mi ta dřina. Jenom kolik schodů jsem musel vyskákat… Po operaci jsem nemohl skoro nic dělat, ale vydržel jsem to a teď se mi to vrátilo.“

To všechno se nemuselo stát, kdyby vítkovický Húževka při vaší power-play netrefil tyč, ale prázdnou branku. Jak vám v tu chvíli bylo?
„Já to ani neviděl. Jen jsem čekal, kdy tam k nim zase dostaneme puk a něco vymyslíme.“