Přejeli jsme je, prohlásil po porážce zlínský Pavel Kubiš
EXKLUZIVNÍ SESTŘIH | Obvykle je za otloukánka. Sbírá těžké rány, pukem i od protihráčů, srdnatě odmakává černou práci. Tentokrát křídelník Pavel Kubiš proti Třinci konečně slíznul smetanu, v 56. minutě vyrovnal z obřího zlínského tlaku na 2:2. A šel by i na nájezd, kdyby si nemusel ledovat koleno…Nakonec musel kousat porážku a zisk jediného bodu. Málo na to, kolik měli domácí šancí.
Proč vám koncovka haprovala?
„Hrubec určitě chytal dobře a my musíme být důraznější v brankovišti. Sice máme střely, ale je potřeba to tam docpat anebo skórovat tak, že se od nás puk odrazí. Podobně jako se nám to povedlo v Kladně.“
Co jste měl za problém s Polanským v první třetině?
„On dorážel do našeho gólmana. Bylo to takové vypjaté, ale hráli jsme na tři lajny a asi by ode mě bylo hloupé, kdybych se do něho pustil. Kdyby někdo shodil rukavice, tak bych do toho šel, tomu se nevyhýbám. Polanský patří ke klíčovým hráčům Třince, snažíme se ho trošku vykolejit. Oni taky jdou do našich opor. To je normální.“
Jak se hraje na tři útoky?
„Brzy se dostaneme do tempa, ale pak rychleji ztrácíte v útoku síly. Musíte s nimi jinak hospodařit. Už v pátek jsme hráli na tři lajny, do toho cesta z Kladna. Síly chyběly, ale myslím, že jsme to zvládli dobře. Dřeli jsme, přejeli jsme je. Myslím, že to museli ocenit i diváci. Za výsledek se nemusíme stydět. Musím říct, že jsme hráli dobře. Oni byli zase organizovaní. Dřív hráli hlavně dopředu, teď to bylo z jejich strany jiné.“
Schytal jste dělovku pukem, jste zraněný?
„Koleno bolí jako čert. Leduju to. Proto jsem nešel ani na nájezd. Trenér se mě ptal, ale v prodloužení už jsem si sundával chránič. Měl jsem v sobě prášek od bolesti. Jenom bych tam dopajdal. (úsměv) Kdybych byl zdravý, tak jedu. Už bych si to taky rád vyzkoušel.“
