Ručinský o návratu do reprezentace: Zápasy napoví, jestli na to mám
Jeho návrat je největší událostí nominace pro únorový dvojzápas proti Rusku. Martin Ručinský hlásí ve 43 letech comeback do české reprezentace, dres národního týmu oblékne poprvé od zimních her v Turíně 2006, tedy po devíti letech. „Vlastně nevím, jestli za něj ještě vůbec můžu hrát. Ty zápasy mi ale dost napoví,“ předpovídá olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa.
O vašem návratu se spekulovalo už nějakou dobu, nezávazně se o něčem bavit je však jiné, než když se to stane realitou. Nejste nakonec sám překvapený?
„Něco se o tom napsalo, napovídalo, ale já tomu předtím nepřikládal žádný velký význam, ani důležitost. Věci se však vyvinuly takhle, Vláďa Růžička mi zavolal, to bylo, tuším, ve středu. Oslovil mě na ty dva zápasy, jestli bych šel hrát. Pro mě byla vždycky čest reprezentovat, ať před deseti lety nebo když jsem začínal, stejně jako teď. Na tom nezáleží, pořád to je národní tým. Pořád říkám, že reprezentační dres nikdy neodmítnu. Pak je tu ovšem ještě nějaké ale. A to se týká mého věku, taky jsem nehrál mezinárodní hokej devět let. I přesto mě Růža chtěl. Navíc on je jeden z mála, kterým bych neřekl ne.“
Často zmiňujete, že tahle sezona je na 99,999 procenta vaší poslední. Ale místo abyste jen tak dohrával, přicházejí nové výzvy. Co to s vámi dělá?
„Na jednu stranu tohle mám rád. Rád se takovým výzvám stavím čelem. V nároďáku jsem devět let nenastoupil, mezinárodní hokej se za tu dobu posunul někam úplně jinam, než když jsem tam ještě hrál. Ale je to velká pocta a zároveň zodpovědnost. Na druhou stranu to beru tak, že nějaké dva zápasy v rámci Euro Hockey Tour odehraju a víc nic dál neřeším. Stejně tak je mi jedno, kde a s kým nastoupím. Je to národní tým, a když budu na ledě, budu se samozřejmě odvést maximum, co ve mně bude.“
Nicméně určitě je i s případným výhledem k mistrovství světa lepší, když si mezinárodní scénu znovu otestujete nyní, než kdybyste třeba měl jet až na šampionát a spadnul do toho rovnou?
„No, to by ani nešlo do toho vletět a ani bych to takhle nechtěl. Taky mi už není pětadvacet let, to jsou dvě věci, které v tom hrají roli. Ale nic víc bych v tom nehledal, než že si jdu zahrát dva zápasy a uvidím. Bude to i pro mě užitečné srovnání, jestli na téhle úrovni vůbec ještě můžu hrát, jestli na to budu stačit. To se teprve ukáže. Co se bude dít dál, v tuhle chvíli nevím. Ukáže se v těch utkáních a nejlepším soudcem budu asi já sám. Navenek to může vypadat dobře, špatně, ale já sám budu nejlíp vědět, jestli z toho mám dobrý pocit nebo ne.“
Zvažoval byste případný návrat víc, kdyby na střídačce národního týmu stál jiný trenér?
„Povím to takhle: Vláďa Růžička je s mojí kariérou hodně spjatý. Jako sedmnáctiletého juniora mě vzal k sobě do lajny, nechal mě hrát s ním na křídle, vyvíjet se. V mém růstu sehrál strašně důležitou roli, mám k němu obrovský respekt jako k hráči i jako k trenérovi. V mojí kariéře byl a je důležitá osoba a při mém rozhodování určitě hrálo velkou roli, že nároďák dělá právě on.“
Celý rozhovor s Martinem Ručinským si přečtěte v sobotním vydání deníku Sport
