Emil nemá přilbu! Hráči Pardubic se zúčastnili armádního tréninku
Nebylo to o hraní na vojáky a vzájemném plácání po zádech, jak si jedni druhých váží a druzí prvním fandí. Pardubičtí vojáci nachystali pro Dynamo dřinu v Chrudimi. Byl to i test na psychiku. „Nahoře se není čeho bát.
Všechno máte ve svých rukách,“ uklidňoval hokejisty jejich instruktor, před tím, než vystoupali na věž a museli se spustit dolů. Ve svých rukách. Aha. Byla to jediná chvíle, kdy se trenér Miloš Holaň díval na scénu před sebou s obavami. Zvládnou to?
„Hlavní je, že se nesmíte odrazit. Pokud to uděláte, lano se rozhoupe. A vy pak narazíte zpátky na plošinu, praštíte se do obličeje.“ Tohle varování slyšeli hokejisté Pardubic, než se vydali na věž, kde běžně trénují vojáci ze 43. výsadkového praporu v Chrudimi, aby si vyzkoušeli slanění z výšky 10 metrů. Tuhly úsměvy.
Na tuhle disciplínu si netroufl každý. Nedivíte se. Stojíte na hraně, pod vámi díra. Musíte udržet nervy, nebláznit. Ale nohama být pořád zapřený na plošině, tělo pustit do prostoru a odlepit je můžete, až když je hlava v bezpečí. „Ten krok do prázdna byl hodně zvláštní pocit,“ ulevil si útočník Patrik Poulíček. „Je to dobrý, Káca přežil,“ oddechl si pak i trenér Miloš Holaň, když se dolů spustil brankář Ondřej Kacetl. První krizový moment sezony dopadl dobře. O jedničku nepřišel.
Slanění byl vrchol dne, který pro hokejisty Dynama připravili vojáci ze 114. pluku logistiky Pardubice.
„Takhle by mě to asi vyfackalo, ne?“ ptal se chvíli po ranním nástupu útočník Rostislav Marosz vojáků, když hráči dostali možnost si ráno osahat zbraně a výstroj. „Takhle u tváře stoprocentně,“ odvětila kapitánka Helena Řebíčková.
Z Pardubic se pak hokejový tým přesunul do Chrudimi, kde se hokejisté dozvěděli, co je čeká. Překážková dráha v družstvech s bonusem jménem Emil, panákem, který suploval raněného spolubojovníka. Azimutový běh. Rozmístění minového pole. Předvedení boje zblízka. Slanění. „Sanitka nám jede, dobrý,“ usmál se jejich instruktor, když kolem projelo auto s červeným křížem.
„Bacha, Emil nemá přilbu,“ hlásil při překonávání překážky Marosz. „Kašli na přilbu, stejně je v bezvědomí,“ popoháněl ho další útočník Tomáš Svoboda.
Bonusem na celé trase bylo plazení v zemi zakopaným tunelem. Vlastně to byl sklep, ze kterého vedla zhruba 25 metrů dlouhá betonová roura do druhého sklepa. Běžně tunel slouží k tréninku střelby, létají zde náboje na terč. Teď dostali hokejisté za úkol se úzkým otvorem v absolutní tmě proplazit na druhou stranu a ještě s sebou táhnout Emila. „Tam nejdu, jinak byste tam měli Emily dva,“ ulevil si Marosz. Dostal výjimku.
„Ty vole, někde se nám Emil kousnul,“ ozývalo se z tunelu. A taky škrundání, jak se figurína pomalu sunula dopředu, plus nějaké to hudrování: „To je dřina. Jsem zpocenej jak svi....“
Nakonec ale všechno klaplo. Z tunelu se všichni dostali. Emil taky.
„Nebylo jednoduché to dát celé dohromady, naši tělocvikáři sem do Chrudimi jezdili několikrát během týdne všechno připravit. I díky tomu, že nám vyšel vstříc velitel 43. výsadkového praporu, tak se nám tohle všechno podařilo zabezpečit. Myslím, že se to povedlo. Máme z toho dobrý pocit,“ spokojeně vykládala kapitánka Řebíčková.
Bylo taky znát, jak hokejisté nic nešidí. Nejvíc asi hltali ukázky nadporučíka Kopečka, který předváděl techniky boje zblízka. Facky, chvaty, páky... A nakonec šel dělat figuranta forvard Tomáš Vondráček. „Pane jo, ty seš velkej,“ slyšel od Kopečka. Stejně urostlý chlap končil taky v klinči. „Ať mu hlavně něco neuděláš,“ naoko napomínala instruktora Řebíčková. „Neboj, jsem fakt jemnej,“ odpovídal voják, zrovna klečel na pardubickém útočníkovi a kroutil mu rukou.
Před rokem vzali hokejisté Dynama vojáky na svůj kruhový trénink, teď dostali odměnu a pozvánku do jejich království. „Byla to sranda, zajímavý. S Emilem to bylo těžký, ale zvládli jsme ho taky. Za mě byl celý den super,“ komentoval vojenskou misi brankář Kacetl.
