Góly vykoupené bolestí. Bojovník Dej vedl Vítkovice k další výhře
U prvního gólu byl hákovaný Jaromírem Jágrem, před druhým ho dva rivalové ostře sestřelili u hrazení. Bojovník Rastislav Dej byl společně s bezchybným brankářem Miroslavem Svobodou klíčovou postavou Vítkovic při vítězství nad Kladnem 3:0. Že se v závěru netrefil do prázdné? To ho mrzet nemuselo, o pár okamžiků byl přesnější Roberts Bukarts.
„Je to boj,“ říká Dej. „Zvlášť u týmů, co jsou dole, je to takové malé play off. Poslední čtvrtina bude bolet vždycky. Ale za ty roky už je na to člověk zvyklý.“
Váš první gól byl nakonec vítězný, puk jste měl pod nohama, padl se štěstím?
„Byla tam dobrá práce Rosiho (Rosandiče) ve středním pásmu, potom mi to Alex (Mallet) posouval a puk mi narazil do brusle. Chválabohu jsem to ještě trochu tečoval hokejkou. Jasný gól, ale bylo to se štěstím trefené. To k tomu patří.“
Jak byste zhodnotil výkon týmu před gólem a po něm?
„Nezačali jsme dobře. Bylo to z naší strany takové neslané, chyběla tomu nějaká energie. Nešly nám extra nohy, nechávali jsme Kladnu hodně prostoru. Moc jsme k nim rychle nepřistupovali a měli dost tutových šancí v první třetině. Míra Svoboda nás podržel, chytal celý zápas výborně a to byl základ úspěchu. Gól jsme dali z brejku gól, což nám trochu pomohlo na sebevědomí, začaly nám více chodit nohy, více jsme se dostávali do náznaků šancí. Byly tam i fauly od Kladna. Hráli jsme už rozumněji, neztráceli jsme puky na modrých čárách. A druhý gól v přesilovce už byl zlomový. Pak už jsme to docela dohráli. Od prvního gólu byl náš výkon určitě lepší.“
Před uzávěrkou přestupů jste měli hodně změn v kádru, jak je vnímáte?
„K hokeji to patří, sezona je dlouhá. Bylo to jako na houpačce a někdy se v hokeji stává, že to uletí. Samozřejmě, chceme extraligu zachránit, hrát ji i příští rok a nějaké změny přijít musely. Vnímám to pozitivně. Přišli zkušení borci, určitě tomu dali nový nádech. Ať už v kabině nebo na ledě. Vnímám to pozitivně, s tímto entuziasmem a dobrou obrannou hrou potřebujeme jít dál.“
Vyhráli jste čtyřikrát za sebou, přesto je váš odstup od posledního stále minimální (5 bodů). Je to psychicky náročné?
„Ano, každý tým chce extraligu mermomocí zachránit, snaží se dělat hráčské výměny, dělá pro to všechno, aby se liga udržela. Je to náročné na psychiku i fyzičku, ale musíme se s tím poprat. Nemůžeme se dívat, jestli máme náskok tři nebo čtyři body, musíme jít do každého zápasu, do každé třetiny. Čím dřív se nám povede udělat nějaký rozestup, tím lépe se nám bude ke konci dýchat. Musíme bojovat, hrabat, nepolevit ani třetinku. Za každé polevení jsme byli trestaní, nemůžeme nic vypustit. Je to náročné, dole nechce být nikdo. Teď se tam přimotalo i Kladno, to byl náš cíl. Vyhrát za tři body a jdeme dál.“
