Zničený Jágr po krachu Kladna: Nevím, co bude. Hokej miluju, ale...
Stál opřený o zeď, mluvil potichu, vedle z ledu se ještě ozývaly bujaré oslavy. Ty pro Kladno neplatí, po porážce 2:6 s Litvínovem zahučelo po roce zpátky do první ligy. „Hokej pořád miluju, ale záleží, jestli najdu smysl dál hrát v české lize,“ reagoval útočník Jaromír Jágr. Ve 48 letech zažil premiérový zápas, jenž rozhodl o sestupu… Severočeši naopak i nadále mezi elitou zůstávají.
Před necelým rokem po vítězné baráži, kterou rozsekl čtyřmi góly v klíčovém utkání v Budějovicích, mluvil o postupu. Teď po utkání, v němž nebodoval, mluvil o sesunu zpátky.
Co se vám honí hlavou?
„Věděli jsme, že kdo bude mít nejméně bodů po 52 kolech, půjde dolů. Jsme to my… (odmlčí se) Díkybohu jsme dostali šanci, že jsme se o to mohli porvat v posledním zápase. Bohužel jsme tu příležitost nevyužili.“
Co šlo během závěru sezony udělat lépe? Třeba více posílit?
„Posílit… (přemýšlí) Nemyslím si, že byli volní hráči. Kdyby došlo k trejdu, všichni žádali dva nejlepší naše, což byl Strnad a Austin. To jsme si nemohli dovolit je pustit. Cizinců jsme navíc měli šest, takže jsme neměli kam sáhnout… A jestli šlo něco udělat líp? Samozřejmě, po bitvě je každý generál. Nemyslím si, že jsme si to prohráli tímhle zápasem v Litvínově, prohráli jsme si to během série, kdy jsme během jedenácti porážek získali jediný bod.“
Jak jste vnímal náročnost utkání o všechno?
„Záleží, jakou má člověk zodpovědnost, kolik je mu. Nečekal jsem, že ve 48 letech budu hrát zápas o všechno. Je to psychicky i fyzicky náročnější než jakékoliv play off. Přirovnal bych to k bitvě gladiátorů, kdy jeden musí umřít minimálně na jeden rok. Když hraješ vyřazovací část a prohraješ zápas číslo sedm, pochopitelně to mrzí, ale příští rok máš další šanci. Tady ta šance není.“
Což musí hodně mrzet…
„Jak už jsem říkal, všechno záleží, jakou máš zodpovědnost, kolik ti je. Pak se tlak násobí. Samozřejmě moje zodpovědnost vůči klubu, fanouškům, sponzorům je obrovská. A k tomu ještě musím hrát. Není to jednoduchý. Ale kdyby to bylo snadný, dělá to každý.“
Lámalo se utkání po třetím gólu soupeře na 2:3?
„Udělali jsme jednu chybu v oslabení, kdy jsme se stáhli moc dolů a nechali jsme tam volného hráče na volej. Ke vší smůle to bylo čtyři vteřiny před koncem, což nás trochu položilo. A gól na 2:4? To už jsme museli riskovat a jít do útoku.“
Už tušíte, jak to bude s Kladnem vypadat dál v první lize?
„Nevím, co bude. Musíme si sednout, vymyslet další strategii. Postoupit zezdola je náročný, těžký, nám to vzalo pět let. Není to jednoduchý. Ani se pak v extralize udržet v současném systému. Nic jiného nám ale nezbývá. Musíme se zamyslet, sednout si a jít zpátky do práce.“
Víte, jaký budete mít bezprostřední program? Sezona končí hodně brzo.
„Nemám tušení. Nemáme podepsáno moc hráčů.“
Je pro vás pozitivní, že podle aktuálních pravidel vítěz první ligy jde rovnou nahoru?
„To, jak je to teď, neznamená, že to tak bude příští sezonu… Samozřejmě majitelé extraligových klubů budou hlasovat, jak dál, nás už se to netýká, nejsme tam. Takže co platí teď, neznamená, že bude tak za měsíc.“
Co říkáte na to, že se udržely Pardubice?
„Abych řekl pravdu, ani nevím, jak hrály v Brně. Nás to moc nezajímalo. My jsme věděli, že kdo vyhraje tady v Litvínově, zůstává v extralize. To je jediné, co jsme řešili.“
Jak těžký okamžik v kariéře to je pro vás?
„Já jsem porážek zažil miliony, možná víc než kterýkoliv jiný hokejista, protože hraju hrozně moc dlouho. V kabině jsem klukům říkal, že jsem na ně pyšný a hrdý, měli jsme šanci bojovat do posledního zápasu o to, abychom v extralize zůstali. Pravděpodobně nám nikdo nedával dopředu šanci, že o to budeme bojovat do posledního utkání o přežití. Na druhou stranu to, že sestupujeme, není příčina zápasu v Litvínově. Prohráli jsme si to někde jinde… Kdybychom během té série hráli stejně jako poslední čtyři zápasy, zodpovědně dozadu, snažili jsme se získat každý bod, tak bychom v téhle situaci nebyli.“
Ta série jedenácti proher bude ještě dlouho bolet, že?
„To je ponaučení pro všechny. Ono je to hrozně těžký. Kdo dělal sport, dobře ví, že když jsi na vítězné vlně, nebo když se prohrává, je to jako sněhová koule. To se nedá zastavit. Nemůžeš si jenom lousknout prstem a říct, teď začneme makat. Takhle to nefunguje. Když slyším některé odborníky, jak říkají, jak je možný, že prohráli jedenáct za sebou? Nebo jak mohli pak vyhrát třikrát za sebou? To je sport. Kdo to nechápe, ve sportu nic nezažil. Je to nahoru dolů. Je to hodně o sebevědomí. Kdy jsme prohrávali, nedokázali jsme vyhrát zápasy, které jsme předtím zvládali. Hlavně doma. Naše malé hřiště bylo celou sezonu naší výhodou, najednou během té série jsme nedokázali porazit týmy, s nimiž jsme bojovali o sestup.“
A co vy? Budete hrát dál?
„Nemám tušení… Uvidíme.“
Co bude převažovat při vašem rozhodování?
„Opravdu nevím. Hokej dál miluju, vím, že je to rok od roku náročnější… Byl jsem zvyklý na to, že tyhle klíčové zápasy jsem dokázal odehrát daleko lépe než tentokrát. Pomohl jsem vyhrát. V téhle situaci už nejsem, takže chuť do hokeje je menší než třeba před deseti lety. To je samozřejmé. Ale všechno záleží, jestli najdu smysl dál pokračovat.“
Je motivací hrát do padesáti?
„Říkám, musím najít smysl hrát v české lize…“
Závěr extraligy vyvolal spoustu emocí, třeba to, že Karlovy Vary poslaly do Vítkovic samé juniory. Co na to všechno říkáte?
„Hele, prosim tě… Mně je to víceméně jedno. A jestli něco víš, tak to napiš…“
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 52 | 179:131 | 102 |
| 2 |  | 52 | 163:125 | 93 |
| 3 |  | 52 | 174:145 | 92 |
| 4 |  | 52 | 155:124 | 92 |
| 5 |  | 52 | 162:142 | 92 |
| 6 |  | 52 | 143:156 | 79 |
| 7 |  | 52 | 123:129 | 77 |
| 8 |  | 52 | 130:136 | 74 |
| 9 |  | 52 | 174:168 | 71 |
| 10 |  | 52 | 151:151 | 70 |
| 11 |  | 52 | 121:160 | 64 |
| 12 |  | 52 | 134:175 | 63 |
| 13 |  | 52 | 153:173 | 63 |
| 14 |  | 52 | 130:177 | 60 |
- Play-off
- Předkolo Play-off
- Baráž
