V minulé sezoně si Radek Smoleňák udržel výsadní postavení v hradecké sestavě. Kapitán, první útok, přesilovka. Ale jak dlouho se to dá táhnout? Je tank, válec u brány. Jakmile padá rychlost a přestáváte dávat góly, máte problém. Sám si to uvědomuje. „Chci zkusit hrát s menší váhou, udržet si to někde kolem 92 kil. Třeba se budu cítit blbě, třeba budu nejrychlejší ze všech,“ zasměje se. „I když to asi ne,“ hned přidá. Prořízlá pusa mu každopádně zůstala, poslal vzkaz do Pardubic.
Když sledujete hráče, jako jsou Milan Gulaš, Tomáš Plekanec nebo i Radek Smoleňák, jedno vás na nich musí bavit. Oddalují hokejový důchod. Nechtějí se vézt, pořád chtějí mít velkou roli, táhnout svůj tým. Být nejlepší. „Nelžu si. Je mi pětatřicet, nemám před sebou deset let kariéry. Byl bych rád, abych vydržel a byl platný. Až uvidím, že jsem na obtíž, nebo že jsem k smíchu, zabalím to,“ říká Smoleňák, lídr Mountfieldu a jedna z výrazných postav extraligy.
Minulost je pryč. Znovu je ve statistikách i v tabulce nula. Není po třicítce obtížnější se s tím vyrovnávat a hledat sílu uhájit pozici hráče, který dostane každý večer přes osmnáct minut na ledě?
„Nejsem hloupej, cítím, že z té starší éry jsem jedním z posledních mohykánů. Pár kluků narozených v letech 1985 až 1987 v extralize ještě je. Jde o takový poslední výkvět starý doby a hokej se posouvá. Tím se mění i nároky na nás. Uvědomuju si to. O svoji pozici bojuju každý rok, byl jsem čtrnáct let v cizině a kamkoliv jsem přišel, musel jsem ukázat, že něco umím. Když jsem to neukázal, šel jsem od válu. Takhle to chodí vždycky, a je to i správný.“
Ani teď nepřecházíte na druhou stranu, že si starší hráč místo zaslouží za to, co odvedl dřív?
„Když jsem byl mladej a viděl, že starej hráč má něco pod penzí, neměl jsem to rád. Koukáte se na něj a jen musíte čekat, i když jste třeba lepší. Štvalo mě to. Tohle v sobě neměním. Ale chápu, jak to myslíte.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
