Čihák o konci v Boleslavi či výchově: Říkal jsem si, že mě nikdy nevyhodí

V oboru se mu věští velká budoucnost. A leccos už toho má i za sebou. Tři roky zvedal plzeňskou úroveň, krotké Indiány vycvičil v obávanou tlupu, před rokem v Hradci Králové se podepsal pod zisk Prezidentského poháru. Teď však kouše uskřípnutou boleslavskou misi. „Nejde to snadno,“ přiznává energický trenér, jenž tvrdí, že zná recept na účinnou výchovu mladých hráčů.

Jaké to pro vás je najednou nespěchat ráno na trénink a mít volné víkendy?
„Je to pro mě skok. Zažívám to poprvé, konec v Boleslavi jsem nečekal. Musím to respektovat, asi je pravdou, že si tímhle musí projít každý trenér. Taky proto, aby se poučil a vzal si z toho to dobré a užitečné. Mnoho let po sobě jsem byl zvyklý na každodenní práci, najednou je vše jinak. Netěší mě to, ale aspoň má člověk čas utřídit si myšlenky. Navíc jsou s tím spojené i praktické věci. Třeba, že můžu ráno odvézt děti do školy, což v minulosti stálo na manželce.“ (usmívá se)

Trefil jste do školy?
„Nebojte, trefil. Já děcka většinou vyzvedával odpoledne po tréninku a navazujících mítincích. Tohle je pro mě nová situace, perete se s ní, ale musíte jít dál.“

Většinou se zaneprázdněný člověk těší na chvíli, až nebude muset nic dělat, ale to pro kouče posedlého hokejem neplatí, viďte?
„To říkáte správně. Člověk je nakažený hokejem, má zajetou rutinu a ze dne na den se vám program absolutně změní. O to víc ale sleduju NHL, enormně mě zajímá. Změna režimu taky někdy prospěje. Řada trenérů se vám přizná, že si občas docela ráda odfrkne, protože tahle profese je náročná. Já mám energie na rozdávání. Měl jsem ji i v Boleslavi, absolutně a jednoznačně jsem věřil tomu, že se odpíchneme nahoru. Ale dopadlo to jinak a je to tak, jak to je.“

Jste hodně zklamaný?
„Mrzí mě to. Nechtěl jsem si tímhle nikdy projít, vždycky jsem si pro sebe říkal, že mě jako trenéra nikdy nevyhodí. Ale určitě nejsem a nebudu zapšklý. Nehodlám sedět naštvaný doma a trápit se. Chci říci, že si hrozně moc vážím nabídky trénovat Boleslav, práce mě bavila a naplňovala do poslední chvíle, s hráči jsem tam byl rád. Nebylo to jenom o tom trenérském bububu, kolikrát jsme se zasmáli dobrému vtipu a srandě. V Bolce je kolektiv hráčů, kteří byli fajn.“

Jaký konkrétní závěr jste si pro sebe udělal z předčasného konce?
„Závěr jsem si určitě udělal, mám ho v hlavě, jen ho nebudu nikde ventilovat a odnesu si ho do důchodu… (usmívá se) Fráze o tom, že se ze všeho musíte poučit, je pravdivá. Zároveň se nedomnívám, že bych cokoli zanedbal