Červenka: Řešit sudí nemá smysl. Dohrát kariéru v Dynamu? Dovedu si to představit
Proč si vlastně nevybral Spartu, ale vzdálenější Pardubice? Chce hrát na východě Čech do té doby, než tu postaví největší arénu na světě? A co olympiáda v Miláně? Roman Červenka pár týdnů před čtyřicátými narozeninami poskytl Sportu výjimečně delší rozhovor. Brzy z něj pochopíte, že tvrdou osobní disciplínu podstupuje hlavně proto, aby zažil týmový triumf. „Jen ten dělá lidi okolo vás šťastnější,“ tvrdí dvojnásobný mistr světa.
Ve vzduchu visí pátá účast Romana Červenky na zimních olympijských hrách. Muselo by se přihodit něco nepředpokládaného, aby na ně reprezentační kapitán nevyjel. Pak půjde o to, aby ve 40 letech přepnul na mimořádnou rychlost bitev pod pěti kruhy. „Schopnost být připravený na intenzitu hry je stěžejní věc. Umět se okamžitě správně rozhodovat a volit ideální řešení v dané rychlosti. Pak už je to hokej,“ popisuje.
Přemýšlíte občas, kolik let hokeje máte ještě před sebou?
„Upřímně, nevím. Ještě jsem v sobě nezachytil myšlenku, že bych přemýšlel o konci kariéry. Beru to čistě pocitově a zatím mi nepřijde, že by se blížil konec. Cítím se celkem dobře, a když jsem zdravý, hokej mě pořád hodně baví. Uvidíme, jak to půjde dál. Tyhle věci má člověk do jisté míry ve vlastních rukách, ale ne všechno samozřejmě ovlivníte.“
V létě vás trápila záda, nevystrašilo vás to? Z extraligové generálky zbylo jen pár minut, naskočil jste až v osmém kole.
„Nebylo to příjemné, ale věřil jsem, že se dám do pořádku. Jen mě trochu stresovalo, že zmeškám přípravu na ligu. Pak jsem si to vyhodnotil tak, že si tělo řeklo o pauzu, tak jsem mu ji dopřál. Musel jsem to respektovat. Doufám, že můj pozdější nástup může být k něčemu dobrý v průběhu nebo na konci sezony.“
Přijde mi, že se deset let dívám na stejného hráče. Jaký máte recept na oddalování stárnutí?
„Roli hraje spousta věcí. Základem je,
