Od hokeje si na chvíli dává pokoj, kouč Alois Hadamczik přepíná výhybku na fotbalovou kolej. Dnes večer si užije grandiózní mač, finále Ligy mistrů mezi Barcelonou a United z Manchesteru. Na výjezd do Londýna jej pozvala dobře známá fotbalová figura Miroslav Pelta.
Ve Wembley se Alois Hadamczik možná potká s řadou známých hokejistů, kteří se také na vyvrcholení Ligy mistrů chystají. „Barcelona vyhraje,“ má jasno trenér hokejové reprezentace, která z letošního mistrovství světa na Slovensku přivezla bronzové medaile.
Ve fotbale jste toho zažil dost, přesto, bude to dnes pro vás zážitek ve Wembley?
„Určitě ano. Já o návštěvě finále nepřemýšlel, ale na Messiho a spol. mě pozval můj dobrý kamarád Míra Pelta. Řekl jsem si, proč ne. Bude to mimořádný fotbal mimořádných hráčů. Ve Wembley jsem nikdy nebyl, na tu kulisu se těším. Bude jistě báječná. A když říkám, že jsem nikdy nebyl ve Wembley, tak já jedu vůbec poprvé do Anglie! (usmívá se) Takže jo, těším se moc.“
Předpokládám, že s Peltou nebudete sedět někde v koutku fotbalového chrámu...
„Myslím, že z dostupných lístků to budou ty nejlepší, ovšem v jaké řadě máme místo, to vážně netuším. Ale ve Wembley bude jistě z každého sedadla vynikající výhled.“
Nejedete do Anglie někoho koupit? Kdysi jste prodával v Římě Laziu útočníka Libora Kozáka.
„Když se podívám na jména hráčů Barcelony a Manchesteru, vidím to maximálně na nějakou zmrzlinu někde na rohu… (usmívá se) Tohle je úplně jiná dimenze.“
| Hadamczik u reprezentace |
|
ZOH 2006 3. místo MS 2006 2. místo |
Komu budete fandit?
„Barceloně. Já ji fandím desítky let. Už tenkrát s bráchou Evženem jsme ji obdivovali. Barcelona a Ajax Amsterdam, to byly naše týmy. Hlavně Johana Cruijffa jsme měli rádi.“
Konec konců, na hokejovou Barcelonu překřtili někteří reprezentanti i český tým z Bratislavy...
„Jo, jo, to byly ty Džegrovy hlášky, že jsme hráli jako Barcelona, ale bez Messiho… Bratislava už je pryč, ale řeknu vám, že jsem měl z hry našich kluků často stejný požitek, jako kdybych se díval na nejlepší fotbalové týmy. Hoši měli formu, která není vidět každý rok.“
Stalo se, že byste se doma uvelebil v obýváku a pustil si některý z vydařených zápasů Jágra a spol.?
„Na to jsem neměl moc času, protože jsem pro svaz dělal hodně důkladnou zprávu o našem účinkování v Bratislavě. Šel jsem hodně dopodrobna, rozšifrovával různé údaje z přesilovek, oslabení. Škoda, že jsme to celé nevyhráli. Pak bychom si mohli říct, že to byl skvělý turnaj. Výborná hra a zlato k tomu. Na druhou stranu musíme být vděční, že jsme naše fanoušky uspokojili a přivezli medaili. Horší by bylo, kdybychom s Ruskem prohráli. Naštěstí nám zbyl krásný pocit z druhého vítězství nad Ruskem a to je lepší než být zklamaný z prohraného finále.“
Mnohé příznivce jste překvapil tím, v jaké pohodě jste turnaj absolvoval. ani náznak napětí, jakoby šlo všechno po másle. Je to jen zdání, anebo jste opravdu bral vše s větším nadhledem než obvykle?
„S věkem přichází zkušenosti i klid. Možná i ten nadhled. Zkrátka jako člověk i trenér se měníte, vyvíjíte se, přizpůsobujete situaci. A že jsem se víc usmíval? Já znám jenom jednoho trenéra, který se usmívá pořád. Martin Hosták... (směje se). Ale vážně. Letos jsem se usmíval víc, protože k tomu byl na střídačce důvod. To uspokojení pramenilo i z potvrzení toho, co už dlouho říkám. Není to tak, že by naši hokejisti nechtěli hrát za Českou republiku. Oni jen čekají na to, že jim dáte najevo, že je potřebujete, že o ně stojíte. Aby vycítili, že jsou pro reprezentaci důležití. Musíte jim představit jejich roli, vyslechnout je a pak je všechno v pohodě.“
A cítíte na sobě určitou proměnu, anebo ne?
„Jestli nějakou, tak rozhodně ne výraznou. Až na pár jedinců jsem ve své kariéře s žádnými hráči neměl problém. Na někoho jste samozřejmě přísnější a že on si to přebere v hlavě trochu jinak než by měl? To je život a jeho věc. Takhle to přeci máte i v práci, v každém kolektivu. Málokde se všichni mají bezmezně rádi. Přitom nám to přesně takhle na mistrovství fungovalo. Na place i uvnitř týmu. Jasně, cítil jsem tlak, ten je na trenéra vždycky, ale pro mě byla Bratislava zátěžovou dovolenou... Psychická zátěž na jedné straně a na druhé skvělý pocit být každý den s tímhle týmem. Stačí vidět, jak se kluci připravují na zápas, jak z nich teče pot už v kabině. To by byla vynikající instruktáž pro naše mladé. Pustit jim video z dění v šatně. Aby viděli, co dělají velcí hráči pro to, aby byli ještě většími. Mladým chybí pracovitost a oddanost sportu. Vyždímat se do maxima.“
Čím vás udivil Jágr, o jehož přístupu nelze snad říct, že je stoprocentní, ale tisíciprocentní?
„Už jen ta jeho životospráva. Může sedět a bavit se do rána, ale nikdy ho nevidíte s alkoholem. Proto může hrát ve 39 letech hokej na nejvyšší úrovni. Díky trénovanosti nebývá zraněný. Umí se naladit na zápas, to se týká i spánku. Nikdy nepřijde do kabiny, nepřevleče se a neřekne: Ono to nějak vyjde... Ne on poví: Dnes uděláme já i vy všechno pro to, abychom byli nejlepší. Navíc má skvělý smysl pro humor, podporuje každou legraci. Umí s kabinou skvěle žít. A v pravý moment klukům něco řekne. Před utkáním, o třetině. Dřív se víc soustředil vyloženě na sebe. Přijde mi, že po návratu z NHL do Evropy se z něj stal vyloženě týmový hráč a spojovatel party.“
Kdysi jeden novinář v Pittsburghu napsal, že Jágr je rakovinou kabiny... Tomu se dnes člověk zdráhá věřit, že?
„Já ho nikdy nezažil ve špatném světle. Ono, když k výjimečné osobnosti nenajdete cestu, stává se pro vás nebezpečnou osobou. Silná hráčská osobnost si zaslouží uznání, určitý styl jednání. Pokud to trenér neuzná, je to jeho velká chyba. Výjimeční lidé potřebují výjimečný přístup. Ale oni přitom nic extra nepotřebují, jenom pochopení. Pokud hráč není spokojený, nepodá výkon.“
Řešili jste spolu jeho noční tréninky v aréně?
„To byla vyloženě jeho věc, vycházelo to z jeho pocitů. Vzal si k ruce lidi, které potřeboval, kustoda, maséra a šel na led. V jakoukoli hodinu.“
Kdy byla v kabině úplně největší sranda?
„To se nezlobte, ale to nemůžu říct... (směje se) Dobrá nálada byla pořád, kazily ji jen ta zranění. Martínek, Havlát, Michálek. A samozřejmě po Švédsku. To se moc nemluvilo... Ale hned druhý den jsme se zmobilizovali, řekli si, že to stejně nevrátíme a že musíme zase zdolat Rusy.“
Z vás si občas nikdo nevystřelil? Co si budeme povídat, zrovna Jágr je velký šprýmař...
„Naštěstí jsem jim moc šancí nedal (usmívá se). Kdybych šlápl vedle, určitě bych to schytal. Ale jinak expertem na srandu byl Petr Vampola. Ten házel hlášky na Džegra, on mu je vracel a celá kabina se hned řechtala.“
Udělal byste dnes něco jinak?
„Změnil jednu jedinou špatnou třetinu na turnaji... Napadá mě jediná věc. Víc zdůraznit, že se Švédskem v žádném případě nesmíme otevřít hru a že je třeba být pořád trpělivý.“
S Jágrem jste nerozebírali Červenkovo posazení po první třetině semifinále?
„Ne. To jsem si řešil sám. A nebyl to krok, který by přišel sám od sebe. Ono to k tomu postupně směřovalo. Částečně z přípravných zápasů, částečně z utkání mistrovství světa. Nejsem přesvědčený, že bychom s Romanem v sestavě přešli přes Švédy. To jsem spíš přesvědčený, že ho ten postih nakopl a podal vynikající výkon proti Rusku. Hlavně on nám pomohl k bronzu. Ale vždy si budu stát za tímto rozhodnutím. Od Romana jsem v některých zápasech čekal větší zápal do hry. Na mistrovství i před ním. Za to, že jsem ho nechal nastupovat se světovými hráči, bych to předpokládal automaticky. Ale ne vždy to platilo. A když se někomu nelíbí, že jsem Romana stáhl, na to můžu odpovědět, že pode mnou tenhle kluk dostává na ledě nejvíc prostoru. Víc než třeba před rokem v Německu.“
| - Jeho bratr Evžen byl legendárním koučem Baníku. Během jeho vlády nad střídačkou Ostravané neprohráli 74 domácích zápasů v řadě. n V roce 2000 s kamarádem Petrem Lamichem Baník koupil, aby ho vytáhl z existenčních problémů. Klub oddlužil, postavil konkurence schopné mužstvo a v roce 2003 ho zase prodal. - Je „fotbalovým otcem“ Milana Baroše. V Baníku nařídil, aby pravidelně nastupoval, dostal ho až do slavného Liverpoolu. Klub vyinkasoval 200 milionů korun. Patřil mu například i Václav Svěrkoš a další bývalí hráč Baníku. - Naposledy se předvedl, když od Opavy za 15 milionů koupil střelce Libora Kozáka, aby ho následovně poslal za 30 milionů do Lazia Řím. |
