Klidně mohl ještě pár let vydělávat v ruské KHL velké peníze, pro elitní týmy soutěže byl dříč Petr Čajánek atraktivním zbožím. Jenže dcera Tereza, čerstvá školačka, už chtěla mít tátu natrvalo doma. Proto uznávaný centr zmizel z milovaného Petrohradu a podepsal dvouletý kontrakt s mateřským PSG Zlín. Po devíti letech v zahraničních službách jde do neznáma.
Číslo 16 se vrací z Ruska domů. Zlínští fanoušci mají zpět modlu, která chtěla být celý rok se svými blízkými. Jiný důvod za návratem Petra Čajánka do extraligy nehledejte, zároveň si ale buďte jisti, že pětatřicetiletý útočník odevzdá na ledě maximum i za desetinovou gáži. „Všechno pro mě bude nové,“ líčil v rozhovoru pro Sport po partičce golfu v rámci dětského festivalu ve Zlíně.
Vrátil jste se pouze z rodinných důvodů nebo vás extraliga něčím přitahuje?
„Šlo vyloženě o rodinu, o nic jiného. Určitě jsem se nevrátil kvůli penězům. (úsměv) Když jsem před rokem odlétal do Petrohradu, slíbil jsem dceři Terezce, že to bude poslední rok, a pak se vrátím domů. Už je ve věku, kdy se ptá, kam jedu a kdy se vrátím. Dcera chodí do první třídy a uzrál čas k návratu. Už před minulou sezonou to bylo ve hře. A pokud chci být s rodinou, má to smysl pouze ve Zlíně.“
Po devíti letech trénujete přes léto s týmem. Je to velký nezvyk?
„Přináší to s sebou pozitiva i negativa. Byla to věc, která byla s mým návratem spojená, takže jsem s tím předem počítal. Když trénujete s mužstvem, je to podstatně jednodušší co se týče organizace. Nemusíte například řešit, co budete dělat, když je špatné počasí. Na druhou stranu už za ty roky vím, co potřebuju a mohl jsem tomu přizpůsobit tréninkový i rodinný plán. Ale musím říct, že mi příprava ve Zlíně hodně vyhovuje, jsem spokojený. Mně trénování nevadí.“
Stačíte mladším?
„Hokej se hraje na ledě, ukáže se až v sezoně…Samozřejmě že osmnáctiletí kluci budou výbušnější a rychlejší než já. Roky neošidíš. Ale nikdy jsem neměl pocit, že bych po individuální letní přípravě měl problémy s kondicí. Trénovali jsme ve skupince, vždycky v ní byl nějaký tahoun, který ostatním pomohl. Samozřejmě že moje tělo není takové jako v pětadvaceti. Je to někde jinde. Ale cítím se zdravotně dobře, své tělo víc poslouchám. To přichází s věkem, je to deviza starších hráčů.“
Když jste přišel poprvé do kabiny, cítil jste od juniorů respekt k vaší osobě?
„Jasně, že si se mnou osmnáctiletý kluk nebude vykládat jako se svým vrstevníkem. To je přirozené. Když jste o deset let starší, tak chvilku trvá, než se ledy prolomí. Ale žádný ostych jsem necítil. Zlín je maličké město, ty kluky znám, často jsem je potkával. Je to v pohodě. Aby se hrál dobrý hokej, musí fungovat kabina. A já věřím, že fungovat bude.“
A vy budete jejím hlavním lídrem…
„Chci být hlavně lídrem na ledě. Ve Zlíně bude víc hráčů, kteří tým potáhnou.“
Marketing klubu je nově postavený na vaší popularitě, cítíte velký tlak na svou osobu?
„Tak o tom nepřemýšlím. Cítím zodpovědnost za to, jak budu hrát já. Ten tým má nějakou hierarchii, jsou tu kluci, kteří tady hrají deset let. Sám jsem zvědavý, jak to bude vypadat. Rozhodně nejsem žádný spasitel. A v první řadě si nemyslím, že mužstvo potřebuje nějakého spasitele. To je nesmysl. Zlín hraje každý rok play off, což je úspěch. Naším cílem je prolomit první kolo. Vím, že na mě nějaký tlak bude, ale že bych z toho neměl spát…“(kroutí hlavou)
Je váš život nyní pohodlnější? Nemusíte daleko cestovat, pobývat na báze, zimák máte kousek od domu…
„Samozřejmě, že rozdíl mezi Zlínem a Petrohradem je obrovský. Z hlediska cestování to bude daleko jednodušší. Měl jsem štěstí, že jsem zažil volnější režim ve všech klubech, ve kterých jsem působil. Takže to v tomto směru nebude žádná změna. Z extraligy mám respekt, ta soutěž se určitě hodně změnila. Nevím, co od ní očekávat. Všechno pro mě bude nové, snad to budu zvládat. Myslím, že jsem ještě ve vcelku zachovalém stavu.“ (úsměv)
Je pravda, že vás hodně mrzí odchod útočníka Jaroslava Balaštíka?
„Nečekal jsem to. Když jsem se vracel, vypadalo to, že Jarda prodlouží smlouvu. Je jasné, že bude hodně chybět. Těžko budeme nahrazovat jeho góly. V každé sezoně jich dal kolem pětadvaceti až třiceti, to je známka vysoké kvality. S ním by mělo mužstvo trošku jinou tvář.“
Dvě sezony v Petrohradu jste označil za nejlepší štaci v kariéře. Proč, když jste to v play off nikdy nedotáhli daleko?
„Zkrátka jsem tam byl spokojený. A to lidsky i jako hráč. Myslím, že jsem tam hrál dobrý hokej. Líbilo se mi město, atmosféra na krásném zimáku. V mém věku člověk vnímá spoustu věcí jinak než v pětadvaceti letech, daleko silněji. Petrohrad má v Rusku postavení jako Sparta u nás. Je to samozřejmě i díky šéfovi klubu a ligy Medveděvovi. Každý se na Pitěr chce vytáhnout, je na něho zaměřená největší pozornost. Omsk, Dynamo Moskva, Ufa nebo Magnitogorsk přitom disponují podobnými finančními prostředky. Každý hráč si přeje hrát za Petrohrad, to město si zamilujete. Je to výjimečný klub, vychutnával jsem si to tam. Kvůli penězům jsem tam nešel, v Dynamu jsem měl předtím lepší podmínky. V Pitěru mám dnes spoustu kamarádů, sedlo mi to tam i v kabině.“
Vaši formaci s Maximem Sušinským a Alexejem Jašinem jste před rokem označil za nejlepší útok, ve kterém jste hrál. Platí to stále?
„S nimi jsem měl prostě radost z hokeje. Jsem rád, že jsem mohl nastupovat s takovými hráči.“
Vaším spoluhráčem v klubu byl také raubíř Jevgenij Arťuchin, který na šampionátu v Bratislavě drsně zvalchoval Milana Michálka a Karla Rachůnka. Jak jste s ním vycházel vy?
„Do Petrohradu přišel v polovině sezony, chvíli se rozkoukával. Ale pak byl v kabině hodně slyšet, je to takový hlučný typ. S Maximem Afinogenovem byli jako Pat a Mat, nerozlučná dvojka. Já jsem s ním problém neměl. Je fakt, že i v lize byl dost vylučovaný a oslaboval tím mužstvo. Když se věnoval jen hokeji, tak byl velmi platný.“
Proti Česku mu ale o hokej moc nešlo.
„On je tak veliký, že každý jeho zákrok tělem vypadá drsně. Na Milana Michálka to byl vyloženě faul na hlavu, což měl rozhodčí potrestat do konce zápasu. Kdyby to udělal, tak k žádnému dalšímu střetu s Karlem Rachůnkem nedojde. Arťuchina částečně omlouvá, že si vybral hráče podobných fyzických dispozic. Kdyby trefil mě, tak skončím ve třetí řadě na tribuně.“
Jak jste vycházel s českým koučem Václavem Sýkorou? Dal vám více prostoru na ledě?
„Mně se s ním pracovalo dobře, ale moje pozice určitě nebyla posílená. Není výhoda, když je v zahraničí vaším trenérem Čech. Když si to lidé myslí, tak se mýlí.“
Petrohrad po vašem odchodu převzal trenér Miloš Říha. Je to dobrý tah?
„Pytlák si v Rusku získal za ty roky obrovský kredit. Měl úspěchy ve Spartaku i v Mytišči. Jeho vystupování bouří kladné i záporné emoce. Je přísný a upřímný k hráčům, což je jeho plus. Trenér musí být tvrdý. Přeju Pitěru, aby udělal nějaký úspěch. Ti fanoušci si to zaslouží. Myslím, že Petrohrad udělal dobře, že jej angažoval.“
A možná zlanaří Jaromíra Jágra.
(úsměv) „Nemyslím, že by to bylo hotové. Moc nevěřím, že to tak dopadne. Pokud ano, Jardovi se tam bude určitě hodně líbit.“
| Narozen: 18. srpna 1975 ve Zlíně Profese: hokejový útočník Kariéra: Zlín (1999-02 a během výluky 2004/05), St. Louis Blues (2002-07), Kazaň (2007-08), Dynamo Moskva (2008-09), Petrohrad (2009-11), Zlín (2011-?) Bilance v NHL: 269 zápasů, 153 bodů (46 branek + 107 asistencí) Bilance v extralize: 514 zápasů, 428 bodů (156+ 272) Největší úspěchy: 3x mistr světa (2000, 2001, 2005), bronz na ZOH (2006) |
PETR ČAJÁNEK
