Tři týdny se potýkal s bolestmi, ztrátou koncentrace a točením hlavy. To vše po zákroku, jímž mu v semifinále Východní konference způsobil otřes mozku washingtonský Jason Chimera. Z následků jeho zákeřného úderu do hlavy se český obránce Pavel Kubina dostal až v okamžiku, kdy jeho Tampa Bay definitivně prohrála finále konference s Bostonem. Chimerovi faul Kubina ještě neodpustil. Protože se mu neomluvil.
Otřes mozku jste už v NHL jednou protrpěl. Tentokrát byl ale evidentně mnohem vážnější než před několika lety...
„Nesrovnatelně. Tehdy jsem chyběl jeden zápas a za tři dny jsem byl v pořádku. To, co jsem prožil teď, bych nikomu nepřál.“
Co tedy následovalo, když vás Chimera za brankou narazil na mantinel a při tom vás udeřil do hlavy? Z ledu jste odjel po svých...
„To ano. Ale pak jsem měl tři čtyři týdny obrovské problémy. Prvních čtrnáct dní jsem vůbec nemohl spát. Když jsem si lehnul, začalo mi pumpovat v hlavě a celá se mi točila. Měl jsem problém se na cokoliv koncentrovat. Nemohl jsem se dívat na televizi, na počítač, nemohl jsem ani poslouchat rádio.“
A lékaři vás prý varovali, že tento stav může trvat i několik měsíců...
„To bylo na tom to nejhorší, že nikdo pořádně nevěděl, jak dlouho to potrvá a kdy to skončí. Když jsem si to představil, bylo to hodně nepříjemné. Když si zraníte kotník, doktoři vám to opíchají a jde se hrát. Když máte otřes mozku, uděláte rychlejší pohyb a točí se vám hlava. Chcete řídit auto a dělá se vám špatně od žaludku. A v noci nemůžete spát.“
Jak dlouho tedy trvalo, než jste začal pociťovat úlevu?
„To je právě další taková věc. Najednou se vám stane, že se ráno probudíte a máte pocit, že už se to konečně zlepšuje. A druhý den jste zase tam, kde jste byl před týdnem. Když jsem se bavil s klukama, kteří tuhle věc zažili, říkali mi, že až se jednou ráno probudím a bude mi líp, ještě to nic neznamená. Až bude takových dnů za sebou pět, pak to bude znamenat, že se to konečně lepší. A tak to taky bylo.“
Sidney Crosby má po podobném zranění potíže dodnes...
„Právě proto můžu říct, že jsem měl štěstí, že ty moje problémy trvaly jen tři týdny.“
Měl jste strach, že už se na led nikdy nevrátíte?
„Napadaly mě černé myšlenky. To víte, že jsem myslel na to, jestli ještě vůbec budu moct v hokeji pokračovat. Bylo to těžké, ale jiní lidé jsou na tom hůř. Náš asistent trenéra musel před začátkem play off do nemocnice, protože mu přišli na rakovinu. A oproti tomu byly problémy, které jsem měl já, úplnou maličkostí. Mně navíc během těch týdnů hrozně moc pomohly moje žena Andrea a dcerka Terezka.“
„Byl to každopádně likvidační zákrok. A on nedostal trest ani na jeden zápas. To je na tom to nejhorší. Člověk když se podívá na zákroky NHL, vidí, že respekt k hráčům se úplně vytratil. Stačí to srovnat s dobou, kdy jsem v NHL začínal. V každém druhém zápase se něco stane a liga to pořádně netrestá. Dáš někomu loktem do hlavy, mel bys dostat deset zápasů stop. Myslím si, že pak by takové zákroky vymizely. Jenže dnes někdo dostane pět zápasů, někdo za totéž dva, někdo nedostane žádný trest. I když je těžké odhadnout, kdy to ten hráč udělal úmyslně a kdy ne.“
Vy jste před nedávnem také dostal trest za úder do hlavy chicagského Davida Bollanda...
„Bylo to nechtěné. A omluvil jsem se mu za to.“
Chimera vám dosud ne?
„Ne.“
Máte mu to za zlé?
„Mám. Nenašel odvahu mi zavolat, napsat email nebo textovku. A myslím, že sehnat mé číslo není problém. Já si tehdy číslo toho hráče z Chicaga taky našel. Kdyby mi zavolal a řekl třeba, že nechtěl a že se to stalo v souboji, bral bych to celé jinak než to beru. Kolikrát se přece stane, že dojde k nějakému zranění a pak se dočteme, že ten, co to způsobil, tomu druhému zavolá, nebo si to vyříkají u šaten. Patří to přece k tomu vzájemnému respektování se.“
Nemáte strach, že až se příště bude schylovat k nějakému souboji u hrazení, že podvědomě uhnete?
„Ne, to si myslím, že k tomu nedojde.“
A co nastane, až se Tampa zase postaví na led proti Washingtonu, a hlavně vy proti Chimerovi?
(usmívá se) „No, uvidíme. Je těžké o tom mluvit, záleží, jak se ten zápas bude vyvíjet. Nechci být za nějakého mstitele.“
Tampa v uplynulé sezoně dokráčela až do finále Východní konference. Zůstane pro příští sezonu její kádr stejně silný?
„Dokonce jsem slyšel, že by nějací kluci mohli ještě přijít. S novým majitelem, který Tampu před začátkem sezony koupil, je to najednou úplně jiný tým. Je to člověk, kterému na tom hrozně moc záleží a který je schopný naplnit ten rozpočet až po strop. A přitom je hrozně skromný. Kdybyste ho potkali v hale, třeba byste si mysleli, že je to místní správce.“
Jmenuje se Jeff Vinik a je zajímavý tím, že má v držení zhruba pět procent akcií FC Liverpool a je členem představenstva tohoto klubu...
„Je to strašně bohatý člověk, který je blázen do hokeje a má hrozně rád i fotbal. Je to jeden z nejlepších majitelů klubu, které jsem v NHL zažil. Ani ti, kteří vlastnili Toronto, když jsem tam hrával, se s ním nemůžou srovnat. Takového nějakého člověka bych přál Ostravě. Pro hokej i pro fotbal.“
