Byl dvakrát trenérem roku, k úspěchu přivedl Zlín i Karlovy Vary. Stejný úkol má Zdeněk Venera (53) i v Kometě Brno, kde se ujal práce. A že začal důkladně! Nechal přestěhovat hráčskou šatnu do místnosti, která se mu zdála vhodnější, podílí se na tvorbě kádru. Variantu, že v něm uvítá Petra Sýkoru nebo Žigmunda Pálffyho, už moc žhavě nevidí.
Z legrace říká, že Kometa mu zatím nesplnila jen jednu věc, kterou si chtěl prosadit. „Branku, na kterou budeme v zápase útočit dvakrát, mi tady nikdo zvětšit nedokázal,“ usmívá se Zdeněk Venera, nový trenér brněnského mužstva. Jinak je spokojený. I s kádrem, do něhož se snaží zabudovat víc mladých hráčů, než bylo u Komety v minulosti zvykem.
Působil jste jako trenér, i jako manažer, ve Zlíně jste obě funkce dokázal skloubit dohromady. Jaká je vaše role v Kometě?
„Ve Zlíně se spojily některé funkce z úsporných důvodů. Myslím ale, že když jsou funkce rozdělené, je víc prostoru na kvalitnější práci. Přitom každý trenér je tak trochu i manažerem, jen na jiném úseku. V Kometě je mou jedinou starostí to, aby mužstvo hrálo co nejlépe. Nemusím například poslouchat nářky rodičů, jak trenér mládeže jejich chlapci ubližuje, že jsou moc vysoké členské příspěvky a podobně.“
Nosíte si s sebou na svých trenérských štacích osvědčené metody?
„Některé věci, hlavně zásady, určitě. Ale samozřejmě každý člověk získává s věkem a výměnou prostředí zkušenosti a musí se novému prostředí přizpůsobit. Nejde pracovat pořád stereotypně. Možná se v některé situaci chovám jinak, než bych se choval před pěti lety.“
Ovšem tenisový turnaj hráčů jste hráli ve Zlíně a hrála ho i teď Kometa.
„Protože jsem hravý typ, soutěže mne bavily jako hráče a věřím, že současné hráče baví taky víc než jenom monotónní dřina. Měli jsme i závody v plavání na jeden kilometr. Kluci to vzali vážně, plavali naplno, nebylo jim jedno, jestli skončí první nebo poslední.“
U plavání už nevím. Zato tenisový výsledek je jasný, vyhrál Jarda Svoboda. Na toho nikdo nemá. Má to v ruce, hraje perfektně.“
Jak se vám vůbec zatím daří v Brně? Sžíváte se s novým prostředím?
Postupně nové prostředí poznávám. To se týká hlavně mančaftu, i letní příprava člověku něco řekne. Co se poznávání města týká, zatím jsem moc pokroky neudělal. Že bych pocítil potřebu jít do kina nebo někam jinam, to ne. Když je odpoledne volno, jedu domů, a pokud jsou dva tréninky, je čas tak akorát na přípravu.“
Trvá vám dlouho, než se s novým prostředím ztotožníte? Než místo Kometa začnete říkat my?
„Nemám s tím problém. Beru to jako profík a působím v klubu, který si mě najal, s tím, že se práci snažím odvádět co nejlépe. Je to náš mančaft, ve kterém jsme. Na slovíčka nejsem.“
Berete si s sebou i stejné věci? Třeba trenérskou tabulku, stopky, vítězné tričko...
„Stopky mám jedny, nemám jich padesát, takže ty mám stejné. To neznamená, že bych u sebe musel mít něco, bez čeho bych se neobešel. To jsou pak spíš drobné rituály, tradice. Pokud se vyhraje, dělají se některé věci příště stejně.“
Adaptace je stejná, jestli jste na Moravě hodinu jízdy od domova, nebo na druhé straně republiky v Karlových Varech?
„Co se týká angažmá mimo domov, s tím jsem se smířil rychle, že nejsem doma. Ostatně i ve Zlíně jsem byl celý den na zimáku a manželku viděl až večer. Rozdíl je v mentalitě. V Brně je jiný hantec, jiné zvyky, ale v zásadě je to na Moravě podobné a tohle prostředí je mi bližší. Srovnávám to na detailech. Ráno si jdu koupit rohlíky, prodavačka se se mnou dá do řeči. Jeden z druhého si udělá legraci, lidé jsou tady otevřenější, komunikativnější. Ve Varech tak otevření nebyli. Jižní Morava taková je a vyhovuje mi víc.“
Jen aby nevznikl dojem, že jdete nakupovat a hned je u toho kopec srandy.
„To s tím souvisí, že člověk si udělá srandu ze sebe nebo z druhého, že si lidi něco řeknou.“
„Při extralize to bude ještě něco jiného, ale už návštěva na první zápas s Petrohradem (přes šest tisíc diváků) je paráda. Hodně fanoušků bylo ve čtvrtek v Bratislavě, kde jsme hráli na Slovanu. My jsme měli skoro problém odjet s autobusem, Sasu Hovi by se mohl fotit do rána. Toto je tady jiné.“
Nesvazuje to?
„Musí to být naše výhoda. Člověk cítí zodpovědnost, veřejnou kontrolu fanoušků. Je to zavazující, když zájem o hokej je, ale nemělo by to být svazující. Mělo by nám to pomoct.“
Zatím jste s přípravou spokojený?
„Dobrý vstup do přípravy je potřeba. Může pomoct sebevědomí hráčů, taky přístupu fanoušků a jejich navnadění. Výsledek není na prvním místě, ale bezvýznamný taky není.“
V létě se v souvislosti s Kometou mluvilo hodně o dvou jménech, a to byli Petr Sýkora a Žigmund Pálffy. Přijde ještě jeden z nich?
„Oba byli v širším okruhu hráčů, které klub oslovil. Oba se však zpočátku vyjádřili, že zatím čekají na zajímavější možnosti a uvidí se později. Pálffy nejdříve čekal na Rusko. Z oslovených hráčů se nejrychleji rozhodl pro Kometu Andrej Podkonický. Jeho příchodem klesla nutnost investovat nemalé peníze do další hvězdy. Klub taky nemůže donekonečna vyhazovat peníze.“
A co Petr Sýkora? Nedaleko Brna bydlí, s Kometou vloni trénoval.
„Má tady dobré vztahy s vedením, ale taky se nevyjádřil jednoznačně s tím, že chce hrát za Kometu. Nevím, jaká je finanční stránka, o to já se naštěstí starat nemusím, ale někteří mladíci se vážně jeví šikovně a je na zváženou, zda pořád kupovat hotové hokejisty, nebo za stejné peníze dát prostor většímu počtu mladých.“
Příchodem Podkonického je posilování kádru uzavřené?
„Kdybych věděl, že se nikdo nezraní, nebo nám během sezony vypadnou ve stejný čas jeden dva útočníci maximálně, tak řeknu, že už nic víc nepotřebujeme. Sám bych byl navíc rád, aby se někteří kluci chytili a ukázali pochybovačům, že svoje místo mají. Když jsme anoncovali, že přijde ještě jeden výborný hráč, byli jsme v kontaktu s více útočníky. Agenti svoje sítě samozřejmě rozhazují. Přišel Podkonický, podle mého velice kvalitní útočník, čímž se naplnilo nezbytné doplnění kádru. Dál už je na zvážení, kolik dát prostoru mladým klukům. Vždyť je potřeba vytvořit komeťácké jádro, které ten mančaft potáhne další roky. To je cesta, ke které se přikláním.“
„Nikdy to není tak, že člověk má všechno, co chce. Základ je tady slušný, změny se případně dají dělat i průběžně. My nejsme v situaci, že bychom museli panikařit a něco okamžitě dělat.“
Ze svého předchozího působiště ze Zlína jste nechtěl víc hráčů než obránce Švrčka?
„Dokázal bych si vybrat, ale domluvili jsme se s (majitelem Komety) Liborem Zábranským a (manažerem) Jardou Medlíkem na tom, že nikoho přetahovat nebudeme. I s ohledem na klub, v němž jsem dlouho působil. Na trhu bylo kde brát a nebylo nezbytně potřeba lovit ve Zlíně. Přešel k nám nakonec Honza Švrček, ale ten měl asi pět nabídek z extraligy, a pokud už skončil ve Zlíně, tak jsme toho využili. To byla jiná situace.“
Jaroslav Balaštík ale taky ve Zlíně skončil. O něm jste neuvažovali?
„Já jsem do poslední chvíle předpokládal, že Zlín bude mít zájem ho udržet a že se domluví. My jsme taky nevěděli, jestli u nás zůstane Richard Stehlík. Nevím, jak by jim to fungovalo. Nakonec jsme o tom ale uvažovat ani nemuseli. Oslovili jsme určitý okruh útočníků, Podkonický byl mezi nimi a byl tím, kdo kývnul. Tím to bylo uzavřené.“
Udělal Zlín chybu, že Balaštíka pustil?
„Toto šlo mimo mě a nechci to komentovat. Už jsem k tomu neutrální. Spojení Balaštíka a Lešky fungovalo a ukáže čas, jak jeden bez druhého budou hrát.“
Zmínil jste zranění hráčů, ale říká se, že se zdravotní problémy letos v létě nevyhnuly ani realizačnímu týmu. Jak to bylo?
„Můj asistent Luboš Oslizlo chtěl být asi s klukama solidární, něco doma dělal, nevím přesně co, spadl a zlomil si u toho ruku. Jsme zkrátka jeden tým a držíme při sobě. Takže Luboš chodil nějakou dobu s rukou na pásce.“
