Být na ledě s reprezentačním gólmanem? To si říká o sázku! S Tomášem Pöpperlem se na tréninku, který pořádala agentura BPA pro partnery národního týmu, domlouváme na třech nájezdech. Když aspoň dvakrát uspěju, zve mě na večeři. Když ne, zvu já jeho. Prosté. Chci jen, aby chytal naplno. „Samozřejmě. Já to ani jinak neumím. I když to tak někdy z tribuny nevypadá,“ směje se ‚Pepís‘…
Jo, jde z mé strany o pořádnou troufalost, uznávám. Fouknout tam dva kousky gólmanovi, který si zachytal NHL a ovládl uplynulou základní část extraligy, to chce kumšt. Věřím si možná až nezdravě moc. Navíc, když jsem s pukem vyložené kopyto. Ale coby ne…
Rozjíždím se na první pokus a kotouč mi hned na středovém kruhu přeskakuje hokejku. „Takže to byl jeden,“ volá z branky Pöpperle. Kdepak, jen jsem ho chtěl vyvést z koncentrace!
Když jsme se vsázeli, zmínil jsem okřídlenou bekhendovou kličku Petra Tona, takže jí hodlám hned vyzkoušet. Puk si mezi kruhy chystám přehodit na bekhend, ale Pöpperle to bůhví jak tuší a natahuje mi do cesty hokejku.
Rychle (alespoň z mého pohledu) se snažím vrátit kotouč na forhend a zvednout ho. Daří se mi to alespoň nad beton u tyčky, ale ouha. Je tam lapačka. Kde se tam vzala? Náhoda, že ano?! ‚Pepís‘ měl kliku.
Stane se. Druhý pokus…
Zkouším zase blafák na bekhend. Teď už musím! Tíha zodpovědnosti mi svírá ruce, sleduje mě přece i ten technik z O2 arény, co znuděně sám sedí ve 23 řadě!
Rameny doprava, pak doleva a pokusit se puk procpat kolem těla… Pöpperlemu je kupodivu moje snaha o naznačení úplně ukradená, suše střelu nachází v náručí. Když se pak vidím na videu, je mi to jasné: Jel jsem moc přímo, nešel jsem dost do stran, vůbec jsem ho nerozhýbal, byl jsem moc blízko němu.
A právě jsem prohrál sázku.
Tak aspoň ten čestný úspěch! Napotřetí vytahuju těžký kalibr. Fintu, kterou mistrně ovládá jeden můj dlouholetý kamarád, profesionální hokejista (čau, Káně!).
Široké najetí, puk zevlácky a okatě na bekhendu, pak rychlé stržení na forhendovou stranu, ostrý oblouk do protisměru, zaskočený gólman klouže na druhou stranu, střelec zakončuje do odkryté branky…
V pralesních ligách, kde se vývoj mojí hokejové kariéry ustálil, tohle přece jen občas zabere. Ne tak proti Pöpperlemu. Mám pocit, že tentokrát se sice aspoň zamyslel nad tím, co to na něj zkouším, ale stejně mě s přehledem stíhá vybruslit a vykrýt úhel.
Ani se nenadře. Puk zvedám zase jen do jeho připravené lapačky. Při pohledu na záznam moje snaha vypadá ještě zoufaleji a neškodněji, než jsem si myslel. Fakt špatný!
Je konec. Chtěl jsem Pöpperleho poslat na párek, místo toho ho beru na večeři. Ale víte, jak to je: Nájezdy, to je loterie. Jak říkám, rozhoduje hlavně štěstíčko….
