Moravec rozjíždí hokejovou akademii a snaží se napravit karvinský krach
Na ledě sbíral jeden úspěch za druhým. David Moravec má olympijské zlato z Nagana, je dvojnásobným mistrem světa a ještě do konce minulé sezony držel extraligový rekord v počtu nastřílených gólů během jednoho ročníku. Funkcionářskou kariéru takhle dobře nezačal. Coby prezident druholigové Karviné je podepsaný pod nedávným vyškrtnutím klubu ze soutěže.
„Když jsou peníze, nic není problém, šéfovat může kde kdo,“ říká Moravec v obsáhlém rozhovoru, který si můžete přečíst v úterním vydání deníku Sport v nově se rozjíždějící příloze ČESKÝ HOKEJ.
„Je to práce pro cvičenou opici, myšleno nadneseně, která bude vědět, kdy má co platit. Já všude deklaroval, že peníze do klubu nedávám. Vím, že je teď všechno spojeno s mým jménem, ale není pravda, že bych to všechno já podělal nebo si tam nakradl.“
Co stálo za krachem Karviné v druhé lize? Má ještě klub šanci se vrátit do hokejových soutěží? Třeba v Polsku? A podaří se Karviné vyrovnat všechny závazky? O tom všem Moravec v rozhovoru mluví.
Bývalý úspěšný útočník se dál hokeji věnuje. Rozjíždí hokejovou Akademii Davida Moravce, projekt pro mladé hokejisty. V Ostravě pro ně chce ve spolupráci s vítkovickým klubem, ČEZ Arénou a Sport Challenge s.r.o. připravit tréninkové podmínky pro lepší start hokejové kariéry.
„Když jsme byli malí, měli jsme po tréninku spoustu jiných aktivit,“ líčí Moravec. „Hráli jsme u baráku bandy hokej nebo fotbal, lítali jsme po okolí, lozili po stromech. Všeobecně se tím rozvíjely naše pohybové schopnosti i technika. Dneska děti takové možnosti nemají. Proto pro ně chceme mimo klasické tréninky v mateřských klubech připravit prostor pro zdokonalování individuálních dovedností.“
Myšlenka je podle Davida Moravce jednoduchá. Říká, že právě vypilovaná technika a individuální dovednosti zvládané automaticky a v rychlosti dělají z hráčů hokejisty. „Čím dřív to do sebe děti dostanou, tím lépe. V Ostravě chceme kromě ČEZ Areny využívat i centrum Sport Challenge, kde můžeme trénovat na umělém ledu.“
Moravec chce mimo jiné učit děti i vzájemné komunikaci. „Děti se nesmí bát zeptat, sami musí chtít hltat nové informace, chtít se zlepšovat.“ A mluvit je podle Moravce třeba i s rodiči.
„Táta na kluka volá střílej, trenér křičí přihrávej a mladý v tom má guláš. Může z toho pak mít zbytečně trauma či stres, mohl by se tím ubít jeho talent. Proto je třeba pracovat i na komunikaci.“
