Otakar Černý sepsal příběh svého života. Teď jsem na time outu, říká
Nedávno oslavil sedmdesátku, více než polovinu z těchto let strávil v České televizi. Otakara Černého můžete mít rádi nebo nemusíte, ale k obrazovce zkrátka patří. To, co během své pestré profesní kariéry zažil, teď můžete zjistit v jeho knize Třikrát a dost. „Je o mém životě,“ pokývá. Dočtete se třeba o mladém Jágrovi i o tom, jak Černý tlumočil rozhovor Klause se Zemanem v době, kdy spolu ti dva byli na nože…
Jak se váš pestrý život v knize promítne?
„Tak, že má několik nosných bodů. Jeden je o mém mládí, které jsem prožil s Jaromírem Jágrem či Pavlem Paterou když byli malí hokejisté, takovou zkušeností se podle mě můžu pochlubit. Pak píšu o politice. Bylo hodně lidí, s kterými jsem mluvil… Ale asi málokomu se povedlo dělat rozhovory se šesti prezidenty. Posledním bodem je pak můj návrat do televize, do redakce sportu, což je naplnění mého životního snu a cíle, vždycky jsem chtěl být sportovním redaktorem. Měl jsem možnost tam být v kolektivu obdivuhodných lidí, s nimiž je radost spolupracovat a já právě tohle považuji za vrchol své kariéry.“
Kniha je plná příhod se známými lidmi. Zasmějí se oni sami při čtení?
„Někteří se zasmějí, někteří ne… Ale takový je život. Však v začátku píšu, že děkuji všem, kteří mi pomohli i těm, kteří mě deptali, ani bez nich bych nic nedokázal.“
Výtky se snášely třeba na váš poslední pořad Na slovíčko. Budete v něm ještě pokračovat i po formálním odchodu z televize?
„Ne. Celý život nemám rád nastavovanou kaši. V České televizi jsem kdysi skončil s politickými pořady Co týden dal a Debata a měl jsem tehdy několik nabídek, abych šel do jiných televizí. Ale jsou věci, které končí a nemá cenu je napínat. Co se týká sportovního pořadu, možná se ještě někde objevím, ale nemám důvod v tomto směru o něco dál usilovat. Na všechno už jsem se zeptal, všechna slovíčka jsem vyčerpal a chtělo by to novou výzvu. Zatím bych řekl, že jsem na time outu.“
Když už nejste šéfredaktorem televizní redakce sportu, máte alespoň víc času zajít se podívat na své milované Kladno?
„Jistě. Teď se tomu budu víc věnovat, zase uvidím víc hokejů. Navíc jsem třeba začal hrát petanque a jsem v něm výborný. (usměje se) Žiju teď trochu jinak, volněji. Už nemám tolik starostí. Nikoliv práce, té je furt hodně, ale starostí už není tolik. A to je krásný pocit.“
