Útěk do Polska za 13 tisíc. Otec hráče: Doma je to neúnosné. Do toho Plaga
Profesionální hokej dostal svolení k návratu do práce, byť ve striktním režimu, s vyžadováním PCR testování, ačkoli na trhu jsou levnější verze. Mimo hru dál trpí mládežnické kategorie, které stojí. Drtivý dopad bobtnající krize národní sport spočítá až časem. Češi si musí poradit jinak, a tak se dál lopotí po štrekách do ciziny. Jak to chodí? Za 13 tisíc korun týdně vlastně celkem jednoduše.
Petr Kubiesa v roli otce vozí čtrnáctiletého syna z Třince do Jastrzebie. Už druhý týden po sobě. Po třech nedělích bez přístupu k ledu mu bylo jasné, že další pobývání sportujícího potomka mimo zimní stadion přinese adekvátní reakci na výkonnost. Vytáhl syna z týmu Ocelářů a v Polsku se domluvil na účasti v narychlo seskládaném kempu.
„V Třinci kluci musí trénovat mimo led, situace začala být neúnosná,“ nezastírá Petr Kubiesa svůj postoj k privátnímu řešení. „Po třech týdnech bez ledu jsme situaci začali řešit a výsledkem jsou pravidelné tréninky na zimním stadionu v Jastrzebie-Zdrój.“
Ke stejnému kroku se odhodlali další tři hráči, respektive jejich rodiče. „Celkově má skupina 15 až 17 hráčů ročníku 2005 a 2006. Kvalita tréninků je na velmi vysoké úrovni i díky trenérskému týmu,“ těší Kubiesu smysl soukromé akce v devadesátitisícovém městě.
Týdenní náklady včetně ubytování a stravy otec mladého hráče spočítal na 13 tisíc. Nyní náhradní polská „online výuka“ pokračuje, s tím, že česká grupa do Jastrzebie dojíždí. Z rodinných rozpočtů tak odejde o něco menší částka. Leč pořád vysoká.
Minusem je dřívější budíček. „Je to sice logisticky náročnější, jedna cesta trvá zhruba hodinu a vzhledem k brzkým ranním tréninkům vstáváme zhruba o půl páté. Ale všichni jsou rádi, že můžou být na ledě,“ podtrhuje Petr Kubiesa s dodatkem, že denně najede tam a zpět 150 kilometrů.
To už si nárokuje trochu sebezapření a spolknutí hořkého sousta v podobě vládních opatření. Zvlášť když si uvědomíte, jak kvalitní tréninkové podmínky hráči v Třinci obvykle využívají. Zainteresovaní tedy musí improvizovat a leccos obětovat. Každá rodina si to však z finančních či časových důvodů nemůže dovolit. Řeč je o dojíždění, nemluvě o ceně za polské hotelové služby. „Kluci chodí na led brzy ráno, v některých dnech se na něj dostanou i odpoledne. Když byli na hotelu, přes den pod vedením kondiční trenérky běžela suchá příprava, jednou týdně je posilovna.“
Počáteční výkonnostní deficit třineckých pendlerů oproti ostatním účastníkům kempu se postupně srovnal. „Zpočátku bylo vidět, že dlouhodobá absence tréninku na ledě zanechala na klukách stopy. Naštěstí celá tréninková skupina je opravdu na vysoké úrovni a manko rychle dohání,“ oceňuje Kubiesa.
Na místě, když vidí, jak tréninková jednotka ve velké kvalitě odsýpá, cítí vnitřní uspokojení, že věci jdou, jak mají. Zato cestou do Polska a zpět mu za volantem šrotují hlavou různé myšlenky. „Říkám si, jaký smysl všechna ta vládní opatření mají. A odpověď nenacházím. Brání se shromažďování osob, ale hodně dětí z různých týmů spolu stejně nějakým způsobem jsou. Když si pak sečtete náklady s tím spojené… Podporujete ekonomiku jiných států, ať už je to Polsko, Německo nebo Rakousko, kam se cestuje za tréninky. Nebylo by lepší, kdyby peníze zůstaly v Česku?“ ptá se Kubiesa.
Se všemi znalostmi a specifiky hokejové problematiky jej mrzí, že se stát nezamyslel nad možnými řešeními koronavirových potíží v odvětví a jednoduše sport zaplomboval bez promýšlení důsledků. „Stačilo snažit se najít východisko. Jsem si jistý, že by se našel způsob, jak děti nechat dál sportovat a přitom vyhovět hygienickým zásadám. Ale tím se nikdo z odpovědných lidí nezabýval,“ štve zapáleného rodiče hokejového teenagera.
Také v Jastrzebie uvedli do života hygienická opatření. Tak, aby splňovala kritéria polských úřadů. Přičemž nejde o nic složitého. „Rozdíl oproti Česku je v tom, že kluci museli chodit z hotelu na stadion ve skupinkách maximálně po pěti. Jinak jsem žádné jiné zásadní opatření nezaznamenal,“ reaguje Kubiesa s tím, že klienti kempu zůstávají zdraví, to samé platí i pro servisní personál.
Po relativním uvolnění profisportu všichni čekají, zda se vláda odhodlá k otevření sportování mládeže. Hokeji běží závod o čas, na rozdíl od řady jiných odvětví si tréninky na ledě kluby těžko přesunou na jindy. „Doufám, že se vláda pokusí zamyslet nad tím, že se hokejisté mohou připravovat a hrát převážně v zimě. Od dubna, května se ledy rozpouštějí, jelikož udržovat led celoročně je pro kluby značná finanční zátěž,“ apeluje. „Jiné sporty si sezonu mohou různě posouvat, dětem a vůbec mládeži v hokeji, tedy naší budoucnosti, hrozí, že přijdou o značnou nebo celou část sezony.“
Když si Petr Kubiesa v pondělí četl nestandardní reakci ministra školství a tělovýchovy na tweet, že sport by si měl počkat ve frontě na uvolnění opatření, pochopil, že jako rodič zaníceného sportovce musí být připraven na vše. „Jak může pan Plaga spojovat profesionální sport a školy? Na základě mých informací a zkušeností by se pan ministr měl spíš postarat, aby fungovala distanční online výuka. Aby například učitelé prošli nějakým kurzem a byli schopní poslat funkční přihlašovací údaje k výuce. Ve chvíli, kdy malé dítě ztratí připojení, tak aby ho uměl učitel přihlásit zpět, což se ne pokaždé daří,“ ověřil si Petr Kubiesa.
