Dále zavřená mládež padá do deprese. Hrozí nám zkáza, děsí se Nedorost
Jako by nestačil letitý faktický ústup českého hokeje z piedestalu světové smetánky. Do stále neúspěšných závodů o dohnání elity, hledání účinné identity přichází rána přímo morová. Zatímco okolní svět teenagerů roste kvalitní a vycizelovanou přípravou na ledě či v ostré zápasové praxi, Češi trénují v obývácích, občas si vyběhnou do lesa. „Je mi líto mladých hráčů, řadu z nich může potkat konec,“ netají zděšení z přetrvávající vládní klatby Václav Nedorost, sportovní ředitel BK Mladá Boleslav.
Velké téma posledních dnů je obrození nejvyšší soutěže, jenže v těchto týdnech se za oponou bojuje o další důležitou resuscitaci, možná klíčovější. O to, aby v budoucnu měly kluby kde brát a zdejší hokej za něco stál. Soutěže zamrzly, společné tréninky jsou tabu. Rodiče vytahují z kapes desetitisíce korun za výjezdy potomků do ciziny, aby propad výkonnosti byl co nejmenší. „Dopady stopky mohou být nedozírné,“ říká k tomu Václav Nedorost, někdejší juniorský mistr světa, hráč NHL. A sám otec dvanáctiletého hokejisty.
Mládež stojí, už na jaře nedohrála soutěže, na led se nedostává a hned tak nedostane. Hrozí zkáza?
„Ano, zkáza je výstižné slovo. Skutečně hrozí. Roky se bavíme o tom, jak pokulháváme za světovými mocnostmi, sami to vidíme. Zvlášť kluci od patnácti do sedmnácti let musí kvalitně a tvrdě trénovat, dostávat do sebe návyky ve velkém, stejně jako to dělá světová konkurence. Jenže teď je to v tahu. Každý rok se snažíme v klubu vyjet na stáže do zahraničí, a když vidíme, kolik dávek a náročných tréninků tam absolvují v týdenním režimu, nedovedu si představit, jak tohle manko bude chtít český hokej dohánět.“
Není žádná šance suplovat trénink na ledě?
„Nevidím ji. Jsem otcem tří kluků, takže tahle nelehká doba se nás i po sportovní stránce dotýká. Nejstaršímu synovi je dvanáct, v létě se mi moc líbilo, jak se natáčela videa s našimi hráči v NHL, to je cesta, která by mohla pomoci. Není nic víc než porazit Paláta v běhu na 400 metrů, Pastrňáka v agility a podobně. Tohle by měly dostat do rukou všechny kluby, trenéři posléze tlačit na hráče, ať jim večer pošlou výsledky, časy a tak. Hráči kolem patnácti, sedmnácti let vzhlížejí k těmto hvězdám, tak proč ne, i můj syn mě chce ve všem porazit a je to správně. Děti musí mít motivaci zlepšovat se. Svaz by to teď mohl oprášit. Jen takový nápad.“
Máte i jiný?
„Kluby by určitě ocenily, kdyby jim svaz pomohl s hledáním kluzišť v pohraničí. Jasně, že si to každý klub obstará, protože mu nic jiného nezbývá, ale přišlo by mi logické, kdyby to svaz nějakým stylem zastřešil. Jde mu přece i o jeho hráče, o budoucí reprezentanty, kteří ne vlastní vinou měsíce stojí. Většina zdejších klubů nemá šanci připravit hráčům alespoň nějakou tréninkovou alternativu. Sám mám zprávy z řady oddílů, kde teď prakticky nedělají nic, protože na kondičáka nemají peníze a řada trenérů není na fyzičku odborníky. Takže se jen čeká na zelenou od vlády, jsou ponechány napospas samy sobě.“
To samé platí pro reprezentační dvacítku, která dlouho stála a čekala na povolení trénovat před šampionátem jako na smilování…
„Těm nezávidím vůbec. Být tři týdny bez ledu dva měsíce před šampionátem je nešťastný. Tady se domnívám, že trochu zaspali, měli odjet na soustředění do ciziny, alespoň dvakrát na týdenní kemp. To jim bude chybět hodně. Samotný turnaj bude hodně náročný, dvakrát jsem měl tu zkušenost, zápasy jdou ve velkém tempu za sebou. Celá akce je fyzicky ohromně náročná. Navíc proti našim je skutečnost, že se hraje v Americe, kde bude rychlost zápasu ještě o krok větší. Možná měli příslib uvolnění opatření, ale stejně měla reprezentace řešit náhradní variantu. Nakonec se ukázalo, že jim vláda nic nepovolila.“
Jak to máte v Boleslavi ošéfované?
„Klobouk dolů před našimi trenéry, kteří vedou tréninky online, smekám i před rodiči, kteří vozí hráče na tréninky do ciziny, kam nesmíme vyrazit společně autobusem. Rodičům to bere spoustu času a peněz, přesto do toho jdou. Chtěl bych jim vyjádřit velké díky. Všem takovým v republice. Když vidí, jak kluci doma strádají, nebojí se investovat do náhradní varianty. Do Německa jsme takhle mohli vyslat kompletní dorost i juniorku. Špatné je, že se nedá upínat ke konkrétnímu datu. Asi by šlo uskutečnit soustředění třeba v Polsku, kde můžete týden dvoufázově trénovat, jenže co s tím, když další týdny budete doma stát? To pak bude celý kemp k ničemu. Ale poradit si musíme, určitě něco podnikneme. Rozjednané máme i Maďarsko.“
Co by se stalo, kdyby se sezona mládežnických soutěží už neotevřela?
„To by byl konec těch kluků.“
Až tak?
„Pro koncové ročníky u juniorů, rok narození 2001 a 2002 určitě.
