Jakmile se v hokejovém prostředí stočí řeč na nové pořádky, jež jsou po avizovaném odchodu Tomáše Krále aktuálnější než kdy dříve, často zazní jméno Radima Vrbaty. Trefný a upřímný glosátor je zmiňován jako adept na v červnu 2022 uvolněné křeslo svazového šéfa. Deník Sport šel na věc a sportovního ředitele Mladé Boleslavi se zeptal, zda by do kandidatury šel. Jedna z dalších otázek už však zněla: Proč ne? Důvody mají váhu. „Žádný spasitel náš hokej nevyléčí,“ tvrdí 40letý mistr světa z Vídně 2005. Pro iSport Premium otevřeně popsal svůj pohled na kauzu Král a StB či načrtl návrhy, jak vládnout hokeji jinak.
Na boleslavském stadionu duní mantinely, na ploše je živo. Radim Vrbata má zrovna po tréninku žáků a sedá si na tribunu. Dopoledne měl plné kvůli povinnostem v áčku, odpoledne přímo v akci dohlížel na kategorii, která snad jednou zabliká na znamení lepší budoucnosti.
Český hokej na mezinárodní scéně neúnavně strádá a doma (zatím) potichu řeší výměnu stráží. „Naprosto upřímně vám povím, že tady nevidím jasnou autoritu, která by mohla převzít hokej, a já si řekl: Jo, to je přesně on, ten to zvedne,“ povzdechne si bývalý renomovaný útočník.
V zákulisí dost často padá vaše jméno v souvislosti s tím, že byste uměl dát český hokej do pucu. Co vy na to?
„Upřímně?“
Jak jinak.
„Neříkám na to vůbec nic.“
Nevěřím.
„Opravdu. Nebudu lhát, že jsem to nezaznamenal, sem tam si svoje jméno někde přečtu nebo zaslechnu. Vážím si toho, že o mně někteří lidé mají takové mínění a že mi natolik věří. Ale na rovinu musím říct, že nejde o věc, o které bych vážně přemýšlel. Něco, po čem bych toužil. Neprahnu po funkcích.“
Nejde ani tak o funkci, jako spíš o možnost změnit hokej. Posunout ho.
„Pokud se bavíme o možnosti kandidatury na prezidenta svazu, tak to o té funkci určitě je. Nemá cenu si nic nalhávat, jde o vysokou ‚politiku‘, zákulisní hry, sliby něco za něco. A na to já nejsem. Víte, já se domnívám, že jsem dostatečně soudný na to, abych věděl, kde mám své mantinely. A i kdybych zájem měl, tak si nemyslím, že mám ve svých letech dostatečnou kvalifikaci na to, abych mohl tuto pozici zastávat. Umím se podívat do zrcadla, být k sobě upřímný, vědět, na co mám, na co ne.“
Nejste příliš skromný nebo moc přísný?
„Nemyslím si. Jak říkám, moc dobře znám své limity. Role šéfa českého hokeje není pozice, do níž bych mohl jít se stoprocentním sebevědomím. A už vůbec to není pozice, do které bych se chtěl přicházet nejprve něco učit. A za pochodu. Tak to být nemůže. To máte stejné, jako když se trenér národního mužstva učí za pochodu vést reprezentaci při mistrovství světa. Kdy až na místě a pod tlakem zjišťuje, o čem práce s elitními hráči na nejvyšší úrovni vůbec je.“
Nespoléhat na spasitele
Vysvětlil jste, proč vy ne. Otázka tedy zní: koho byste viděl v křesle šéfa po Tomáši Královi?
„Vzhledem k tomu, že za tři roky bude mistrovství světa u nás doma, kandidátů se vyrojí určitě dost, o to nemám strach… Ale naprosto upřímně vám povím, že tady nevidím jasnou autoritu, která by mohla převzít hokej, a já si řekl: Jo, to je přesně on, ten to zvedne. Nikdo takový, před nímž bych si sedl na zadek, tu není. Nebo já ho bohužel nevidím.“
A blíží se někdo vašemu ideálu?
(přemýšlí) „Nemám pro vás žádné jméno. Ale třeba jsem moc náročný a tu laťku mám nastavenou příliš vysoko. Spíš bych se na to podíval jinak.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
