Zrušená hokejová Síň slávy a tajuplná hokejka Petra Svobody z Nagana. Extraligové dresy, které v této sezoně připomínají spíš reklamní poutače. Státní znak zpět na reprezentačních trikotech. Je znát, že téma vizuální kultury a vztahu k historii v minulém roce silně rezonovala mezi hokejovou veřejností.
Nejvíc pochopitelně v komunitě hokejových sběratelů, se kterými se deník Sport a iSport.cz spojil, aby připomněl nejpovedenější a nejcennější dresy z české hokejové historie. Naše setkání ilustruje jednu věc: vztah českého hokeje ke vzácným artefaktům z vlastní historie je dost přehlíživý.
To dokládá i drobný příběh sběratele Tomáše Lörincze. „Nad některými příběhy zůstává rozum stát,“ kroutí hlavou. „Pořád sháním dres jednoho extraligového klubu, který nemám. Obvykle to nedělám, ale už jsem byl malinko zoufalý, tak jsem se šel přímo zeptat na klub, jestli náhodou něco nemají,“ vypráví.
„Dozvěděl jsem se zhruba tohle: ‚Před lety byly povodně, všechno bylo mokré, my měli plné sklady dresů a kdo by to sušil. Tak jsme je vyhodili.‘ Když mi říkali, že vyhodili i hadráky ze 70. a 80. let, tak jsem jen spolkl připomínku, že možná vyhodili tři čtyři miliony,“ dodává trpce Lörincz.
Sběratel kladenských dresů Štěpán Stříbrný zkušenost kolegy potvrzuje. „V našich podmínkách v Česku kluby většinou nemají prostředky ani čas, aby se vlastní historii věnovaly. V zahraničí mají rozvinuté Síně slávy, ale u nás se vždy uskuteční jen nějaká lokální výstava. Dresy nikde nejsou k vidění. A aby je člověk mohl zpětně vidět, nezbude mu nic jiného, než je začít shánět různě pokoutně. Zkoumat, kam se za ty roky poděly, a někde je uveřejnit, aby se na ně mohli lidi podívat,“ líčí.
Jedni z mála, kteří hodnotu dresů, hokejek a dalších památečních předmětů za dlouhé roky oceňovali, jsou tedy hokejoví sběratelé. „Jednoznačně nejvíc se sbírají asi hokejové kartičky. Pak jsou lidé, kteří bydlí v paneláku, v bytě 2+1 a mají doma pětadvacet hokejových výstrojí. Nechápu,“ směje se Lörincz.
„Sběratelů dresů ale přibývá a jsou různých kategorií. Někdo sbírá vyloženě svůj klub, někdo jde po hráči, někomu je to jedno a hlavně chce uložit investované peníze. To je taky naprosto legitimní záležitost,“ popisuje svůj pohled.
