Životní sezona „Pegase“ Tomka: Snad budou mít ve škole slitování. Draft NHL? Ještě daleko
Před rokem ho znali jenom experti. Stačila jediná sezona, a český sport má novou hvězdu. V sedmnácti je hokejový útočník Petr Tomek úkaz. S košíkem se nebojí dávat góly přes celé hřiště, starší soupeře umí popíchnout provokativní hláškou, svazový prezident Alois Hadamczik lobbuje za to, aby po osmnáctkách hrál na velkém šampionátu. „Neuvěřitelný, co se kolem mě děje,“ usmívá se karlovarský mladík se správně nastavenou hlavou. A s extraligovým bronzem.
V hokejovém prostředí se ustálila jeho přezdívka Pegas. Bájný okřídlený kůň prý uměl létat jako vítr. Přesně tak působí na ledě. Nevyniká výškou ani kilogramy, pořád je ve vývinu, ale nebojí se hrát, tvořit. „Když máte za zády pana Pateru, je to hrozná výhoda,“ velebí kouče Energie.
Do extraligy skočil v šestnácti letech, v prvních šesti utkáních za chlapy nasázel pět gólů. V základní části odehrál 51 zápasů, v nichž získal 20 bodů (13+7). Ještě produktivnější byl v play off, semifinále s Třincem však nedohrál poté, co dostal sekeru do prstů. Ale už je fit, s reprezentační osmnáctkou bojuje o medaili.
Pro Sport Magazín promluvil na soustředění v Kravařích. Když vypráví, nemáte pocit, že jde o 17letého zelenáče. Má to v hlavě srovnané, je cítit, že ho rodiče drží při zemi. Mluví o záludnostech sociálních sítí nebo o inspiraci od Ladislava Krejčího, kapitána fotbalové reprezentace.
Váš účet na Instagramu nese název peta_mcpegas97. Je to odkaz na Connora McDavida?
„Ano. Odmala jsem na něj koukal, sleduju ho. Táta mi do čtrnácti nebo patnácti let zakazoval Instagram. I další sociální sítě. Jednou se mu ale stal pracovní úraz, byl na nějaký čas v nemocnici, tak jsem toho trošku využil a účet jsem si založil ve škole. A takhle jsem si ho pojmenoval, tak uvidíme, jestli to budu měnit, nebo ne. Tohle mi přišlo tehdy celkem vtipný, no.“ (smích)
Čím vás McDavid zaujal?
„Když jsem byl úplně malej, nejvíc jsem koukal na Ovečkina, protože se mi jako každému líbilo, že dává hodně gólů. Ale když jsem začal trénovat navíc, dělat skills tréninky, začal jsem sledovat právě McDavida. Jak se okamžitě začal prosazovat, jak byl rychlý. A hlavně mě zaujal jeho leadership. Snad už druhý rok byl kapitán.“
Ano, v 19 letech, jako nejmladší v historii NHL.
„I to mě na něm fascinovalo. Ve sportu je důležitý se umět už odmala prosadit a ukázat, že se člověk nebojí někoho vést. V tomhle ho hodně uznávám.“
To je i váš cíl? Nebát se vést tým?
„Přesně tak. Asi tak 99 procent kluků je vystrašených, když přijdou do dospělého hokeje. Všechno je nový, začátky jsou těžký. Ale když to řeknu za sebe, starší kluci mě ve Varech vzali v kabině úplně neskutečně. Ať už to byl Čeče (Jiří Černoch), který si mě občas bral bokem, aby mi pomohl se rozkoukat. Nebo i mladí kluci - Čihy (Vojtěch Čihař), Kočka (Matteo Kočí), Sapi (Robin Sapoušek). Fakt mi to ulehčili.“
Rychle jste se osmělil?
„Jo jo, už jsem si pak taky dovolil dělat si srandu.“
Je důležité mít správně nastavenou hlavu a být zdravě sebevědomý?
„Určitě ano. Když jsem to sledoval, říkal jsem si, v čem je rozdíl oproti juniorskému hokeji nebo tomu v dorostu. Běželo mi hlavou: Co je tak jiného?“
Na co jste přišel?
„Že hráč musí mít kvalitu, což věřím, že mám, nebo že už jsem to prokázal. Tedy při vší skromnosti… Hráči jsou jenom o něco větší, fyzičtější. Extraliga je kvalitní, asi jedna z pěti top soutěží na světě. Ale pořád je to jenom hokej, takže je třeba mít zdravé sebevědomí. Hlavně se nebát udělat chybu. Když máte za sebou někoho, jako je Pavel Patera, je to super.“
V čem vám karlovarský kouč tak pomohl?
„On vás podrží za jakékoliv situace. I když mladý hráč zaviní gól, jde stejně na led. Mně se naštěstí povedlo dát brzo nějaké góly, ale třeba Sapimu (Sapouškovi) ne, měl delší šňůru bez něj. Ale pan Patera ho pořád hrál, dával mu hodně přes patnáct minut. A on potom ty góly dal. Tady je vidět, jak Patýs mladým hráčům věří, což hrozně dodává sebevědomí.“
Co jste o něm věděl, než vás začal trénovat?
„Že všude byl, všechno vyhrál.“
Takže jste znal jeho úžasnou kariéru.
„Táta mi o něm posílal pár věcí, viděl jsem i videa. Já jsem vždycky hrál centra, takže jsem typologicky podobný hráč. Pan trenér mě sice dal na křídlo, ale v moderním hokeji to není až takový rozdíl, protože se to prolíná. Jednou jste dole, nahoře, u mantinelu. Takže jasně, věděl jsem, jaký je to hráč. A jsem moc rád, že jsem poznal, jaký je to člověk. Protože je to opravdu neskutečný.“
Jaké jeho momenty vám táta posílal? On byl u všech důležitých gólů nároďáku ve zlaté éře.
„Ano, to vím. Viděl jsem některé jeho akce, abych si udělal obrázek, jak hrál. Pro mě je stejně nejvíc, že jsem poznal, jaký je člověk. A že mi takhle věřil.“
Čím jste si vysloužil jeho důvěru?
„Těžko říct. Prostě jsem
