Čecha vzala Carolina, trénoval s Hrubcem. A pak? Vondraš se ohlíží: Náročné na hlavu

Byl to rok na film. Jakub Vondraš ho začal v Písku, nikdo nečekal, že odtud vede cesta na draft NHL. Nicméně talent poskočil do Plzně a oslavil s ní titul v juniorské extralize, všimli si ho Hurricanes. „Vím, že spousta lidí to ani nechápala,“ uvědomuje si současný gólman Dynama. Na podzim 2022 si zatrénoval s Šimonem Hrubcem v reprezentaci. A naučil se jedno: nežít úspěchy ani minulostí. „Přestupem do Pardubic jsem si mohl tohle všechno uvědomit a reflektovat,“ říká. 

Rok 2022 byl pro vás zlomový i překotný. Z druhé nejvyšší juniorské soutěže do extraligové, titul, draft NHL a nakonec i tréninky s národním týmem. Napadne vás, jestli to nebyla na osmnáctiletého kluka až příliš rychlá cesta?
„Myslím, že trošku na tom něco bude. Abych to řekl přesně… Byly to velké skoky. Ale na druhou stranu jsem v té době věděl, že jsem si je zasloužil. Věděl jsem, jakou práci jsem do hokeje dával. Když jsem byl v Písku, říkal jsem si, že jakmile přijde příležitost, chytnu ji za pačesy. Jsem vděčný, že se tak stalo, pak si mě začali všímat i skauti v NHL. Dopadlo to draftem. Pro mě neskutečné, až nepředstavitelné. Ale věděl jsem o sobě, že jsem toho schopnej. Nebyl to pro mě vyloženě šok.“

Veřejnost na tom asi byla jinak, nemyslíte?
„Vím, že spousta lidí to možná ani nechápala. Ale obětoval jsem hodně úsilí. Už během play off juniorské extraligy s Plzní přišla odezva skautů, tehdy jsem byl překvapený. Pak bylo kontaktů víc a víc, mluvil jsem s několika týmy z NHL a před draftem už jsem si myslel, že by mohl vyjít. Nebyl jsem až tak v šoku. Samozřejmě pořád velká věc, ale žádný extrém.“

Několik hráčů z tehdejší zlaté plzeňské juniorky se později prodralo do extraligy. A to ještě scházel David Jiříček, který už byl v áčku.
„S Davidem jsme byli spolužáci ze střední školy. Sleduju ho dodnes. Známe se už od páté třídy, co jsem přišel do Plzně, byl o rok starší. Myslím, že jsme spolu byli v dorostu, známe se opravdu dlouho. Sleduji cestu Plzeňáků, co máme v zámoří, fandím jim. Snad budou mít co nejdelší kariéry.“

Zpátky k té vaší. Co nastalo po draftu?
„Období poté bylo v hlavě náročnější. Přece jen šlo o velký krok. Možná jsem to v hlavě tolik nezvládl. Když to řeknu úplně upřímně, začal jsem se soustředit na výsledky, co byly, než abych se zaměřil na každodenní práci. Objektivně moje výkony ani statistiky po draftu nebyly takové.“

Ještě rok jste vcelku úspěšně strávil v juniorce Plzně, ale po přechodu do kanadské OHL jste v 37 zápasech za Sudbury vykázal úspěšnost zásahů 86,1 %. Jak jste se cítil?
„Bylo to náročné, tak dobře jsem přechod nezvládl. Ale jsem rád, že jsem si vyzkoušel kempy NHL, zahrál si v kanadské juniorce s těmi, kteří do NHL posléze šli. Jsem hrozně rád, že pozdějším přestupem do Pardubic jsem si mohl tohle všechno uvědomit a reflektovat. Zpětně vím, jaké věci jsem mohl udělat líp. Jsem vděčněj, že zkušenosti mám, do kariéry mohou jenom pomoct. Můžu na nich stavět.“

Shodneme se přesto, že rok v zámořské juniorce úplně nevyšel?
„Přišel jsem do Kanady s velkými očekáváními, někdy to člověka dokáže semlít. To se tak nějak stalo. Z pohledu zkušeností nicméně skvělá sezona, až k nezaplacení. Neměnil bych. Prošel jsem si i nemocí, zraněním, což bylo náročné. Někdo může říct, že pohledem čísel a výsledků to nebylo ono, ale stále mi to dalo věci, z nichž můžu těžit, posunuly mě.“

Navíc jste si zachytal na bronzových dvacítkách, kdy jste proti Finům dokončoval poslední zápas s famózním obratem. Další moment, který vás formoval?