Nikdo to na pohled nepozná. Ale karlovarský brankář Lukáš Mensátor na Spengler Cupu vyzkouší další z inovačních prvků svého kouče Pavla Kněžického. Pod výstrojí mu bude měřit tep sporttester.
Pro zjišťování kondice. „Nestane se nic horšího, než že to sundám,“ usmívá se čtyřiadvacetiletý gólman, který do Švýcarska vzal i svou těhotnou manželku Janu.
Co to na vás Pavel Kněžický zase vymyslel?
„Mně to nevadí. Pavel se snaží jít s dobou, sleduje novinky ohledně brankářů, jejich stylů a celkově přípravy. Třeba to bude ku prospěchu věci. A teď se to navíc hodí. Zkoušeli jsme sporttester už v přípravě, ale při zápasech v lize to není úplně nejvhodnější. Protože se dá říct, že každé utkání je to rozhodující. Proto jsme se domluvili, že to zkusíme na Spengleru. Přece jen je tam taky zase jiná nadmořská výška. Tak uvidíme, na jaký tepy se dostanu.“
K čemu to je dobré?
„Je na tom vidět vaše fyzická kondice, jak se cítíte v zápase. Jestli chytáte na sto třicet tepů, nebo jestli tam máte průměrné hodnoty na sto šedesát. To už je pak trošku na pováženou. (usmívá se) Jasně, záleží taky na konkrétním zápase. Když se nám bude dařit, tepovka může být níž, ale taky naopak. Když nás budou mlít a točit, bude to samozřejmě vyšší. Ale celkově je to zajímavý ukazatel a není špatné si to čas od času zkusit.“
Vám to tedy nevadí?
„Nijak se tomu nebráním. Jde jen o pás kolem prsou.“
A ten vás neomezuje?
„Vůbec ne. To dáte pod ribano… Chytal jsem s tím už přípravu. Uvidíme. Nic horšího než to, že mi to bude vadit a sundám to, se nestane.“
Jaké jste měl v létě hodnoty?
„Při tréninku to bylo vyšší, což je logické. Dělali jsme tam cvičení na kondici. V zápase jsem na to sám zvědavý.“
Tak mě napadá, aby vás Kněžický za pár let neřídil ze střídačky vysílačkou…
(směje se) „Ale on taky už vymýšlel, že dá ten přístroj, takové ty hodinky, zezadu na helmu. Aby sám hned ty tepy viděl. Může si tak kdykoliv zkontrolovat, jak jsem na tom. Po tréninku totiž hned dával pár těch testů do počítače a viděl, jak jsem na tom, má to tam znázorněné minutu po minutě.“
Takže už víte, že když jde na led některý z vašich obránců, zvýší se vám tep?
„Ne, to nejde takhle říct…“
Ve Švýcarsku nebudete jen měřit tep. Stejně jako zbytek týmu jste s sebou vzal manželku. Není to risk, v osmém měsíci těhotenství?
„Ne. Jela se známými autem, takže přinejhorším kdyby něco… Ale nic horšího, než že budeme mít Švýcara, se nestane. Manželka si stejně přeje jméno Roger.“ (směje se)
Tak to jí tenhle výlet přijde vhod.
„Jo jo. (dál se usmívá) Ne, vážně, aspoň se někam mrknem. Měli jsme akorát obavu o pojištění, ale kamarád mi to bez problémů zařídil. Termín máme až na konci února, takže je to podle mě doopravdy předčasné. Přece jen, moje máma dělá třicet let na porodnici, tak to máme všechno ošetřený.“ (usmívá se)
Ale bříško už vaše paní musí mít pořádné, ne?
„No jo, už je to docela buben. Občas se proto někdo zeptá, kdy už to budeme mít. Ale pořád jsou ještě skoro dva měsíce času…“
Musela si manželka pořídit nějaké speciální zimní oblečení?
„Bundy má moje. (směje se) Ty už nosí i do té naší karlovarské arény.“
Tak to je v pohodě, ani v Davosu ji taková zima nepotká...
„Venku asi jo, ale na žádném zimáku opravdu nemůže být taková zima jako u nás. Jsme naučení, že nás nic nepřekvapí. (usmívá se) Navíc Jana je takový typ, že se radši jde někam projít, než aby seděla doma na zadku a koukala na televizi.“
Bude ještě ve Švýcarsku vybírat dupačky?
„Výbavičku už máme docela solidní, ale určitě se tam po něčem ještě podívá. A když se jí něco bude líbit, tak ještě přikoupí.“
