Deprese, ta zákeřná nemoc, nezaútočily jen na mysl německého gólmana Roberta Enkeho. Kvůli nim si vzal život také Evžen Hadamczik, největší trenér v dějinách ostravského Baníku a starší bratr známého hokejového kouče.
Stalo se v roce 1984, fotbalovému odborníkovi a fanatikovi bylo tehdy čtyřiačtyřicet let.
Kde se deprese vzaly? Vždyť Evžen Hadamczik byl úspěšný muž. Ostravský tým přivedl ke dvěma titulům mistra ligy a do semifinále Poháru vítězů pohárů. V době, než se oběsil, se mluvilo o nabídkách z Rapidu Vídeň či německé bundesligy.
Možná ho až příliš deptaly občasné fotbalové neúspěchy. „Když jsme prohráli, nevečeřel. O zápase mohl debatovat celé hodiny,“ vzpomínal tehdejší kapitán Baníku Rostislav Vojáček.
PRVNÍ DÍL SERIÁLU:
Jaroslav Huleš: S životem skoncoval při třicetinách »
Evžen měl navíc (na rozdíl od bratra Aloise) pověst introverta, který potíže dusil v sobě. „Jen těžko se dalo postřehnout, že se trápí. Dovedl se ovládat. Jenže hned po rozhovoru opět propadl do deprese,“ vykládal mladší z bratrů. „Nebyl to žádný křikloun ani hulvát, přesto měl autoritu,“ tvrdil další z tehdejších hráčů Baníku a dnešní generální manažer klubu Verner Lička.
Evžena rovněž tvrdě zasáhla politika. Komunisté nesmyslně zatrhli v roce 1984 olympijskému výběru, jenž vedl, start na hrách v Los Angeles. Bojkot tak zabránil mužstvu obhajovat zlaté medaile z Moskvy. „Neúčast ho psychicky zlomila. Byla to zahozená šance a dlouhá příprava přišla vniveč,“ prozradil Vojáček.
Hadamczik starší se užíral čím dál víc. „Tři měsíce nemohl usnout,“ popisoval Alois. „Jsem přesvědčený, že mu šlo pomoci. Vyčítám to sobě i lékařům, že nezvolili správný způsob léčby.“
To se opravdu nestalo – 19. září 1984 se Hadamczik starší oběsil.
„Evžen pomohl všem, když potřeboval pomoc sám, nikdo nebyl nablízku,“ pronesl farář na jeho pohřbu.
„Byl to můj učitel. Myslím na něj každý den,“ vyznal se Alois Hadamczik. Jako symbol dodnes používá při trénincích bratrovu píšťalku…
Třetí díl seriálu čtěte zítra:
PAVEL KÁBRT
