Vuvuzely? Na Floridu je beru, tvrdí Vokoun

Ztratil ji při bujarých oslavách triumfu hned na ledě arény v Kölnu, včera dostal po příletu do Prahy zbrusu novou. „Holky se po ní hodně sháněly, jsem rád, že ji konečně mám,“ smál se a u nohou mu radostně poskakovaly dvě dcerky.

Užívá si zasloužené volno. Tomáš Vokoun má po dlouhé sezoně konečně čas na rodinu, však za ní na Floridu spěchal hned z Kölnu. Užil si tréninky krasobruslení své dcery, cesty do školky i příjemné nicnedělání ve slunném městě. A v neposlední řadě, může v klidu sledovat mistrovství světa. To ve fotbale. Samozřejmě, že se řeč stočila i na (nechvalně) proslulé vuvuzely…

Komu na šampionátu přejete?
„Španělsku, když tam naši chybí. Je jasné, že s porážkou od Švýcarska spokojený nejsem. (usmívá se) Ale i to naše hokejové mistrovství ukázalo, že zajíci se počítají až po honu. Není na místě panikařit, zápasů bude ještě dost.“

Třeba si Španělé zvyknou na bláznivý hluk vuvuzel a bude se jim dařit víc. Dá se říct, že tyhle trubky zatím zastínily fotbal samotný, co vy na ně říkáte?
„Vůbec bych se nedivil, kdyby se uchytily v NHL. Američané jsou hodně náchylní k těmhle módním trendům, takže je dost možné, že se vuvuzely v nějaké aréně objeví.“

Jak by se vám to líbilo?
„Nám by to třeba docela pomohlo (směje se). Na Floridě nemáme úplně skvělou kulisu, návštěvnost není ideální. Když pak slyšíte bouchat puk o mantinely, nemáte z toho bůhvíjaký pocit. Ale vidělo by se, co by trubky způsobily v uzavřeném prostoru.“

Hráči si na ně dost stěžují. Prý mezi sebou nemohou komunikovat a soustředit se na hru. Vám by to nevadilo?
„Těžko říct. Nikdy jsem to na vlastní kůži nezažil, ale v minulosti mi nikdy nedělal žádný hluk problémy. Já se soustředím jen na sebe, nevšímám si tribun ani třeba multimediálních kostek nad ledem. Ale asi by to bylo trošku moc. Když je to takový rámus na obrovských otevřených stadionech, tak v hale by to byl problém.“

Pořádný rachot to byl i na Staroměstském náměstí, když lidé vítali vaše spoluhráče z Německa. Nemrzelo vás zpětně, že jste se oslav nezúčastnil a letěl přímo do Ameriky?
„Já to měl jasně naplánované, koupené letenky… Ale samozřejmě, že to člověka trošku zamrzí. Zvlášť, když jsem stejně svůj let den po finále prošvihl a odcestoval až o den později.“

Takže jste se domů na Floridu vrátil se zpožděním a ještě bez medaile. Jak vás manželka přivítala?
„Hezky (usmívá se). O všem jsem ji průběžně informoval po telefonu. Spíš dcery se na medaili těšily, tak jsem rád, že ji konečně mám. Já si na nějaké trofeje moc nepotrpím, i výstroj jsem rozdal. Ale medaile je hezká vzpomínka, nerad bych o ni přišel.“

Počkejte, z výstroje vám nezbylo nic?
„Jenom ty části oblečení, které by asi nikdo nechtěl (směje se). Jinak si to rozebrali kluci. Vím, že rukavici si bral třeba Karel Rachůnek, něco je uskladněné v sídle hokejového svazu. Doufám, že se to všechno vydraží na nějakou charitu, takový byl můj záměr.“

Dobře, zpátky k vaší dovolené na Floridě. Stihl jste si s rodinou užít, jak jste plánoval?
„Určitě, vynahradil jsem si čas, který jí nemůžu věnovat během sezony. Manželka si mohla trochu odpočinout, vzal jsem za ní vození malé do školky a tak. Taky jsem dceru doprovázel na tréninky krasobruslení.“

A předvedl jste jí na ledě nějaké kousky?
„Ne, tak to opravdu ne. Já už to dohraji v hokejové výstroji.“

A zdá se, že ještě nějaký čas i v dresu Panthers. V zimě se hodně mluvilo o vaší výměně, nyní po nástupu nového generálního manažera Dala Tallona se situace obrátila. Je to tak?
„Ve středu jsem s panem Tallonem mluvil a projevil zájem, abych zůstal. Je samozřejmě možné, že ke konci základní části bych mohl přestoupit do některého z klubů s šancí na play off . Ale já doufám, že tam s Floridou postoupíme také. Je to těžký, ale splnitelný úkol.“

Sondovaly u vás jiné kluby možnosti výměny?
„V zimě byl přestup na spadnutí. Ale nakonec to bohužel nevyšlo, jednání skončila na detailech. A možná je to bohudík, já nevím. Teď mám normálně platnou smlouvu a nikdo mě ani kontaktovat nesmí. Pokud mě tedy Florida nenabídne na výměnu.“

V tom případě vás pravděpodobně čeká klidné léto. Jak ho strávíte?
„Už budeme jenom v Česku. Čekají nás návštěvy u příbuzných, s kamarády ještě budeme trochu slavit. Jenom doufám, že už to nebude tak bouřlivé, jako večer po finále. (usmívá se) Jinak to bude klasické léto, nic výjimečného.“