Moc se to neví, ale před nedávnem Alois Hadamczik obdržel konkrétní nabídky z KHL. Vyslechl si je, poděkoval za zájem. A tím to haslo. Divoký východ Evropy není místo, které jej láká k práci. „Léta letoucí jsme Rusy vyháněli ze země a teď za nimi spěcháme…“ diví se kouč hokejového národního týmu.
Je vázán u reprezentace a od té nemíní utíkat. Včera s ní vyrazil do finské metropole se záměrem spravit náladu fanouškům po čtvrteční pokažené koncovce se Švédy, jimž stačilo 22 vteřin k obratu a výhře 4:3 na jihu Čech. „Bylo to nepříjemné, ale turnaj tím nekončí. Kluci mají na to, aby je smolná porážka nesrazila,“ říká staronový trenér elitního týmu země.
Po převzetí reprezentace jste asi neočekával, že se k vám po startu sezony dostanou nabídky z evropských soutěží, hlavně z KHL. Zvažoval jste v poslední době nějakou z nich?
„S příchodem k národnímu týmu jsem akceptoval podmínku svazu, že nikde jinde pracovat nebudu. S tím jsem do toho šel. Ani si sám neumím představit, že bych teď odešel trénovat evropský ligový tým, byl tam týden a vrátil se zpět dělat reprezentaci. To nejde. Celá vaše práce by se roztříštila. Nedělal bych pořádně ani jednu věc. A je jedno, že vám volají z Ruska, Švýcarska nebo extraligy.“
Kolik konkrétních nabídek se vám sešlo? V zákulisí se mluvilo o Petrohradu, Mytišči…
„To bych nespecifikoval. Faktem je, že jsem mohl trénovat ruskou ligu i naši extraligu. Stačilo říci ano. Víc bych to nerozebíral. Nároďák je nároďák. Nejtěžší práce, zato nejvyšší ocenění.“
Vzkázal jste Rusům, ať se ozvou za rok, za dva? A nosíte v hlavě, že se do KHL jednou vydáte?
„Já asi nikdy nebudu snít o práci v Rusku. Léta letoucí jsme Rusy vyháněli ze země a teď za nimi spěcháme… (usmívá se) To mi přijde trochu divný. Jistě, trochu přeháním, ovšem KHL prostě není můj cíl, radši budu koučovat špičkový český klub, anebo půjdu do Německa. Mám kamarády v Kolíně nad Rýnem, zrovna tam je fantastická atmosféra. A to Rusko? Jedině, že by mě oslovil nějaký tradiční klub s výhodnou polohou. Třeba z Moskvy nebo z jiného velkého města. Ale jak říkám, je to daleko, vůbec mě to teď nezajímá. Můžu se tomu věnovat, až přijde vhodná doba.“
Je tomu pět let, co jste české mužstvo převzal poprvé. Teď znovu. Je to stejné, nebo úplně jiné?
„Jiné. Když do něčeho vstupujete poprvé, máte respekt. Tušíte, kam jdete, ale nevíte přesně do čeho. A pokud se vracíte, víte, co vás čeká. Především dva tréninky a jdete na zápas… (usmívá se) Jsem rád, že už ty kluky dobře znám. Spousta z nich začala pode mnou, pokračovala pod Růžičkou, jsou o hodně zkušenější, vyzrálejší, sebevědomější. Často právě díky nároďáku se dostali do KHL, tam museli prokázat kvalitu, jinak by šli pryč. Navíc je posílilo zlaté mistrovství světa v Kolíně.“
Poučila vás první štace v tom směru, že nyní děláte něco jinak?
„Musím být opatrný, koho vezmu do týmu. Už se jen tak nenechám zklamat tím, že někomu dám velkou šanci a on s ní naloží mizerně. Další pohled je ten, že když je někdo dobrý doma, tak to neznamená, že se předvede i na mezinárodním fóru. A do třetice. Za každých okolností je třeba složit tým, v němž každý ochotně akceptuje svoji roli. Tu větší, tu menší.“
Kdy jste se v minulé éře nejvíc spálil?
„Pro mě je největším hokejovým zklamáním v životě Roman Čechmánek. To je kluk, který ode mě dostal novou šanci v reprezentaci, dočkal se velké smlouvy v Třinci. Našemu týmu v Moskvě nepomohl (při MS 2007). Což ještě beru, to se může stát. Ale co si pak navymýšlel… Škoda, že jsem nedal na varování, že jeho chování vůči týmu bývalo často negativní. Já tomu nevěřil. Očekával jsem, že nám všem svým výkonem poděkuje za příležitost. Měl jsem být opatrnější.“
Dáváte se nyní o to víc pozor na lidi kolem sebe? Na to, co řeknete v jejich společnosti?
„Mám kolem sebe lidi, kterým naprosto věřím. Cítím z nich, že chtějí něco dokázat. Vidím, jak pracují. Na druhou stranu nepopírám, že někdy je lepší méně mluvit, být diplomatický, neunáhlit se po špatném zápase. Hráči stejně jako ostatní lidi mají dny, kdy jsou skvělí, a jindy se jim nevede.“
Nebudete si lézt do zelí s generálním manažerem Slavomírem Lenerem? On je také zvyklý koučovat a vy pozici manažera také znáte dost dobře…
„Nemyslím si. Naopak jsem rád, že tady Slávu mám. Je komunikativní, vstřícný, navozuje dobrou atmosféru. Navzájem na sebe netlačíme, hodně rozebíráme hokej.“
Co od Lenera potřebujete?
„Aby rozdával úkoly kolem sebe. Lidem, kteří jsou součástí našeho týmu. Aby se hráči mohli dokonale soustředit na svoji práci a nebyli rušeni organizačními věcmi. Spolu se hodně bavíme o naší hře, o soupeři. Jak říkám, Sláva je přínos.“
Maličkost, ovšem možná jen zdánlivá. Vyměnil jste masérský tandem, tedy chlapíky, kteří mají často k hráčům nejblíže. Zvažoval jste dlouho odchod Petra Bílka s Pavlem Vlašicem?
„Víte, role každého člověka někde začíná a končí. A jakmile ztratíte pokoru, ztratíte i pozici. Přicházejí jejich nástupci s novou motivací, co hráčům chtějí snést modré z nebe. A sami chtějí něco dokázat. Na jednu stranu je to citlivá otázka, ale uvědomme si, že každý z nás je nahraditelný. Beze mě, bez vás se svět nezastaví.“
Češi obyčejně v turnajích evropské Tour nezáří, nevyhrávají. A každý nový kouč prohlašuje, že teď už s tou bilancí zatočí. Co říkáte vy při jejím startu?
„Chceme hrát dobrý hokej, tečka. Ať z nás mají fanoušci radost. Nic víc, nic míň. Kdysi se objevovaly názory, že Euro Hockey Tour je zastaralá, nemá dobrý model, ale poslední dobou jde úroveň nahoru. Navíc bez Tour svaz nesežene dostatečné finanční prostředky, nezabudujete nové hráče. V mém případě vyjmenuju třeba Blaťáka, Čáslavu, Marka, Rolinka, Hubáčka, Irgla…Už jsme to nakousli, nejsem přesvědčen, že by se bez národního týmu dostali do Ruska. Pro naše hráče je reprezentace důležitá, jejím prostřednictvím získávají skvělá angažmá. A pro reprezentaci je výborné, že se do Evropy vrátili kluci jako Škoula, Vašíček, Novotný, Kašpar, Rachůnek.“
Jen co Karel Rachůnek přijel, poranil si rameno a odcestoval. Mám takový dojem, že Rusové vám ho jen tak brzy zase nepůjčí…
„To je velmi nepříjemná záležitost. V Jaroslavli si už jistě říkají: Hergot, my ho platíme, on je náš nejlepší bek a zraní se na měsíc… Očekávám, že na příští akci do Moskvy ho nedostaneme. Za měsíc se bude rozehrávat, dostávat do formy. Ale jinak si svůj názor Karel prosadí. Jakožto nejlepší bek ruské ligy má velké slovo. O reprezentaci si řekne, vím, že za nároďák chce hodně hrát.“
Pozvánku snad prvně odmítl Tomáš Rolinek, kapitán mistrů světa. Znamená to, že přesedlal do kategorie hráčů, kteří si budou spíš vybírat, zda akci absolvují, či upřednostní odpočinek?
„Tomáš si nevybírá. A cením si toho, že nekličkoval, nehledal výmluvy. Už tři týdny před nominací mi volal s tím, že v době Karjaly má jisté rodinné záležitosti, které potřebuje nutně řešit. Nechali jsme to otevřené, ale to volno nakonec dost potřeboval. U Rolase se nebojím o jeho přístup. Poprvé za pět let se omluvil z akce. Mám s ním jen výborné zkušenosti.“
Před lety mnozí ťukali na čelo, když jste jej vzal do reprezentace. Málokomu se zdál perspektivní…
„Hodně lidí se divilo. Ale já byl trpělivý, povolával jsem ho dál a dál. A to i tehdy, když se mu předchozí akce příliš nepovedla. Pokaždé měl však perfektní přístup, nic neošidil. Až ta jeho kariéra vyběhla do tak krásného extrému jako na posledním šampionátu. A to byli za minulá léta v reprezentaci hráči s mnohem větším jménem než on, měli lehčí pozici, jenže on byl skromnej, pracovitej, v tom předčil ostatní a teď je tam, kde je. Pěkný příběh. A zasloužený.“
Po mistrovství světa v Rize český hokej žehral na absenci výborných gólmanů na velkých akcích. Psalo se o krizi české brankářské školy. Teď je najednou zase z čeho vybírat. Přijde vám situace mnohem příznivější než před pár lety? Navíc Vokoun vám v létě přislíbil účast na MS, pokud bude zdravý a Florida mimo play off.
„Je to psychicky povzbuzující. Určitě ano. Ale to pravé uspokojení přijde až tehdy, pokud naši špičkoví brankáři přijedou na akci a budou fit. Ono se totiž taky může stát, že jeden bude hrát Stanley Cup, druhého postihne zranění a bude po parádě. To je život. Radost však za našich kluků mám a velkou. Neuvirth se ukazuje výborně, takže už máme tři výborné gólmany v zámoří po Vokym a Pavelcovi. A v Evropě? Štěpánek, Salák, doma Schwarz. K tomu připočítejte Kopřivu, Růžičku, Kováře. Opravdu je z čeho brát. Stačí dozrát a bude to výborné.“
