Minulý měsíc jsme vám představili sérii článků zaměřenou na přípravu pražského běžce Ondřeje Pavlů na legendární Ultra Trail du Mont Blanc (UTMB). V dnešním článku se poprvé podíváme do terénu, konkrétně do Moravskoslezských Beskyd. Tam se totiž minulý víkend běžel Czech Energy Team Perun SkyMarathon pořádaný jako mistrovství České republiky ve stejnojmenné disciplíně. S parametry 42 kilometrů a 3300 metrů převýšení se jedná o jeden z nejdrsnějších závodů u nás. A tedy i ideální trénink pro více než trojnásobně dlouhou trať UTMB.
Trénovat v pražské Libni na 145 kilometrů dlouhý alpský ultramaraton není úplně ideální a čas od času to chce vyrazit někam do hor. Jako první pořádný tréninkový závod jsem zvolil Perun Sky Marathon. S délkou 42 kilometrů to sice technicky vzato není ultra, ale přidejte k tomu 3300 metrové převýšení, historky o sebězích koryty potoků, lezení po čtyrech po černých sjezdovkách a procházka růžovým sadem z toho zrovna nevyjde. Perun pro mě byl první pořádný běh od loňského UTMB OCC a po vleklém zranění chodidla jsem se na start postavil s asi deseti pořádnými týdny běhání v nohách. Bral jsem to jako test aktuální odolnosti těla a také nových bot Columbia Montrail Caldorado III, které zvažuji pro letošní UTMB.
Vzhůru do práce
Po výstřelu pistole jsem tempo celkem chladil a než jsem se poprvé vyškrábal na kopec Malý Javorový, špička už mi dávala čtyři minuty a já se plácal někde kolem 70. místa. Zde mě také čekalo první skvělé překvapení. Špalír jako o život fandících diváků připomínající kotel na legendárním závodě Zegama Aizkorri. To mě nakoplo a na prvním seběhu jsem výrazně přiložil pod kotel.
I ve výstupu na druhý kopec dne, Javorový vrch, jsem si připadal spíše jako na školním turisťáku, když se kolem mě proháněl jeden borec s holemi za druhým. Ne že bych se nesnažil, ale nohy prostě netáhly a já neměl chuť se přemáhat. Rozběhl jsem se zase až pod vrcholem, kam se přesunul špalír lidí. Zkuste se v těch sto decibelech kravských zvonců nerozeběhnout. Následoval nejhezčí a nejtechničtější seběh závodu, kde se střídaly měkké pěšinky, pasáže volným terénem a klouzavé koryto potoka. Zavzpomínal jsem na časy s orientačním během, pustil brzdy a zastavil se až pod proklínaným kopcem na Příslop.
Žádná lanovka, pěkně po svých
Příslop je od organizátorů skvělá lotrovina (a zdaleka ne ta největší), kde si na jednom kilometru vyšlápnete asi 380 výškových metrů po sjezdovce, abyste se u konečné lanovky otočili a pod lany se vrátili zpět dolů. Sranda dobrá, ale rozumnější by mi přišlo využít pro tento účel postavenou lanovku. Krkolomný seběh bych si normálně užil, ale po několika metrech jsem dospěl k nepříjemnému poznání. Blbě jsem si zatejpoval kotníky a začal cítit, že dneska to bude s krvavými puchýři na chodidlech.
Zde je nutné podotknout, že letos se Perun nad závodníky mimořádně smiloval. Navzdory deštivé předpovědi jsme se probudili do modré oblohy a celý závod se dal krásně odběhnout v triku a kraťasech. Běžet o den později, tak by náš pohyb na sebězích dost zásadně urychlovalo deset čísel sněhu. V té době už jsem byl zpět v Praze, ale dle slov ředitele závodu Marcela „Makyho“ Žušky by v těch podmínkách by půlka závodního pole nedoběhla.
Je libo koupel?
Po příslopském očistci přišel první běhatelnější kopec. Ten zahájila komická scénka při přeběhu řeky jménem Řeka. Ve snaze nenamočit si boty jsem zvolil riskantní variantu přehopkání po kluzkých kamenech. Zatímco moje Caldorada mě se štěstím podržely a suchou nohou jsem přistál na druhé straně, za mnou se ozvala rána a nadávky borce, který takové štěstí neměl a dal si osvěžující koupel.
V následujícím výšlapu na Javorový se začalo ukazovat, kdo to na začátku přepálil a já pomalu začínal předbíhat lidi i do kopce. Pak se děj začal opakovat jako smrtonosný kolovrátek. Další seběh, další výšlap, další seběh, další výšlap. Na 33. kilometru přišla vyloženě běžecká vložka z kopce po široké lesní cestě, kde se mi nohy na pár kilometrů překvapivě roztočily hluboko pod čtyři minuty na kilometr. Tahle sekce ale rozhodně nechutnala všem. Jednou to téměř vypadalo, že za mé veselé povzbuzování dostanu holemi.
Rýt se v hlíně a trpět
Na samotný závěr přišla naprostá lahůdka. V době, kdy už jsem v parodii na indiánskou chůzi jen rezignovaně co pár metrů sledoval nadmořskou výšku na hodinkách, se najednou trať zlomila a vedla kolmo nahoru černou sjezdovkou s asi padesáti procentním sklonem. Nezbylo než zahodit poslední zbytky sebeúcty, zakleknout a po čtyřech se plazit nahoru. Fotky z této sekce tak nějak v kostce shrnují, o čem ten skyrunning je: rýt se v hlíně a trpět (a předstírat úsměv pro fotografy).
Na konci toho dne sebemrskačství už zbývalo jen seběhnout 500 výškových metrů do cíle. Po sjezdovce, samozřejmě. Zatímco co svaly se o slovo hlásily docela spořádaně, od tejpů rozšmelcovaná chodidla už křičela na celé kolo. Příště si radši zlomím kotník, než abych riskoval další podobný očistec. Se zaťatými zuby jsem v dosti kostrbatém stylu sice zvládnul předběhnout první ženu a v závěrečném doběhu ještě jednoho chlapa, do auta už jsem ale lezl pomalu po čtyřech. Do cíle jsem se nakonec přikutálel na 24. místě v čase 5:08. Až na ta chodidla naprostá spokojenost.
Světová elita v beskydských kopcích
Vítězství si v novém traťovém rekordu připsala italská skyrunningová legenda Marco DeGasperi. Ten náročnou tratí prolétl v čase 4 hodiny a 7 minut. Tedy v mediánovém čase o den později běžícího se pražského maratonu, kde ale nejsou ani klacky, ani sjezdovky, ani bláto. V těsném závěsu za Marcem doběhla mladá slovenská puška, Peter Fraňo, následovaná prvním Čechem, Jirkou Čípou, který se tak stal mistrem České republiky ve SkyMarathonu.
V ženách si svoje až o generaci mladší soupeřky namazala na chleba bývalá mistryně světa v běhu do kopce, Skotka Angela Mudge, která doběhla v čase 5 hodin a 9 minut a přepsala tak ženský traťový rekord. Sedm minut za ní přiběhla Jana Juračková a bednu uzavřela Polka Natalia Tomasiak. Kompletní výsledky najdete na stránkách závodu.
Sečteno podtrženo, Czech Energy TeamPerun SkyMarathon je parádní závod. Skvělá, neustále se měnící a hlavně brutální trať. Úžasná divácká atmosféra. Ostrá konkurence. Bezproblémová organizace. Z hlediska mé přípravy na UTMB to byl skvělý test odolnosti. V příštím roce plánují organizátoři naplno rozjet letos testovaný live stream a padlo i něco o vrchařské prémii. Tak to potěš koště. Pokud byste se chtěli podívat na audiovizuální shrnutí závodu, Česká televize připravila krátkou reportáž. Detaily z mého závodu najdete v aplikaci Strava, kde mě můžete sledovat a kontrolovat, že přípravu na UTMB neflákám. A právě na principy fyzické přípravy na horské ultramaratony se podíváme v příštím článku.
