KOMENTÁŘ ADAMA SVOBODY | Nešlo si nevšimnout potíží, v nichž uvízli hráči Chomutova. Už zase se píše, že nedostávají výplaty. Co si budeme povídat, není to nic nového. Sám jsem to párkrát zažil při svých angažmá. A to ještě v době, kdy se mluvilo o zlatých extraligových časech. Dnes se rozpočty škrtí, jak můžou, a není divu, že tahle problematika je zpět. Podle mě v tom Piráti rozhodně nebudou sami.
Jaké to je, když si plníte svoje povinnosti a nedostáváte zaplaceno? Nepříjemné. Obzvlášť pro mladší kluky, kteří nejsou odchovanci, hrají v jiném městě, platí si bydlení, auto, řadu pojištění. Stát ani pronajímatele bytu nezajímá, že váš zaměstnavatel trpí problémy s cash flow. Vy ovšem ten problém máte a musíte ho řešit. V krajním případě se může stát i to, že začnete bydlet v šatně.
Jakmile do kabiny nechodí peníze, má to dopad na klima v ní, přináší to logicky nervozitu. A následující dění ukáže na charakter týmu, jestli ho to s prominutím totálně rozjebe, anebo stmelí.
Nedostat dva tři měsíce mzdu, to se ještě dá vydržet. Také jsem však byl v jednom nejmenovaném klubu svědkem situace, kdy se kluci najedli masa jen v den zápasu, jinak byli na rohlíku a pomazánkovém másle. V takových případech většinou starší hráči půjčují peníze mladším. Ale o dopadu na výkon se tady asi nemusíme bavit. Jde to horko těžko. Pokud je výdej, musí být i příjem, to je známá rovnice.
Je mi jasné, že leckterý člověk mimo vrcholový sport, který vidí jen výdělky sportovců, má jasno. Hokejisti musí mít peněz! Jasně, hvězdy je určitě mají, nějaká opožděná výplata je nerozhází, ale každý hráč někde začíná. Mladší kluci moc prostředků nemívají, smlouvy nemají nejvyšší, teprve se musí ukázat, vybojovat si ji. A pokud jsou ženatí, mají rodinu… Rázem mají i problém.
Pokud se chcete zabezpečit, musíte dnes do Ruska a NHL
Jsou také dluhy a dluhy. Kluby se s koncem sezony chtějí domluvit s hráči na splátkovém kalendáři, aby nový ročník zahájily s relativně čistým štítem. Stalo se mi, že jsem nedostal úplně všechno, co mi dle smlouvy náleželo, v drtivé většině případů jsem však nakonec peníze dostal. Až na nějaké „drobné“, ale to se už neřešilo. Vždycky je lepší dostat něco, než marně doufat, že dostanete úplně všechno. Pak z toho taky nemusí být vůbec nic.
V kabině samozřejmě občas padne i otázka, zda se nešprajcnout a dát tím vedení najevo, ať si moc nezahrávají. Není to sranda. Mančaft si může postavit hlavu, nenastoupit k zápasu, ale na to pamatují sankce v kontraktu, sto procent platu jde dolů. Někdy u lidí vznikne podezření, že hráči odevzdaným výkonem ukážou šéfům, co si o nastalé situaci myslí. Ale to jsou pak jen spekulace, co za tím vězí.
Nemusí jít nutně o sabotáž, o sázení na porážku nebo snad prodaný zápas. Vůbec ne. Výkon hráčů může být ovlivněný jen tím, že mají hlavu v pejru, nebo je na vině špatný jídelníček.
V tomto směru bych si u klubů představoval určitě větší zodpovědnost při stavbě kádru. Pokud budu vědět, že nemám šanci pokrýt rozpočet podle představ, přejdu do záložního režimu a nakupuju hráče s tímto vědomím. Realita je taková, že se vytipovaní hráči najímají dál a doufá se, že se rozpočet dobije v průběhu sezony. Což někdy vyjde, někdy ne.
Když to shrnu, období, kdy si extraligoví hráči vydělávali krásné peníze, je pryč. Stoprocentně. Byly tu slušné smlouvy, k tomu prémie za zápasy. Pokud má dnes hráč skutečnou kvalitu a hodlá se zabezpečit, musí jít ven. Rusko a NHL. Jinde se do konce života nezajistíte.
Jestliže má u nás potíže zrovna Chomutov, těžko může být v extralize sám. Ve stejné skupině asi nenajdeme Třinec, o něm se všeobecně ví, že tam je platební morálka výborná. Peníze tam zkrátka jsou. Pro extraligu by bylo ideální, kdyby nouze o prostředky nebyla v tradičních klubech, jako jsou Sparta, Brno, Plzeň nebo Pardubice. Plus Liberec, který z venku vypadá, že je moderní hokejovou továrnou.
